Raubíř Ralf

52. celovečerní Disney Docela jsem se obávala toho, jaký Raubíř Ralf bude. Ale Myšákům se povedlo skloubit nostalgii po dětství dnešních třicátníků s touhami dnešních děti. Takže kdo si ještě pamatuje, jak si zahrál něco pořádného pod MS-DOSem, nemusí se vůbec ničeho bát :) (26.07.2019)

Tahle pohádka neunikla mé pozornosti pouze z toho důvodu, že se mi ji podařilo sehnat ve 3 rozměrech. 3D je bohužel natolik pofidérně udělané, že jsem měl pocit, že 99 % stopáže koukám na rozměry 2. Vůbec jsem si nedovedl ve 3 rozměrech představit hry, které měly rozměr pouze jediný. Tvůrci evidentně také ne. Když jsem si zde dočetl čeho se bude snímek týkat, tak jsem byl opravdu vydatně natěšen, neboť hry miluji. Na starší si rád zavzpomínám. Ty nové si rád občas zapnu. Ve filmu se však objevily samé sračky, které jsem až na Pacmana viděl úplně poprvé. Jsem přesvědčen, že se to dalo uchopit mnohem mnohem lépe. Vylepšit se to dalo právě volbou her a především postaviček z daných her. Zvolené postavičky byly do poslední neskutečně debilní, absolutně neatraktivní a ani kapičku vtipné. Přesto jsem se asi 2x usmál, což bylo ovšem zapříčiněno naprostou debilitou příběhu. Potenciál je ve filmu obrovský. Za každou ze tří zvolených sraček se dala zvolit nesrovnatelně lepší alternativa. Poté to mohlo být klidně i za plný počet. Bohužel má ten nepříjemný pocit, že film je určen VÝHRADNĚ dětem a na nás starší se pořádně vysral a nakopal nás do prdele, což se samozřejmě projevilo na, opět opakuji, pro mě nepochopitelné volbě ústředních her, což filmu vracím hodnocením. Nemohu si pomoci, ale jak je animovaná pohádka spojena se jménem Disney, tak stojí za hovno. Už se z toho stala tradice. (30.01.2014)

V jádru sympatický bručoun Ralf má krizi. Po tři dekády demoluje stále ten stejný dům, jeho prckovitý kolega Felix vše opraví a Ralfa shodí do bláta před zraky nešťastných nájemníků, kteří ho mají za vyvrhele. Vstupenkou na druhou stranu barikády má být pro Ralfa zlatá medaile. Hlavouni z Disney studia si uvědomili, že je potřeba experimentovat. Do hlavní role vsadili přerostlého smraďocha s rukama velikosti lopat a výbušnou povahou. A nabídli námět, který je nadmíru originální. Společenský vyvrhel se vydává do světa a divák zavzpomíná na kolotočářské maringotky a na kapsy zatěžkané desetikorunami. Ralf je totiž postavou z videohry. Její účastníci přes noc oddaně čekají, až se hrací automat rozsvítí a povolá je do další akce. Jakmile skončí, mají po šichtě, rozdají poslední rány a odejdou do hospody. V tom je Raubíř Ralf naprosto geniální. Právě jeho exkurze do ostatních videoher s touhou vydobýt si své místo na naprogramovaném slunci ale zamotá Ralfovým bývalým kolegům hlavu. Zbytek je docela standardní. Divákům tak nabízí i jasně položenou otázku, zda se může mainstreamový animovaný film ještě vůbec někam posunout? Nesmí zapomínat na dětského diváka, musí si na svou stranu přetahovat i toho dospělého, ale zároveň nemůže čekat, že se někdy přiblíží možnostem plnohodnotných hraných látek. Ocitá se tak v kruhu, přešlapuje na místě, tu a tam zaškobrtne, a hůř se mu vstává, protože nějaký závratný vzestup animáků už v následujících letech očekávat nelze. Naprogramovaný život Ralfa a ostatních postav nicméně na půldruhou hodinu solidně zabaví. Nabízí popkulturními odkazy, kombinaci orchestru s netradičním osmibitovým pípáním, má slušné tempo a umně střídá lokace. A to není úplně málo!! (18.04.2013)

Výsledek je takový, že kluci a holky z Pixaru teď sedí kolem stolu a se sklopenou hlavou tak nějak tuší, že letos ten pozlacený plešoun přistane jinde. A oprávněně, protože i když nechám stranou fakt, že Brave, či Cars 2 nepatří mezi nejsilnější karty Pixaru, Disney stejnak nasadil obří kalibr. Ten se může směle zařadit i mezi ty největší esa počítačově animovaných filmů. Aktualizace - prdlajs, akademie jsou ňoumové. A vůbec se v posledních letech na poli animovaného filmu objeví sem tam nějaká opravdu originální brambora (Mary a Max, Koralína, Fantastický pan Lišák), kterou je třeba schramstnout jako Pacman. Mimochodem, nehodnotím dabing. Film lze díky bohu chytnout i v originále třeba ve Slovanském domě. Takže souhrn: všechny palce nahoru, i u nohou. Více zde zde zde (22.11.2012)

V první části těží Raubíř Ralf zejména z nekonečného potenciálu videoherního světa. Nostalgicky odkazuje na nezapomenutelné pákové videohry, uvádí na scénu jednotlivé postavičky a skvěle pracuje s tématy prolínání jednotlivých herních světů. Připomíná svým způsobem Toy Story, ve kterém by hračky byly nahrazeny videohrami. Vtipy jsou dokonale trefné, a děj úchvatně konstruovaný. Rich Moore tu opakovaně dokazuje, že dokáže nekonvenčně propojovat nesouvisející, ale již existující světy/postavy (viz Drawn Together). Trochu unaveněji příběh působí po přesunutí do cukrkandlového kraje. Ona barvitost reprezentovaná diametrálně odlišnými světy je nahrazena pouhou barvitostí vizuální. I ta je však svým způsobem nostalgická a sází na retro efektivitu. Navíc je sebeironickým pozadím pro celkové „zdětinštění“ děje. Raubíř se tak po celou dobu těží své základní myšlenky a i dějově připomíná prodlouženou verzi příběhu, který bývá součástí her. Jen těžko tak lze vyčítat ději, že je jednoduchý. Spíše si zaslouží pochválit, že ve své jednoduchosti není vůbec plytký. (18.04.2013)