Kapitál

Dráma, alebo skôr triler z prostredia, ktorému vôbec nechápem, nechcem mu rozumieť a to najmä kvôli svinstvám, ktoré sa v ňom odohrávajú a ktoré Costa Gavras v tomto filme ukazuje. Ako hovorím, nevyznal som sa v tom, ale ten základný podvod Marc pochopil a vysvetlil divákovi tak jednoducho (priblblou grafikou v počítači ako od televízie JOJ), že nechápem, o čo postave Byrnea išlo. Že mu to nedojde? Nakoniec nás teda čaká rozuzlenie pomaly ako z Dannyho parťákov, kto koho skôr odrbe a ako z toho vyviazne s čistím štítom. Nechýbajú nebezpečné kurvy, ktoré sa tvária, že sú modelky a bohatí muži im podliehajú, i keď by mohli mať hocikoho. Občas zaznie bolestivý preslov typu: Volá NY, peniaze nikdy nespia atp. Film je ale stále zábavný, ukazuje svet luxusu, jeho pretvárku a fungovanie sveta bánk počas finančnej krízy. Síce veľmi prikrášlene a až rozprávkovo hladko tu všetko prebieha, pretože realita by bola nudná, i keď rovnako prehnitá. Na druhú stranu ako inak s takouto témou naložiť, aby na to prišli diváci. Či už experti, alebo laici. (17.10.2015)

Kapitál není film, který by chtěl objektivně ukázat, jak to zřejmě chodí ve vysokých kapitalistických kruzích. Tohle je film, který chce diváky přesvědčit, jak jsou ony kapitalistické kruhy povrchní, nudné a zoufale prázdné. Bohužel to se dá říct hlavně o filmu Kapitál. Hodně se mluví, buď francouzsky a dost křečovitou angličtinou. Všichni však převážně mluví o penězích. Někteří je rozhazují, jiným na nich nezáleží, což dávají najevo, někteří o ně přijdou, jiní je přijímají jako úplatky. Postavy jsou povrchní a stereotypní, zkažené figurky vysoké společnosti, tak se režisérovi do příběhu hodí. Kladné postavy poznáme hned: jsou vykresleny naivně a idealisticky a pokládají ty správné otázky, a to takové, které by měly peněžním magnátům nahlodat svědomí nebo jim ukázat, co je v životě důležité. Záporné postavy jsou sobecké, žijí čistě konzumním životem nebo podvádějí - samozřejmě si zaslouží naše pohrdání. Bohužel ve filmu není žádná postava, která by aspoň trochu vzbuzovala sympatie. Možná intriky a utajené operace, tak jak je film vykresluje, v bankovním světě existují, bohužel příběh, kde je dobro a zlo odděleno tlustou čárou a všechno je černobílé, dojem shazují a ubírají mu na uvěřitelnosti. Kapitál je sterilní film o penězích, bankách, ale hlavně o režisérově levicovém pohledu. (06.12.2013)

Rádoby realistické drama, které však příliš tlačí na pilu a spoustu věcí zjednodušuje na hranici snesitelnosti. Na jednu stranu se snaží vzbudit apokalyptickou vizi světa, ve kterém existují jen peníze a lidi, kteří pro ně udělají vše. Na stranu druhou z těchto lidí dělají dětinské hlupáky, kteří se na situaci na japonské burze musejí ptát sekretářek svých známých. Pár zajímavých postřehů, jedna hezká workoholička a vtipné "snové" prostřihy. Ani americký vlk ani tento francouzský kohout však přes veškeré vytí a kokrhání mou pozornost neupoutali. Na krále zvířat stále čekám... (20.02.2014)

Výtky předkomentátorů o tezovitosti filmu mají své oprávnění za předpokladu, že v nich přetrvávají iluze o aktuálním stavu vzdělanosti naší doby na této planetě. Být predátorským spekulativním podnikatelem-bankéřem znamená plné, v podstatě workoholické pracovní nasazení doprovázené současnou vědomou rezignací na pozitivní hodnoty a ideály. Ve filmu tuto okolnost naznačuje ženský trojúhelník manželka-manekýna-tvořivá podřízená. Základní mechanismus kasínového kapitalismu je tu zachycen s brutální věcností a oproštěností jdoucí až na kost syžetu i scénáře. Lidé se v tomto soukolí zbytnělé vůle a vlastnického kýče mění v schemata a jen jako schémata v tomto drsném prostředí burzovní džungle mohou přežívat. Není náhodou, že film končí křečí v křeči: hlavní hrdina svůj pomyslný triumf v jedné z virtuálních štvanic vykupuje ztrátou rodiny, vynikající manželky, ale i jednoho z mála podřízených, před nímž (jíž) nemusí předstírat muže bez nervů a který má vzácnou schopnost vidět stejně dobře jako on - popřípadě i lépe - , ovšem z odlišných zorných úhlů mravu i ideálu. Gavrasova tvůrčí metoda, spočívající v propojení úsečně tvarované ideovosti a poetiky akčního filmu, tu slaví jeden ze svých vrcholných úspěchů. (21.10.2013)

Intelektuální exploatace. Všechno, co jste si kdy mysleli o globálním kapitálu, predátorském kapitalismu a vysokém bankovním managementu v jednom filmu, kde postavy jsou jen funkce čitelného ideologického sdělení (se kterým souhlasím, ale které mě v téhle pamfletické formě neba). Někdy je ta polopatičnost až směšná (Pacman s logy bank, který má osvětlit princip klíčové transakce, ředitel, který potřebuje konzultanta k osvětlení toho, že když spolkne banku s 80% toxických aktiv, bude mít problém atd.), především je to ale film zoufale sterilní a neuspokojivý, protože ukazuje jen teze a modelové situace - golf, luxusní děvky, křupanské americké managery (z Goldman Sachs), komolení jmen malířů, odcizeného syna závislého na počítačových hrách, sexuálně frustrovaného hrdinu, staré etické bankéře, které vykosili kovbojové kapitálu atd. Pokud se pletu a tenhle film je skutečně realistickým zobrazením života elit, pak je to skvělá zpráva, protože v brzké době všechny chcípnou na tupost, frustraci a nudu. Dominantní dojem pro mě byl, že Costa Gavras chtěl natočit film, který bude jako nehybná hladina, pod níž to vře napětím... ve skutečnosti je pod ní ale sterilní kachličkové dno. [40%] (10.10.2013)