Ičimei
Hara-Kiri: Death of a Samurai
Režie:
Takaši MiikeScénář:
Kikumi JamagišiKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Rjúiči SakamotoHrají:
Ebizó Ičikawa, Eita Nagajama, Hikari Micušima, Kódži Jakušo, Naoto Takenaka, Munetaka Aoki, Hirofumi Arai, Takaši Sasano, Baidžaku Nakamura, Kazuki Namioka (více)Obsahy(1)
Režisér Takashi Miike natočil po úspěšném snímku Třináct zabijáků (2010) další remake slavného japonského snímku z 60. let. Příběh samuraje, který ve snaze zachránit vlastní čest žádá o možnost spáchat harakiri, je propracovaný nejen vizuálně, ale i z hlediska psychologie postav a celkové dynamiky vyprávění. Za pozornost stojí nejen herecké výkony (Ebizo Ichikawa jako samuraj Hanširo), ale i skvělá hudba Ryuichi Sakamota. (Febiofest)
(více)Recenze (52)
Zlatá Palma - výběr ()
Čisté, precizní řemeslo, které pojme jak patetické melodrama, tak chambara téma samurajské cti. Výborná kompozice s "předraženou" drastickou událostí, která vzápětí získá zcela novou motivaci a zapuštěným vyprávěním ve vyprávění. Nádherný výkon Koji Yakusha. Miike opět hodně při zemi, staromilský, ale některé scény se hodně zaryjí brutalitou i skvěle vybraným detailem. Neměl bych téměř co vytknout, nebýt 3D: proč mám sledovat intimní film postavený na dialozích a často tmavých scénách se dvěma souboji s brýlemi, to jsem nepobral, obzvlášť proto, že třetí rozměr vraždí detaily tváří v potemnělých interiérech. Po 13 zabijácích opět žánrově čisté a řemeslně neobyčejně důsledné potěšení -- byť tentokrát se zatetelí spíše milovníci komorních meditací, balad a deziluzivních rozvah nad povahou hrdinství. ()
,,PŘEDSTÍRAT SEPPUKU JE TEĎ V MÓDĚ. SAMURAJ VYŽADUJE AUDIENCI V DOMĚ PÁNA, ŽÁDAJÍC O VYUŽITÍ JEHO PROSTOR PRO HARA-KIRI, I KDYŽ TO VŮBEC NEMÁ V ÚMYSLU. TRIK SPOČÍVÁ V PŘIVEDENÍ PÁNŮ DO KOMPROMITUJÍCÍ SITUACE A ZÍSKAT ALMUŽNU“..... /// Chápu, že ta mladší – rozmazlená generace netouží čumět na ,,zrnícího“ Nakadaie. A jestli se rozhodl Takashi Miike k obrodě mládeže, je z tohohle pohledu dobře, že po Třináctce spáchal Harakiri. Ta síla příběhu zřejmě nezestárne. My starší můžeme ocenit modernější ,,dřevěnou“ kuchačku, (která (bych tak řekl) patří mezi nejemotivnější samurajský scény vůbec), ti citlivěji založení zase možná (ne)ocení detailnější pitvání se v Miho a Motomeho sračkách. Svorně ale můžem žasnout, jak je to ,,vymazleně“ udělaný. Hmm, když vona ta klasika má v sobě určitý kouzlo. Ale jestli se deš nechat vykuchat poprvý, zřejmě prožiješ (aspoň malej) samurajskej orgasmus. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Červený brnění je chloubou našeho domu. 2.) Na lidský utrpení vydržím čumět hodiny (hodinu). 3.) Samurajskej film? To jsem ještě neviděl! 4.) Thx za titule ,,mindhunter29“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Je to dosť dobrý historický film, ktorý je remakom slávnej klasiky. Má vydarený príbeh o mladom samurajovi bez práce, ktorý nutne potrebuje peniaze pre svoju vážne chorú milovanú ženu a dieťa s tak sa rozhodne k najkrajnejšiemu riešeniu, ísť požiadať miestneho pána o spáchanie harakiri, pričom dúfa, že sa nad ním zľutuje a miesto toho mu dá peniaze, ale to sa nestane a svoje slovo musí splniť. No keď sa to dozvie jeho svokor, ide na miesto, aby sa všetci mohli dozvedieť celú pravdu. Spracovanie je na tom dobre, ešte prvá tretina ma až tak