Kapitán Phillips

Piráti z Adenského zálivu: Prokletí Foresta Gumpa je prý napínavým, dobrodružným, akčním krimi. Jako ne, že by ten hrdinný kapitán Korkorán nebyl frajer! Ono vydržet dva dny ve vzduchotěsné kabině se čtyřmi zpocenými nouplisáky, co vám mávají nervózně před xichtem ákáčtyřicetsedmičkami, aniž by měl jeden bednu banánů na uklidnění, to je skutečně čichově vyčerpávající výkon. Takže to máme hodinu stříkající lodi, hodinu konejšení opálených vychrtlíků a čtrnáct minut Nejvysíls, co tahají Tomáše z opičího výběhu. Kapku jsem se nudil. Navíc, ten punc toho, že je to podle skutečných událostí, donutí člověka ke škodolibému úsměvu! Když nákladní lodi svítí na displeji velkým červeným "POZOR! U SOMÁLSKA JSOU PIRÁTI!!!!", je lepší vykešovat šest mega za unesenou kocábku, než vysmahnout pár desítek tisíc za ozbrojenou ochranku. HAHA! Podle toho, kolik už tam toho ti piráti pounášeli, musí být Somálsko těžce za vodou. To mi připomnělo jednu historku, taky podle skutečných události. Jednou šli dva Američané takhle k večeru v Somálsku po břehu řeky a na druhé straně žral Somálce krokodýl, už jen hlava mu čouhala z tlamy, a jeden povídá druhému: "Vole, všude se povídá, jaká je to Somálsko chudá země, a kdejaký negr tu má spacák LaCoste!". (02.12.2013)

„Všichni máme šéfy.“ Obavy, že oproti nestrojenému dánskému Únosu půjde o heroické drama, byly Greengrassovým filmem naplněny v mnohem menší míře, než jsem se obával. Ano, (morální) středobod vyprávění namísto řádového zaměstnance tvoří svědomitý Američan na významné pozici, navíc ztvárněný hercem, jehož jméno je synonymem slova „důvěryhodnost.“ Vlastní přežití však Phillips realisticky upřednostňuje před nasazováním masky hrdiny, což s nehollywoodskou syrovostí dokládá zejména finále. Jde o poslední doklad toho, jaký důraz film přikládá intenzitě viscerálního prožitku. Dvakrát použitou metodou „desentimentalizace“ je vyjádření starosti o manželku (znatelně nevyužitá Catherine Keener) méně emotivní písemnou formou. ___ Zatímco Lindholm po celý film neztrácí ze zřetele sociokulturní kontext a vývoj událostí nahlíží jako následek nekompromisního uplatňování korporátní logiky, Greengrass po úvodu odkládá širší kontext stranou a namísto úvah nad střetem kultur a tříd (a generací) z nastalé situace těží zejména silné emoce. Během druhé poloviny nicméně rozšířením narace, omezené dosud na oba kapitány, o vševidoucí hledisko americké armády, kritiku nerovnoprávnosti zesiluje. Ze záběrů příslušníků námořnictva číší chladný profesionalismus, nápadně kontrastující s „kutilskými“ posupy pirátů i posádky Phillipsovy lodě. ___ Politický je Kapitán Phillips také následováním trendu současných žánrovek ukazovat jedince odkázaného na sebe samého. Protagonista je postupně zbaven všech civilizačních výsad i téměř veškerého svého vlastnictví (včetně šatů) a svými manévrovacími možnostmi se ocitá na stejné úrovni jako piráti. Jisté politikum lze vidět také ve snaze o vyvážené zohlednění příčin jednání jedné i druhé strany konfliktu. Od úvodních minut jsou vytvářený paralely mezi životem a způsobem obživy Phillipse a pirátů. Jak on, tak oni chtějí jenom odvést zadanou práci, vydělat peníze a vrátit se mezi své. Neboť rozdělení rolí na kořisti a oběti není fixní, může ve druhé polovině filmu dojít k jejich přehození. Nedůslednost tohoto vyhýbání se černobílému vidění reality vychází najevo při pozornějším sledování práce kamery. Hlediskové záběry patří výhradně Phillipsovi. Protagonista sám je oproti tomu snímán záběry hlediskově neutrálními, které zdánlivě nikomu nepatří. Piráti jinými slovy nemají kontrolu nad obrazem. ___ Bez ohledu na ideologické implikace je Kapitán Phillips zejména dokonale rytmizovaným dramatem, s body obratu dávkovanými ve zhruba dvacetiminutových intervalech, s blížícím se koncem rychleji, díky čemuž je vyprávění strhující i tehdy, znáte-li skutečný příběh dopředu. Zásadní zvrat a na něj vázané rozšíření vědění pak přichází po hodině vyprávění. Náhlá změna místa dění přitom neslouží jenom k vyvedení diváka z míry („tohle jsem nečekal"). Metaforicky komentuje vývoj postavení hlavní postavy, která postupně ztrácí své zázemí, doslova půdu pod nohama (poslední fáze této destabilizace je vzhledem k prostředí nabíledni). ___ Hromosvodem mnohých problémů dnešní společnosti se podobně jako v Gravitaci stává jedinec, jehož proměna se ale u Greengrasse ubírá odlišným směrem než u Cuaróna. Reakcí na neklidnou dobu je v tomto případě film neklidný (stylem) a zneklidňující (pocitově). Paradoxně hlavně díky tomu, že někdo dlouze a v klidu přemýšlel, jak jej natočit. 85% (29.10.2013)

Výtečná dramatizace a vysokooktanová exhibice filmařského adrenalinu, která opět povyšuje pseudo-dokumentární realistickou autenticitu na plnohodnotný blockbusterový zážitek. A byť Greengrass si v tomhle jede jako nikdo z četné řady ‚copy & paste‘ kolegů, je to z jeho strany trochu sázka na jistotu, kdy kamera kouká přes rameno a švenkuje mezi obličeji právě tak dlouho, abyste věděli, koho má zrovna na mysli. Nenudí ani trochu, jen to trvá tak o patnáct minut déle, než by si divák přál. Pak by to byl plnotučnější zážitek, než jogurty z Kunína. A co si budeme nalhávat, kde naposledy jste viděli takhle krátkou a údernou prezentaci Navy SEALS? PS: Hansu Zimmerovi se v titulcích sice děkuje, ale jak se rozehrál ústřední motiv, furt jsem podvědomě čekal, kdy se tam mihne černá kápě. 4 a ½. (09.09.2014)

Báť sa o život rukojemníka Phillipsa/Hanksa moc nejde, pretože každá postava vo filme vie, že by jeho zabitie nikomu nič neprinieslo. Táto istota, znižujúca napätie filmu, oslabne až v posledných minútach. Mimo ne je Kapitán Phillips skôr zaujímavou hádankou "ako sa mu podarí vyviaznuť". United 93 umožňoval v tomto smere Greengrassovi silnejšie emocionálne zdrtenie diváka. Kamufláž US Army propagandy do strhujúcej akčnej filmárčiny i pre náročnejšieho diváka by však žiadny iný sučasný rejža nejzvládol lepšie. A Hanks ruluje. (22.11.2013)

Paul Greengrass nemá v současnosti v těchto komorních akčňácích podle skutečných událostí konkurenci. Ohromně napínavé a s šíleným tempem (za pomoci kamery a střihu) a to i v pasážích, kde se vlastně nic neděje a postavy si jen povídají (což je v podstatě drtivá většina filmu). Emocemi nabitá koncovka pak divákovi udílí finální KO. Bez diskuze jeden z nejlepších filmů roku. (17.12.2013)