Báječný hotel Marigold

John Madden dobré angažoval starších hercov do vcelku zaujímavého príbehu, ktorý niekedy však pripomínal nemecký seriál o dôchodcoch a mdlých vzťahoch medzi ľuďmi, ktoré medzi nimi "prekvitajú" (Plameň lásky od Rosamunde Pilcher) no našťastie prišli aj momenty, ktoré mali lepšiu dynamiku ako spomínaný seriál a pridala sa ja rafinovaná vtipnosť. Nie najlepšie bolo podané spojenie všetkých postáv do jedného kruhu, ktoré prišlo podľa mňa dosť skoro, skôr by som prijal postupne a komplikovanejšie prepojenie . Zvolenie exotickej Indie bolo spestrením, keď sa stala centrom spojenia osudov týchto starších postáv. Film hovorí a poukazuje na veľa veci ako rozmanitý život starých ľudí, vykreslenie Indického štýlu života a tak mravčia mnoho družnosť ostáva bez zmyslu pre detaily a navyše ta práca bola dosť pomalá čo malo za následok pretiahnutú minutáž filmu. 50% (01.10.2012)

Nejsem Angličan ani důchodce a do zhlédnutí tohoto snímku jsem doufal, že nikdy v životě nebudu nucen navštívit Indii. Nyní jsem si však jist, že pokud jednou dostanu šanci povstat ze starého železa a zapojit se do nadšeného budování, tak s rozhodností sobě vlastní odhodím berle, nabalím si pyžamo i bažanta a vyrazím první třídou do země, ve které se budu na jednom metru čtverečním mačkat s pěti rodinami a nějakým tím tuk tukem. Obvykle se sice vyhýbám filmům, ve kterých průměrný věk hrdinů převyšuje mou váhu, ale tentokrát mi odložení senioři tak nějak příjemně vpluli do nálady. (28.10.2012)

Šťastné a spokojené konce pro všechny. Trochu sci-fi respektive spíše pohádka na dobrou noc, ale poslouchá se to a kouká se na to moc hezky. I když je to emocionálně prázdné a soustředěné zejména na vizuální prožitek, než na předání nějakých těch hlubších myšlenek. Všude samá sladkost a slanost, ale na hořkost se tentokrát jaksi pozapomnělo. PS: Judi Dench jsem postavu nikdy nepracující ženy nevěřil ani minutu! (03.08.2012)

Smutné, chvílemi úsměvné, výborné herecké obsazení, ale něco nebylo úplně v pořádku. Buďto já a nebo ten film. Ano, přiznávám se, čekala jsem od tolik propagovaného filmu opravdu trochu víc. Každý ten příběh sám o sobě nebyl rozhodně špatný, ale možná kdyby se každý z nich rozpracoval samostatně a bez toho závěrečného sentimentálního konce, bylo by to lepší. Ale jsem jen laik, kterému je jen docela líto, že se takovým herečkám jako je Judi Dench nebo Maggie Smith dostalo tak málo prostoru. Jinak jsem vsakovala atmosféru Indie naplno a souhlasím s názorem, že Indie je "světlo, barvy, úsměvy a to, že lidé tu berou život jako výsadu.....". A ten podmanivý soundtrack taky nebyl špatný. (07.09.2012)

Lehkým stylem napsaná příručka, jak komunikovat se starými lidmi a Indy – pro ty, kdo své prarodiče deset let neviděli, v Indii nikdy nebyli a nic na tom nehodlají měnit. Madden bez jakýchkoliv okolků staví celý film na britských hercích první třídy (kteří ovšem věkově patří do univerzity třetího věku). Dává jim dostatek prostoru, aby se vypovídali o svých prvních láskách a posledních přáních. Jelikož dámy a pánové vskutku mají nač vzpomínat, mluví dlouze a často. Aby nás jejich dojímavé, vědomím nedlouhé budoucnosti prostoupené výpovědi náhodou nepřivedly k myšlence, že život je děvka (která ovšem víc bere, než dává), jsou vážná slova prokládána dynamičtější indickou milostnou linií a humornými scénkami na téma sex v pozdním věku. Lechtivý humor pozbývá na nepatřičnosti (a tedy na vtipnosti) ve světle filmů jako Sedmé nebe – to je dnes představa geronto-sexu ještě stále tak výstřední? Bohužel se mi nepodařilo rozluštit, jaký význam, kromě exotických lokací, mělo situování děje právě do Indie. Někteří z účastníků zájezdu mohou pamatovat zlaté časy britského impéria, kolonialistická minulost však ve filmu není nijak rozváděna, nanejvýš implicitně na postavě Maggie Smith, která se z nerudné rasistky jako zázrakem mění v celku vlídnou paní. Producentovi zřejmě přišla Indie jako vhodná lokace. Od Anglie odlišná dost, aby byl nevyhnutelný střet kultur nápadný, současně spojována s filozofií, ze které se západní člověk může hodně naučit. Netuším ale, proč by se něco radikálně nového měli učit lidé, jež již byli životem poučeni dosyta. Žádný z nich přitom nevypadá na dobrodružný „zážitkový“ typ a neboť do hotelu zřejmě (snad s jednou výjimkou) nepřijeli zemřít, nepůsobí jejich touha okusit na stará kolena něco exotického ani trochu věrohodně. Dobrými pocity zahalený a hřejivými barvami prosvětlený film zcela postrádá autentický odér stáří, smrti a indických ulic, zato na sto honů zapáchá scenáristickým kalkulem a tou nejprostší režisérskou rutinou. Je pěkné mít Nighyho, Denchovou a Wilkinsono pohromadě, přesto si raději pustím film, kde hrají sami a který netrvá čtyři hodiny psychického času. 60% (18.04.2012)