veľmi nezaujala, venuje sa mladému samurajovi na pánovom dvore, tiež je to dobré, ale z celého filmu pre mňa jasne najslabšia časť. Ale potom sa to už výrazne vylepší, omnoho viac priestoru získa svokor, ktorý je tu už po celý čas hlavný hrdina, veľká časť filmu zobrazuje všetko, čo k tomuto krajnému riešeniu predchádzalo, čo teda dokáže zaujať a aj zapôsobiť a najmenší problém nemám ani so zvyškom filmu, Po slabšej prvej tretine to už všetko po dejovej stránke pôsobí úplne ideálne. Čo sa týka akcie, tak nie je jej tu až tak moc, ale to ani neprekvapuje, keďže o ňu tu prakticky vôbec nejde, ale páči sa mi. Nachádza sa hlavne v poslednej dvadsaťminútovke, síce by som ocenil skôr krvavejšie prevedenie, ale do kontextu filmu jasne sedí práve tento typ akcie a preto s tým nemám problém. Hlavne, že choreografia súbojov s katanami je vydarená a na prácu hlavného hrdinu sa skvelo pozerá. Herecké obsadenie je výborné, Ebizo Ichikawa v hlavnej úlohe, ktorý je tu mimoriadne charizmatický, jeho zať a dcéra, ktorým sa nedá nefandiť a vo vedľajších úlohách aj moji dvaja obľúbenci Koji Yakusho a Naoto Takenaka, ktorých vždy rád vidím. A po stránke réžia a technickej stránky nemám najmenší problém, na to už má Takashi Miike skúseností a schopností dosť. Síce trochu zamrzí, že je to prakticky to isté, ako aj originál, takže dejovo tu vôbec nemá čo prekvapiť, ale napriek tomu mi tento remake vyhovuje o niečo viac. Má lepšie podanú strednú fázu, ktorá sa venuje minulosti, teda dôvodom konania mladého samuraja a aj hlavný hrdina mi sadol viac a aj preto lepšie hodnotím. 77% ()
Tento remake nutně vyvolává otázky o potřebě přetáčet snímek, který je známou japonskou klasikou. První rozdíl - Smrt samuraje je v barvě. Druhý není až tak patrný – totiž že je natočený ve 3D formátu. To zde většinou znamená, že dění, předměty či osoby nevystupují (nerýsují se) z plochého plátna, ale spíš jsou zanořeny hlouběji a dozadu do prostoru. Celková kompozice má velkou hloubku s velkou ostrostí. Sem tam je jasně patrné prostorové vydělení některé postavy vůči okolí (minimálně se dopředu rýsuje něco jiného - trám, větve, padající sníh). Podle mého nejde o typický 3D snímek, když 3D zobrazení jako takové tu nemá jednoznačně nosnou úlohu. Nejsilnější je tak ve chvíli, kdy je jednoznačně placatý a iluzi prostoru vyptvaří kompozice obrazu (stejně dobře to fungovalo i u 13 zabijáků). Samotný příběh se nepřekvapivě drží originálu, ale dává větší prostor vztahům jednotlivých postav (např. rozvíjí příběh Miho a Motomeho) a tím vyznívá mnohem melodramatičtěji než citově úspornější originál. Navíc jedna ze závěrečných situací vyznívá mnohem trpčeji. (Když rodina obdrží mince, které, pokud by je obdržela dříve, mohly být znakem soucitu, ale v této chvíli jsou jen pokryteckým gestem…). Takto plní úlohu nikoli revolučního filmu (ve smyslu použité techniky), ale výborně dovyprávěného a zahraného příběhu pro mladší generaci, která nezná dokonalý originál. ()
Dôstojný remake slávneho Seppuku (1962) od Kobajašiho. Aj keď ide o krajší a oku lahodiaci vizuál, oproti pôvodnej verzii tu bolo viacero zmien, ktoré podľa mňa skôr filmu uškodili ako pomohli. Tiež tu chýbal famózny Tacuja Nakadai, ktorému sa Ičikawa ani náhodou nevyrovnal (aj keď nebol zlý). Hĺbka podstaty krásnej myšlienky filmu síce ostala zachovaná, ale ten spôsob prezentácie už nebol taký dobrý. 79/100 ()
