Režie:
Markus SchleinzerScénář:
Markus SchleinzerKamera:
Gerald KerkletzHudba:
Lorenz DangelHrají:
Michael Fuith, David Rauchenberger, Christine Kain, Ursula Strauss, Victor Tremmel, Gisela Salcher, Simon Jaritz, Markus Schleinzer, Gerda Drabek (více)Obsahy(1)
Michael je spořádaný rakouský úředníček, který žije svůj osamocený, pedanticky uspořádaný život v malém rodinném domku s garáží… a sklepem. Každý večer se zatahují rolety a za nimi se začíná odehrávat příběh, který má zůstat Michaelovu okolí zcela utajen. Ve sklepě se totiž skrývá tajemství, které pověst spořádaného muže staví do úplně jiného světla. Film Markuse Schleinzera, bývalého castingového režiséra Michaela Hanekeho, vyvolal ve své době bouřlivý odpor pro svůj metodický, observační přístup k tabuizovanému tématu sexuálního násilí. Schleinzer částečně čerpá z Hanekeho klinického stylu, ale přidává k němu velmi temný humor. Nejde o žádný voyeurismus, ale detailní portrét vyšinutého člověka a jeho pečlivě budované masky, kterou nejlépe vystihuje Michaelův oblíbený song, rozjásaný šlágr „Sunny“ od Boney M. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (113)
Neutrálne a odtažité pozorovanie plné vnútorného napätia, hrôzy a zvrátenosti. Nie je to analýza človeka, ktorý si z dieťaťa urobil domáce zvieratko, ale iba jeho portrét. Ďalší rakúsky znepokojivý obraz toho, čo všetko sa môže diať za zatvorenými dverami zdanlivo sporiadaných domácností a človeka, ktorý je prázdny (a z prázdnoty sa rodí zlo) človeka, čo nemá naozajstný život a preto ho musí brať iným. ___ Rakúsky festivalový film je kinematografiou sebatrýznenia, ktorá nesporne musí vychádzať z národných dejín. Naši susedia nepochybne majú traumu zo zvrhlých prípadov Fritzlových a Natasche Kampusch, ktorú ventilujú v naozaj hrozných filmoch... - ale rakúske filmy také boli už aj predtým. Je to reflexia obyčajnosti krutosti, ktorú tak strašným spôsobom predviedli nacisti ? Aj antihrdina MICHAELA je taký - absolútny suchár, nudné zlo, zlo o to horšie, fascinujúcejšie. Otázkou je, čo vychádza z čoho, čo na čo tu reaguje... Stále neviem, či sa mám hnusiť Rakušanov alebo práve naopak, považovať si ich za to, že aspoň oni odhaľujú niečo, čo je všade inde skryté, neodhalené a tabu... ()
Někdy mam takovej pocit, že ty Rakušáci jsou zvláštní národ a možná na tom něco fakt bude.. ikdyž byla první hodina hrozně nudná a o ničem, tak to svým způsobem mělo pořád něco do sebe a po hodině přišel konečně nějakej zvrat.. dost depresivní a zvláštní film, ale i tak za vidění podle mě stojí.. Michael vypadal jako úplně normální chlap, ale takový můžou bejt někdy ty nejhorší.. ()
Kinematografická reakce na rakouský fenomén posledních let, na dlouhodobé věznění a zneužívání dětí (případy Fritzl či Kampuschová), rakouské provenience. Michael je snímek velmi promyšlený / až ledově klidný / bezemoční / cynický. Tato forma koresponduje s počínáním hlavní postavy a její oběti / hračky / přítele… Plus za perfektně načasovaný střih! ~ Film o rozporu mezi tím, co je a co není vidět. Mezi veřejným a soukromým životem. Je třeba si uvědomit, že nic a nikdo nemusí být takové, jak se navenek jeví. I psychopat. ~ ~ To je můj nůž a to je můj pták. Co mám do tebe zapíchnout? ()
Rakušanka Natascha Kampusch, 1998 unesena, 2006 utekla, věznitel Wolfgang Priklopil spáchal sebevraždu. Rakušanka Elisabeth Fritzl, od roku 1984 vězněná, věznitel-otec Josef Fritzl skončil v roce 2008 v poutech. Dostal doživotí. Michael a Wolfgang. A za kamerou celovečerně debutující režisér, Rakušan Markus Schleinzer. „Tohle je můj nůž, tohle je můj pták. Co mám do tebe zapíchnout?“ – „Nůž.“ Úctyhodné množství tematických náznaků a trefných filmařských „poznámek“ plně slouží k tomu, jak soužití mezi na první pohled spořádaným pojišťovacím agentem (prostě ničím vybočující chlapík od vedle, jen ty rolety by nemusel pořád stahovat a neohlášené návštěvy by měl naopak vřeleji vítat) a desetiletým hochem vypadá. I přes ožehavé téma má velmi civilní tón, nechce šokovat, i když je aktuálnější víc, než by si veřejnost přála. Podobný závěr jsem čekal, za oceánem by zřejmě matka zabouchla dveře a celou věc raději ututlala. Tady je na nás, jaký závěr si vybereme. Divák je tu nicméně už od začátku vtlačený coby pozorovatel hry s nefér pravidly, které pevně drží v ruce režisér a scénárista v jedné osobě. Ten si vybral výtečné herce a volí převážně chladné statické záběry, které sdělují jen to, co máme vidět. Zdrženlivý, soustředěný, přemýšlivý, alarmující a v každé době aktuální snímek. 80% a těsně pod vrcholem.. ()
Portrét chlapíka, který vždy slušně pozdravil. __ Michael (2011) je za mě filmem, jenž má - pakliže již nic jiného - potenciál otevřít oči těm divákům, kteří si myslí, že není nepříjemnějších scén než scény explicitního násilí (kupř. bití, znásilňovaní). Ano, násilí jistojistě drásá divákovy emoce, horko těžko ho sledovat nezúčastněné, vnitřně se proti němu nebouřit, ale troufám si tvrdit, že existují i daleko více zničující obrazy; a právě oněch film hojně využívá. Jsou to ty obrazy, skrze které se normalizuje konkrétní perverzní (patologická) situace - kupř. když Michael rodičovsky vyveze Wolfganga do zoo nebo když spolu začnou skládat puzzle. Bez znalosti kontextu naprosto nevinné situace, avšak pro toho, kdo je s kontextem obeznámen příklad dobře ukryté monstrozity všednodennosti, nutící se tázat, kolik takových synů, bratrů a kolegů může být mezi námi. 75 % ()
Galerie (18)
Photo © Stadtkino Filmverleih
Reklama