• Sarkastic
    ****

    „Mládenče, plivati na podlahu je v každém slušném lokále přísně zakázáno…nebo to snad není slušný lokál?“ Není, „dědečku“. V podniku, který spadá do 13. revíru, se scházejí ti největší vyvrhelové z okolí, ostatně personál je na tom s bezúhonností podobně. Jenže pak do něj vkročí navrátivší se „nepolapitelný“ zločinec a začnou se dít věci…anebo je všechno trochu jinak? 13. revír je kvalitní krimi. Případ se sice zdá na první pohled jasný, ale chyba lávky! Kriminalisté zde nejsou tak osvícení jako jinde, dokonce (lidsky) chybují, včetně hlavního (omylného!) hrdiny, jehož vyšetřovací metody jsou poněkud svérázné (včetně neustálých vpádů bez soudního příkazu k prohlídce, hrabání se ve věcech…inu, jiná doba). Marvan je každopádně typově naprosto přesný, a přestože odvádí svůj standard, hlavní postavou (i svým herectvím) je Medřická (hádám, že to byl první film, kde dostala tolik prostoru, který také náležitě využila). Konec se k viděnému pak vyloženě hodí. Celkově solidní 4*. „Tady máte svého psa…(K)kočku vám dát nemohu.“(28.9.2018)

  • lamps
    ***

    Lehce nadprůměrná detektivka, která by strašně moc chtěla být psychologicky propracovaná, ale ve finále je se všemi svými totálními zvraty stejně neuvěřitelná jako rozzlobený Andrew Garfield. Herci jsou velmi dobří a přesvědčiví, tempo příjemné a samotné zvraty pravda překvapivé, ale podávané dosti chabě a nevýrazně, což souvisí hlavně s emocionální odtažitostí Marvanova inspektora Čadka, který slouží jako informační prostředník mezi fabulí a syžetem. Potenciál byl určitě výše.(14.6.2017)

  • claudel
    ***

    Na konci jsem si uvědomil, že jsem tuto krimi již někdy dávno v minulosti viděl. Musel jsem k tomu ale dospět až díky závěrečnému rozuzlení. Jaroslavu Marvanovi role inspektora Čadka tuze sedla, jen mi připadá, že v druhé půli se snímek možná až nechtěně pohybuje na poli ztřeštěné situační komedie, zvláště, když se řeší, kdo to vlastně leží v té zpropadené zinkové rakvi.(26.8.2013)

  • strougy
    ***

    Sympatická česká varianta amerických brakových krimi, kde jsou obvyklé motivy jako zločinec skrývající se v tajné skrýši či záměny mrtvol doplněné o postavu Fróny, která jako by svojí marnou snahou o únik před minulostí a určitou morální ambivalentností vypadla z nějakého noir filmu (odtuď nejspíš pramení tvrzení o českém noiru nacházející se zde často v komentářích). Malý problém pro mě bylo přijetí Marvana jako nepříliš důvtipného, ovšem veskrze lidského detektiva, které mě až příliš připomínalo jeho pozdější pojetí rady Vacátka a taky překombinovaná zápletka, kdy se sice určité řešení dá dopředu odhadnout, ovšem pouze intuicí, nikoli logikou, což u detektivního filmu představuje nepříjemnou chybu. Slušné 3*.(14.7.2010)

  • SjamK
    ***

    13. revír, proklamovaný "jediný český film noir". No to se podívejme. __Revír nejspíš snese srovnání s noirovkami, ale není třeba nic přehánět. Už jen proto, že české prostředí mi na tento žánr vůbec nehraje. Potemnělé uličky připomínaly spíše Stínadla z Rychlých šípů než americké boulevardy... pokud vůbec, protože jestli se nepletu, zrovna širokých venkovních záběrů tu bylo jako šafránu (točilo se tuším v kulisách).__Budiž odpuštěno. Co je horší, že ze zápletky se ještě před polovinou stal gordický uzel a já s sebou neměla meč. Málo obrazný a zmatený děj udělal své. Tož detektivka s dobrým hereckým obsazením, však zázrak žádný.(31.7.2011)

  • - Podle slov Jaroslava Marvana se s Lídou Baarovou natáčelo pouze na oko, bez materiálu v kameře. Když jednou natáčení přerušily sirény oznamující nálet spojenců, odebral se štáb do krytu pod Barrandovem. Tam rozrušený kameraman Stallich prozradil Baarové pravdu. Zbytek natáčení byl poznamenán trýznivým čekáním na příchod gestapa, které však nikdy nepřišlo. (Xell)

  • - O působení Lídy Baarové řekl filmový odborník z NFA Wolf, že Baarové byl role odejmutá ve chvíli, kdy přišel z Německa pro Baarovou zákaz filmování. Roli přebrala Dana Medřická, přesto některé záběry, zvláště ty z dálky nebo zády ke kameře, zůstaly ve filmu zachovány. (sator)

  • - Román Eduarda Fikera Zinková cesta poprvé vyšel v roce 1942. (NinadeL)