Akurát mohol Takashi Miike tej krvi trochu viac obetovať ! ()
Od Smrti samuraje jsem čekal mnohé, ale ne to, čeho se mi nakonec dostalo. Jméno režiséra slibovalo krvavou krutou podívanou podávanou s formálními výstřelky. Jenže Takaši asi konečně dospěl a v Smrti samuraje tedy nenajdeme (naštěstí) typickou Miike-formu a příběh o hodnotě lidské cti je tak vyprávěn řekněme normálním způsobem a je naprosto strhující, forma je spíš poetická ( padající sníh mě téměř vždycky dostane) a krutosti je, jak už jsem v japonských filmech zvyklý, docela dost a to jak té krvavé, názorné, tak i té psychické, nátlakové. Viděl jsem první Miikeho film, kterému bych s chutí napálil i pět hvězd nebýt samotného závěru, kterému možná rozumí každý Japonec, ale já ne. ()
Pasáž, kde se snaží diváka přiklonit na misky vah manžela, co zkoušel zoufalou cestou získat peníze pro rodinu, je přespříliš zdlouhavá. Jinak úžasná zápletka. Skvěle zpracováno. Obnažení cti kodexu samurajů a změny perspektivy vnímání příliš tvrdých zákonů, které se klade na samuraje, kdy je třeba dát stranou morální a etické cítění. Zajímavá studie starého Japonského pojetí cti. ()
Japonský režisér Takaši Miike, tentoraz oživil japonskú klasiku z roku 1962, s naprosto výstižným titulom Seppuku, konkrétne od Masakiho Kobajašiho, čiže ju tentokrát celkom vkusne「zremakeoval」, aby ju povedzme, vzápätí mohol ponúknuť predovšetkým pre trochu lenivejšie, a zároveň snáď i pre to nemenej『modernejšie publikum』21. storočia, samozrejme, že aj s miernymi odchýlkami na svojom konte, za to ale so vskutku dosť pôsobivou, a k tomu i mimoriadne vybičovanou atmosférou, pričom zase na strane druhej, aj s nepríliš zaujímavým, hereckým obsadením, nakoľko zásadný predstaviteľ Hanširóa Tsugumoa, t.j. Ebizó Ičikawa, mi príliš extra nesadol, keďže ľudovo povedané, originálnemu Tacujovi Nakadaiovi, nesiahal ani po päty, no i napriek tomuto nelichotivému osobnému dojmu z môjho uhla pohľadu, je stále hlavným ťahúňom, zrovna tejto dobovej snímky, za ktorú sa v žiadnom prípade všetci zainteresovaní herci, vrátane filmového štábu, nemusia hanbiť, i keď je vari automaticky úplne jasné, že táto kópia sa predsa nemôže vôbec (vy)rovnať svojmu predchodcovi, z ktorého som mal mimochodom oveľa znepokojivejšie pocity, ako práve v tomto prípade, a tak na záver iba dodávam, že našťastie ma tento sympatický remake, ničím zvlášť nenaštval, lebo hodnoverným spôsobom kráčal po vydláždených kachličkách, síce nie vždy priamo, možno občas i s miernou obkľukou, no so strhujúcim, rozšírenejším finále, že v podstate i samotný Ičimei, rovnako spoľahlivo došiel do cieľa, no každý z nich si napokon zvolil osobit(n)ý štýl samotného napredovania, ako sa bude vlastne správať počas dvoch hodín stopáže, keď musím následne skonštatovať, že obidvom sa to zväčša darilo veľmi znamenitým postupom, len treba poriadne rozlišovať doby nakrútenia, ktoré od seba delí pomyselná čiara v podobe 50 rokov, ale jednoznačne prehlasujem, že pôvodné dielo rozhodne nemá žiadnu konkurenciu! • A ak chcete vedieť o trošku viac, čo sa teda týka toho príbehu ohľadom Harakiri, tak si choďte ihneď prečítať moju recenziu, či si dokonca skúste sami porozmýšľať nad tým, že by ste si pozreli obidva tituly, trebárs najprv ten novší, a hneď potom ten starší, a aspoň budete môcť porovnávať, ktorý je tým pádom lepší? Ja už v tom mám dávnejšie jasno. ()
