13. revír

Jeden Karta, jeden Kočka a nepředvídatelná Rony. To vše se snaží splétat výborný Jaroslav Marvan. V ponuré a temné atmosféře. Splétá zdánlivě nespletitelné, což může diváka, který má s detektivkami určitý problém, tedy mě, lehce nudit. Prvotní krimi efekt skvělý, herecky výborné, nicméně na celkovém hodnocení se u mě projevuje zmíněný přístup k žánru. Film lze vstřebat i způsobem, který popsal Bigrambo. (19.07.2014)

Československý film natočený podle románu E. Fikera, v němž se u nás v nebývalé míře objevují specifické prvky filmového stylu film-noir. Osamělého vyšetřovatele, inspektora 13. revíru Čadka představuje J. Marvan a má za úkol objasnit události, jež se odehrály mezi propuštěným vězněm Kočkou a udavačem Kartou, jež jsou oba nezvěstní. Značně nepřehlednou situaci komplikuje též Františka Brabcová, řečená Froni, dáma nevalné pověsti, pro níž má však Čadek slabost, v podání mladé a překvapivě velmi půvabné D. Medřické. Na snímku zaujme klidné Marvanovo vyšetřování, zejména vyslýchání svědků a jeho časté návštěvy putyky matky Krajzlerky (E. Nollová), jejíž lokál navštěvovaly známé osoby z tamějšího podsvětí a toto místo společně s Marvanovým chladným a vážným vystupováním a celkově neveselou atmosférou s tragickým závěrem také nejvíce vyjadřovalo důvod zařazení do skupiny film-noir. Ve vedlejší roli policejního ředitele se objevil M. Nedbal. Bohužel známý a velmi respektovaný režisér Frič se příliš nechal strhnout netradiční filmovou stylizací a zapomněl na dějovou stránku, která se mi jeví jako překombinovaná, zbytečně zamotaná, stěží uskutečnitelná a plná nejasností s nedůvěryhodnou pointou. (23.05.2017)

Tento Fričův pokus o kriminální film z prostředí pražského podsvětí troskotá na papírovosti příběhu, a co hůř: na papírovosti rodokapsové (nebo lépe řečeno cliftonovské bez Cliftona, neboť detektivu Čadkovi uniká vše, co mu jen uniknout může). Tedy vše detektivní a napínavé bere za své průhledností děje, sentimentalismem, zauzlováním postav do nejrozličnějších a nejméně pravděpodobných svazků a v neposlední řadě přítomností „nejzprofanovanější rekvizity šestákových detektivek“ (vzpomeňme na Ronalda Arbuthnotta Knoxe). Přesto času stráveného v tom neklidném světě pražské periferie nelituji: její atmosféra a sled sympatických tváří (žel nejednou nadmíru patetických) sice mé očekávání nenaplnily, ale alespoň zahnaly to zklamání z vyprávění, nahonem sázaného otlučenými typy na kyselém papíře. (06.04.2009)

První a asi také poslední český film-noir, a zřejmě stále nejlepší český detektivní film. Jsou zde sice drobné i velké nedostatky: v knižní předloze je periferie mnohem depresivnější, nedozvíme se motivaci postav, některé scény (většina těch, kde se objeví dr. Chrudimský) jako by vypadly z červené knihovny, apod. Většina filmu je ale pozitivní: Marvanův revírní Čadek, spíše otrávený (a otravný), než nějak zapálený pro věc, Fróny Dany Medřické, která propadne fatalismu, ale jejíž postoj k autoritám je zajímavě individualistický, kamera, která využívá z toho mála, co jí dekorace mohly nabídnout, úplně všechno. Je smutné, nepodařilo-li se za dalších 60 let natočit lepší detektivku, ale tento žánr zřejmě nemá v Čechách nejlepší postavení. (19.09.2007)

Tak neviem, akosi to nevyšlo, čakal som podstatne viac a nie takúto rádoby suchopárnu detektívku, kde hlavnú úlohu hrajú p. Kočka a p. Karta a ich nezáživné stopovanie. Ani atmosféra film-noir sa moc nevydarila. V niektorých scénach síce bola slušná, pravda, no celkovo mala od zlatého Hollywoodu toho obdobia ďaleko, to sa nedá zrovnávať. Skrátka nezáživná, šedivá kriminálka s večne potulujúcim sa a otázky kladúcim Jaroslavom Marvanom. Nič viac. Keby aspoň zápletka stála za to. Podpriemer. 40/100 (09.08.2019)