Hranaři

Přesně kvůli těmto trapně přehrávaným pózám (snobství, golf a klácení mladých holek) se ze slova podnikatel stalo sprosté slovo, a aby toho nebylo málo, tak se jim v každém druhém filmu přihřívá polívčička. Sázka na populismus však tentokrát nevyšla, protože už intro, které mají na svědomí zřejmě nějací středoškoláci, vykouzlí na divákově tváři posměšný úšklebek, ten ale nemusí vydržet příliš dlouho. Brzy se dostaví vysvětlovací popisky, a jak se tak snažíte chytit obraz, zvuk a popisky, tak ty méně otrlé z vás to začne pěkně srát. Pak už přijdou na řadu klasické vychytávky v podobě drsných pohledů, zmateného střihu a rychlých skoků od jedné postavy k druhé. Děj samozřejmě nedává smysl, a tak nám nezbývá nic jiného, než se mastit na seriálových hercích, kteří působí v tomto pokusu o vážný thriller naprosto komicky. Proto z toho jako vítěz může vyjít Dejdar, jehož hlasová inovace alespoň naznačuje nějakou snahu hrát. Jako největší borec se ovšem ukázal Langoš. Ten si uvědomil, že strojenou drsnost stejně nikomu z této sebranky neuvěříme a rozjel neuvěřitelný koncert, který se vlastně vůbec nehodí do celého pojetí Hranařů, jenže jako jediný je přesvědčivý a zábavný. (24.03.2013)

Spíš Travaři, no ne? Musím ale uznat, že jsem nebyl nějak zásadně znechucený, to bych tvůrcům křivdil. Jen je jejich dítko jako z jiného světa. Skepse nad fungováním celého shnilého systému (bohužel) nenechala chladnou několik spasitelů, kteří „neutěšené poměry“ v srdci Evropy musí po svém okomentovat. Opravdu nechci slyšet, co potřebuji slyšet, opravdu mě nezajímá tajemství, které pánové zaručeně odhalí. Co na tom, že si tihle chlapáci aspoň trošku rozumí s kamerou? Když se člověk oprostí od rádoby investigativního pozadí, mohl by ho těšit jakýs takýs příběh. Netěší. Začne zběsilým používáním vysvětlujících titulků (nebojte, orientaci neusnadní), pokračuje řadou dějových odboček, které se tvůrcům nedaří spojit. Smysl to nedává, provokaci necítím. Do toho se motají Rusové, kteří to vše sledují přes satelit, Honza Tříska, který vše pozoruje skrze kamery se sakra důležitým výrazem a saxofonem u huby, přehrávající a slušně zfetovaný Langmajer, vyšeptalý (asi po vzoru Batmana) Dejdar nebo o rodinné drama se pokoušející Rašilov-Cibulková-Etzler-Brožová. Na druhou stranu klobouk dolů, že se u pronášení některých vět nepomočili smíchy. Sebezapření hadr. Tak či onak musím opět připomenout, že „odpadově“ mi to nesedí.. (10.06.2012)

Takový Hrnečku vař. Co největší směsice herců v co nejkomplikovanějším příběhu. Celé je to překombinovaně nepřehledné, žádná opravdu hlavní postava tu není. A nad tím vším bdí Veký bratr, který mluví rusky a anglicky. Co tím chtěli tvůri říci? Źe je všechno zkorumpovatelné, zmanipulovatelné a všechno je odposloucháváno?! Hm, budiž, ale chtělo by to lepší kabátek... Jako film to na mne nefungovalo. Snad jen jako hraná dokumentární rekonstrukce jakési kauzy... (24.03.2013)

Celou dobu jsem netušila, o co vlastně jde. Všude samej kágébák, všude samé kamery a obrazovky. Prostřihy ze života zbohatlíků, a co jako? A co ostatní tajné služby, kterých u nás působí desítky, ty na tuhle spoušť koukaly stejně jako já? Hvězdičku dávám za konec, kterému jedinému jsem porozuměla. Ale ne za ty Třískovy kydy, prosím. (27.04.2014)

Být to vědomá parodie, je to o trošičku lepší než Milionář. Ale takhle ... všude jen dramatická hudba, když se nic dramatického neděje, přiškrcené hlasy, neustálá paranoia sledování a kamer, vypiplané záběry jak z reklamy na deodorant, a celé je to o ho.vnu. Nuda už po 20 minutách. Hvězdička za obstojné občasné výtvarné pojetí kamery. Scenáristicky trvá hodinu expozice, navíc neslaná nemastná a těžko uvěřitelná, protože vlastně o nic nejde, a zhruba dvacet minut zbylo na nějaký děj. Charakteristika postav v podstatě nulová, žádná z nich snad nemá ani rodiče ani příbuzné. Celé to i díky tomu působí značně prvoplánově Jinak jsem myslel, že se Tříska v Americe naučil anglicky, ale ten jeho přízvuk je skutečně úděsný. (10.05.2012)