Japonské filmy já hodně rád, ale většinou jen ty moderní; staromilské samurajské psychologizující eposy mě nikdy neoslovovaly, jejich extrémně expresivní, exaltovaný styl mi nesedí. A ani tenhle Miikeho remake není výjimkou. Námět má dobrý, jeho zpracování je ale na mě příliš zdlouhavé a jako obvykle i příliš melodramatické. Nebavilo mě to, mám rád filmovou pomalost jiného druhu. Ze všeho nejvíc se mi na filmu líbila jeho hudba, a pak na mě ještě zapůsobily detaily na obličej umírajícího nemluvněte, Klingona, nebo Keygena, nebo jak... to byla fakt síla. ()
Osobne nie som veľký fanúšik remakov. Vždy som mal radšej originál a len v malých prípadoch som uchvátený novším spracovaním, alebo spracovaním z iného štátu(Ameriky). Kobayashi bol ale básnik svojho obdobia. Dotýkajúci sa silných sociálnych tém a ľudských osudov. Je to po Kurosawovi môj najobľúbenejší režisér obdobia 60 rokov. Miike je zručný režisér a rozprávač. Jeho príbeh má svoje čaro aj napriek tomu, že je atmosférou niekde úplne inde ako jeho predchodca. A nebyť originálu bolo by to rozhodne výborné dielko. A má svoje kvality. Silné herecké výkony a pekne budovaný príbeh spejúci nie do krvavého, ale myšlienkovo silného finále. A to sa mi na tom páčilo. ()
Dost odvazny film, ktory ukazuje, ze cela ta filozofia samurajov zalozena na cti ma tiez svoje chyby a ked neprebieha vojna, tak su vlastne samurajovia uplne zbytocny a kvôli cti aj neschopny zaradit sa do nejakej inej oblasti. Myslienka sa mi pacila, ale prevedenie mi uz pripadalo slabsie. Film je zalozeny osudnom strete filozofii dvoch stran. Na jednej strane klan samurajov, ktory dodrziavaju svoj zastaraly a neprakticky spôsob zivota, ale opravnene sa brania podvodnikom a na druhej strane mladik, ktory je tragickymi udalostami donuteny k podvodu, aby zachranil svoje dieta. Lenze tvrdo narazi. Prvu polhodinu sledujeme tieto udalosti z pohladu klanu a mne tato cast pripadala najsilnejsia a vrcholom je samotne Hara-Kiri s bambusovym mecom, co je neskutocne silna scena napriek absentujucej brutalite. V strednej casti ale pride svokor mladika a neskutocne zdlhavo nam vylici pribeh z pohladu mladikovej strany. No a tu je hlavny problem. Asi to malo byt tak dojimave, ze by divak bol ochotny akceptovat jeho dôvody napriek tomu, ze prave on sa dopustil precinu voci pravidlam. Ale jeho pribeh je tak extremne tragicky, ze mi to zacalo pripadat nudne a s pribudajucimi umrtiami v jeho rodine dokonca az trapne. Zomru mu vsetci vratane kocura. To uz som sa smial na plnu hubu. Tato stredna cast bola natolko nevydarena, ze mi pokazila aj zaver v ktorom prisiel dat lekciu samurajom aj mladikov svokor. A aj ked jeho spôsob lekcie bol znova dobre vymysleny, tak po tom prehnanom martyriu mladikovej rodiny som uz voci nemu nic necitil a prial som si, aby utrpenie svokra tiez co najskôr ukoncili. Zacinam lutovat, ze som si nepustil original. Ale co najskôr to napravim. Mam pocit, ze tento remake je horsi ako original aj bez znalosti originalu. Vysledkom je film so skvelou myslienkou ale nevydarenym prevedenim. 6/10. ()
