Kapitál

Kto chce s vlkmi vyť, musí vlkom byť. Nový riaditeľ banky Marc ( výborný Gad Elmaleh ) musí prekonávať rôzne nástrahy najvyšších finančných kruhov, ale rozhodne sa nejedná o nejakého kladného hrdinu. Chápe tok peňazí a patrične s notnou dávkou cynizmu to dokáže vysvetliť aj svojmu strýkovi, ktorý je nahnevaný na nenažraných bankárov asi ako trištvrte celej populácie. Film ukrýva v sebe určitý satirický podtón, ale hlavne je to rýdzi kapitalistický thriller na francúzsky sposob. (25.01.2014)

Začátek nabral slušně na síle, kterou velmi rychle ztrácel. Od půlky filmu jsem se začala dost nudit, protože šlo pořád dokola o to stejné. Ke konci se film jen doplazil a nějak ho teda uzavřel. Měla bych rovněž malou připomínku k zařazení filmu do kategorie "drama" a hned pod tím v obsahu se píše "thriller". Asi byste si to měli ujasnit ;). S Vlkem z Wallstreet se to nedá srovnat. Ten měl všechno, co tady scházelo. (10.04.2014)

,,PENÍZE JSOU JAKO PES, O KTERÉHO JE TŘEBA SE NEUSTÁLE STARAT. CHCE, ABY JSTE MU TEN MÍČEK HÁZELI STÁLE ZNOVA A ZNOVA. ABY MOHL DĚLAT TO, CO SE OD NĚHO OČEKÁVÁ.…“ /// Pohádka o lidech, kteří touží bejt obklopení bohatstvím proto, aby si jich ostatní víc vážili. Zákulisí vedení banky a svět, ve kterým bych nemohl žít. Můj mozek totiž není obětí peněžních transakcí ani akcionářů a dokáže myslet i na jiný věci, než je rychlej sex na hajzlu a prachy. Pro ty, jenž nemusej filmy o politice, tohle bude jen další nudnej sled keců a událostí. Ti ostatní, který cejtěj nějaký napětí při sledování klesající křivky grafu, spekulacích o bankách v drápech akcionářů, diktátu trhu, o rattingových agenturách, které narušují ekonomiku kvůli politice a ohrožují celou společnost, zaplesaj. I když za sebe přiznávám, že Margin Call bylo napínavější. Tady vítězí téma nad zpracováním. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 2004 Stéphane Osmont, jsem nečetl. 2.) Výstavy, jako třeba ,,LUXUS JE TVÉ PRÁVO“ se pořádaj kvůli mně. 3.) Děvka za 30 tisíc? Nuda! Já mrdám jen ty za milion. Euro (samozřejmě!). 4.) Thx za titule ,,sizok“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.11.2013)

Tři z milosti. Příliš banální, prvoplánově efektní, přehlíživě arogantní a navrch trapně mizogynní pohled na problematiku, k tomu trestuhodně nenápaditá kamera i střih, příběh bez drivu skutečné opájivosti i hrůzy, jež nevyhnutně opřádají kapitál, bez pocítění pádů do propastí i dosahování vrcholů, žádný glanc ani šmrnc, jen plochý, jalový pokus předvést pár bankovních manévrů bez skutečného porozumění, proč je to tak nezastavitelné a expandující. Chabá konstrukce, neživé postavy, nevěrohodné interakce, motivace, nic to inherentně nedrží ani nepohání, vadná dynamika. Costa-Gravas se těm, o nichž točí, nedokázal v ničem přiblížit. I tupou sílu drtící svět lze předvést s citem pro věc, právě v těch jemnostech života, jež ona ve svém smrtícím stisku nerozlišujíc rdousí jak v obětech, tak v ústředních aktérech. Je mi líto, ale film s takovým názvem a ambicemi by měl podle mého přece jen působit větší závratě. *~ (19.06.2020)

Costa-Gavras nikdy nebyl typ režiséra, kterému by vadila nálepka aktivistického tvůrce, navíc jasně politicky vyprofilovaného. Dává to svým novým filmem jasně najevo. Už titul, který cílevědomě vyvolává asociaci se světoznámým titulem z perla Karla Marxe, spojuje svět bankéřů a finančních korporací se světem politických idejí. Zatímco Oliver Stone kdysi natočil Wall Street, kde z napínavého thrilleru o bezkrupulózním burziánovi několikrát letmo v dialozích problesklo Stoneovo levicové politické přesvědčení, Costa-Gavras natočil film, který se k levicovým ideálům hrdě hlásí a místy přechází k přímočarým proklamacím. (Anti)hrdina snímku se v klíčových momentech obrací na kameru a oslovuje diváky, uvažuje nahlas a odhaluje i to, co by normálně zůstalo zahalené pod pláštíkem diplomatických frází. Paradoxně se přitom stává zajímavější postavou než Stoneův Gordon Gekk, který je v podstatě jednorozměrný predátor ovládaný vidinou zisku. Marc Tourneuil je naproti tomu hráč, jehož motivace a myšlenkové pochody jsou složitější, uvědomuje si dopady svých činů, chce ale zůstat ve hře, a co víc, chce zvítězit. Costa-Gavras se svým dramatem o vzestupu inteligentního cílevědomého kariéristy na pozadí boje o moc ve významné globálně působící bance se stal mluvčím těch, co se stále větším znechucením pozorují skandály ve světě velkých financí, nezodpovědnost a aroganci elit, bezohlednost, s jakou spekulanti provádějí své drsné obchody na hraně zákona či daleko za ní. Je dobré si uvědomit, že popsané manažerské a obchodní praktiky si autor předlohy nevymyslel, vycházel z důvěrné znalosti prostředí a konkrétních kauz. Podobné praktiky známe i od nás a především v 90. letech poznamenaly mnohé privatizace a šokující majetkové přesuny. Představitel hlavní role Gad Elmaleh, známý dosud spíše ve Francii, se zhostil náročné role se ctí a má slušně našlápnuto k průniku do klubu mezinárodně uznávaných filmových hvězd. Přes dílčí výhrady (např. celkem zbytečný milostný zálet s fotomodelkou, který ředí hlavní linii) tvrdím, že Kapitál je film, který má koule a přišel ve správnou dobu poznamenanou hospodářskou krizí a jejími dopady. Někdy je dobré nevzít si servítky a říct naplno, co je potřeba, aby zaznělo. Celkový dojem: 90 %. (02.12.2013)