Ztracená revue

Přiznávám se, že podobné pořady mě nikdy moc nebavily. Zdánlivě související krátké scénky v nichž se většinou míhají známí herci a zpěváci, které všechny propojuje jedna postava, to vše v ulicích Prahy a za zvuků známých melodií, to není nic až tak nového. Zhruba v těchto letech bylo takových pořadů natočeno mnoho. Zde je to tedy ozvláštněno ještě pantomimou. První polovina nic moc, druhá se víc rozjela a už mě bavila. Také se tu mihla třeba neznámá Aťka Janoušková, pro níž se jednalo o teprve druhou televizní práci. (22.02.2023)

,,Je to pěkné, ale příliš výbojné." Revue coby žánr spojující hned několik druhů umění (tanec, hudba, zpěv + divadlo nebo film, mnohdy i výtvarné umění) byl ve své době oblíbeným vývozním artiklem. Svědčí o tom třeba i slavný film Kdyby tisíc klarinetů, který pojednává mimo jiné taky o přípravě a natáčení televizní revue... a svědčit o tom může klidně i tahle Podskalského Ztracená revue, která získala hned několik ocenění v zahraničí. Dovedu si představit, že v době svého vzniku musely první československé videoklipy a hudební pořady z přelomu 50. a 60. let, využívající naplno veškeré možnosti televizního média a hýřícími řadou originálních nápadů, působit po celé Evropě jako zjevení. Nicméně tohle je zrovna kousek, který podle mého názoru poměrně zestárl, až se to nebojím označit dobovou taškařicí. Svět každodenní práce i oddechu v socialismu uprostřed uvolněné atmosféře, podán groteskně muzikálovým způsobem, působí roztomile naivně, potěšily i hudební štěky Matušky, Suchého nebo Judity Čeřovské. Nicméně klauniády Jiřího Vršťaly nebyly nic pro mne ani zde, natož pak ještě v sólových filmech s klaunem Ferdinandem. (09.06.2019)

Nemám rád trapné (!) klauny a filmy bez děje, které jsou zbytečně dlouhé. Mám ale rád tuzemskou hudební tvorbu šedesátých (a následujících) let, a tak jsem se s chutí podíval na, pravda, místy příšerně zmatené pásmo poskládané z písní všeho druhu, na některá ta semaforská esa, rád jsem si poslechl energickou hudbu nahranou vlachovci a krautgartnerovci, pokochal se i členkami baletu ABC... A to bylo asi všechno. Zdeněk Podskalský se evidentně připravoval na Sedm žen Alfonse Karáska, které ale díky celistvějšímu příběhu a hlavně díky hlavnímu hrdinovi dopadly lépe. (28.09.2011)

špičkový hudebně - zábavní film/ pořad....první polovina skvěle pracuje s interiéry...mizascéna má propracovaný výtvarný charakter...ubíhající šikmé linie evokují grafický design tehdejších dobových plakátů ( viz. úvod), potažmo sahají možná až někam k německému expresionismu a tomuhle typu modernity 20. let (samosebou v decentnější, méně "vyšinuté" formě)...zřejmě vklad Ester Krumbachové, která se na filmu podílela...druhá polovina je zase našlapaná nápady postavenými na asociativní bázi...má to až anarchisticky ulítlý charakter ( "mé srdce zahoří pro tebe láskou" :))))))...skvělá muzika, obraznost...spousta slavných tváří, které se často jen mihnou a hned zase zmizí... (15.01.2012)

Kdysi moderně a svěže natočený zábavný pořad je dnes zajímavý spíš jen dobovými reáliemi. 1) Uvřískaný jazz a choreografie Josefa Koníčka. Znalci vědí a ostatní ať jsou rádi, že vůbec netuší._____ 2) Mihne se tu řada slavných tváří. Mix žánrů, převažuje taneční groteska. Spousta nápadů._____ 3) Václavské náměstí s trolejbusy a tramvajemi z doby, kdy se magistrála vyskytovala jen v šílených snech projektantů._____ 4) Výstižný koment: Willy Kufalt***. (10.06.2019)