Režie:
Dario ArgentoScénář:
Dario ArgentoKamera:
Luigi KuveillerHrají:
David Hemmings, Daria Nicolodi, Gabriele Lavia, Macha Méril, Clara Calamai, Dario Argento, Salvatore Baccaro, Attilio Dottesio, Bruno Di Luia (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Během parapsychologické konference vycítí věhlasná telepatka Helga Hullmannová přítomnost někoho, kdo se chystá spáchat vraždu. Ještě téhož večera je žena zavražděna neznámým zabijákem. Marcus Daly (David Hemmings) je anglický klavírista žijící v Říme, který se stane svědkem brutální vraždy. Poté, co se díky příliš horlivé reportérce Gianně Brezziové (Daria Nicolodi) ocitne na titulních stránkách novin, se Daly pustí do vyšetřování na vlastní pěst. Když jsou však na místě další vraždy zanechány usvědčující důkazy, Daly si uvědomí, že mu jde vrah po krku. Následuje závod s časem, jehož cílem je rozluštit záhadu – která se zdá být spojena s dětskou ukolébavkou a s chátrajícím sídlem na předměstí. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (136)
Je fakt, že mě to tentokrát po umělecké stránce tak nenadchlo jako Suspiria, ani to nebylo tak divně svérázné a svébytné jako Terror at the opera, ale na druhou stranu to bylo mnohem lépe zahrané a celkově je to hezky rafinovaná hra s divákem, kdy nás až do konce hlodají ty koutkem oka zahlédnutá (veledůležitá) vodítka (zde vidím přítomnost Hemmingse jako zcela nenáhodnou protože v tomto klíčovém bodě je ten Zvětšeninovský motiv "zahlédl jsem opravdu to co si mysím?" zcela zřejmý) a podezřelí jsou snad všichni (a tím pádem vlastně nikdo)... Prostě fajn parádička giallo ()
Argentovi se nedá upřít jedna schopnost a to sice tahat za nitky ve chvíli, kdy je potřeba. Jeho rukopis, ve kterém vynikne vynikající kamera se zajímavými nájezdy a typickým důrazem na zoom očí, jenom podtrhuje už tak úžasnou atmosféru. Protipólem se však stává neúměrně dlouhá stopáž, mající tendenci zahrnout vše podstatné, ačkoli některé vystřižené obrazy by daly filmu větší vzdušnost. Navíc by se zvýraznily efekty, které ve zbytečně natahovaných momentech tolik nevyniknou. Přesto jsou vraždy takovým lákadlem, že se dá zapomenout na leckteré nedotaženosti a připočtu-li k tomu atmosférický příběh o záhadě, nejde ohodnotit jinak, než za čtyři hvězdy. ()
No asi je hezké, že je Argento takový machr přes vizuály a výtvarnou stránku, ale mně to nestačí, když má k tomu béčkový scénář, diskutabilní herecké výkony a dost nelogičností v chování postav. A vzhledem k tomu, že ústřední zabiják není žádná nadpřirozená bytost, ale člověk z masa a kostí, vyznívají některé strašidelné scény vysloveně úsměvně. Ale počítám, že v sedmdesátých letech mohly i někoho vystrašit. ()
Začalo to nepovedeným hysterickým úvodem s ukrutně přehrávající představitelkou psycholožky, která vytuší svou tragickou smrt během projevu na konferenci. Spíše než z rozehrané hrůzy jsem se tady bál, aby takhle primitivní a bez kousku atmosféry nebyl celý film. Skončilo to pro změnu na můj vkus až zbytečně příliš krvavou šarádou, asi se snahou co nejvíc šokovat. Ale pokud pominu rámcování Tmavě červené, u níž mi nesedl ani úvod, ani závěr, se zbytkem mohu být nadmíru spokojený. Asi takhle by mohl vypadat jeden ze způsobu kvalitního zpracování čistokrevné brakové detektivky. Vedle děje se stále více zamotávajícím se případem a promyšleného odhalování jednotlivých indicí jsou to excelentní budování napětí, s řadou působivých tajemných scén s hororovými prvky, k tomu napomáhající hudební doprovod a rovněž poutavá výtvarní stránka, co pro mě z tohoto nezvykle dlouhého brakového snímku vytváří silně nadprůměrný zážitek. 70% ()
Spíše než o horor se jedná o solidně krvavou detektivku, která má samozřejmě hlubokou tradici v italské nejen filmové kultuře. Asi těžko vytýkat všechny ty neduhy tehdejších snímků té doby a lokality, ale místy je to opravdu peklo. Nicméně Argentův přínos pro všechny fandy extrémní filmové klasiky je neoddiskutovatelný (ačkoli mám raději Suspirii a klasické psycho mého dětství Inferno), stejně jako legendární filmová hudba kapely GOBLIN. ()
Galerie (113)
Photo © Rizzoli Film
Reklama