3D my ass! Ach, já to tři-dé asi nikdy nepochopím. Tady se cítím dokonce uražený tím, že jsem musel mít na hlavě ty odporné a otravné brýle přes 2 hodiny. Proč, proboha?! Pochopím, že se dělají předělávky a předělávky předělávek. Pochopím, že 3D u dětských filmů nebo povrchních akčních/sci-fi/fantasy může přilákat do kina žádoucí skupinu lidí, ale udělat předělávku klasického konverzačního (!) japonského samurajského dramatu do 3D, to je zbytečné jako automat na kondomy ve klášteře. Celkově to dle mého názoru dokonce snížilo kvalitu filmu, stejně jako možnost ponořit se do samotného děje. Je to otravné a tečka. Pokud odhlédnu od tohohle hnusu, tak je film slušně zpracovaný - pomalé tempo, dobří herci, stupňování "síly" příběhu.... Originál jsem zatím neměl možnost vidět, ale Miike to myslím zvládnul obstojně. ()
Špatná verze Seppuku (1962). ()
Na to, že jde o remake naprosto nedostižné klasiky to úplně zcestná ostuda není. Miikeho verze je vizuálně precizní a v některých psychologickoemotivních složkách jde možná kapku více do hloubky. Jako celek je to ale trochu mechanické a příliš uhlazené takže ty klady zase až tak nevyniknou......... A může mi někdo vysvětlit proč se tam na konci Ičikawa s ostatníma klackuje tím bambusákem? V originále je(jestli se nepletu)kosil normálně na ostro a díky tomu celé to předchozí směřování filmu vyrezonovalo naprosto jinak... syrověji, úderněji-prostě lépe. ()
Takashi Miike opět dokazuje, že je schopen přijmout pomalý styl vyprávění, který je pro samurajské filmy tak tradiční. Estetika feudální doby je v jeho filmech v podstatě dokonalá a v tomhle případě se opět jedná o výborný dramatický kousek. Navíc je zde seppuku, které se vám skutečně dovede zapsat do paměti. A to jsem si myslel, že už jsem jich ve filmech viděl dost. ()
Pokud na to jdete kvůli nálepce "3D" v očekávání, že dostanete něco podobného 13 zabijákům, tam můžete být příjemně i nepříjemně překvapeni. Miike podává vynikající drama, pomalu odvyprávěné, ale s každou další minutou napínavější a vyhrocenější. Pochopitelně vstává otázka proč vůbec něco podobného sledujete s 3D brýlemi na nose. Neberu to jako výtku, rozhodně mi to nijak nevadilo a filmu to dle mého ani nijak neuškodilo, ale úplně přesně mi nedochází, proč se vůbec u podobnému filmu otravovat s konverzí, když je výsledný efekt naprosto nulový. 80% (Febiofest - 2012) ()
Zbytečný (a vesměs průměrný) remake dokonalé Kobajašiho předlohy... co k tomu vic říct? Prostě špatné to není, ale to by nesměl existovat originál, který tenhle film překoná prakticky v každém možném ohledu. ()
Áno tento film je remakom veľmi dobrého filmu z roku 1962 Seppuku a áno nie je lepší ako pôvodný film a áno radšej si treba pozrieť originál a áno keď uvidíte originál oplatí sa pozrieť aj tento film a tiež nezabudnem na to, že v tomto filme sú isté odlišnosti, ktoré sa od originálu samozrejme líšia a v neposlednom rade zakončím najdlhšiu vetu csfd tým, že ÁNO sám o sebe tento film keby nie je remake je výborným filmom. Koniec je trochu iný ako v staršom filme, ale stále ma to veľmi potešilo a nepokladám tento film za stratu času. Herecký výkon pána herca v hlavnej úlohe s menom Ebizó Ičikawa je naozaj na zapamätanie. Tento film je krásne farebný a jeho výpovedná hodnota je na vysokej úrovni z dôvodu, že mapuje podla mňa hodnoverne (kto vie nežil som vtedy) obdobie, v ktorom sa odohráva. Súbojov je pomenej a je snaha o to, aby boli čo najviac hodnoverné. Záver teda znie : pôvodný film je lepší, ale tento tiež stojí za pozretie. ()