Advokátka Věra

V podstatě Falešná kočička naruby, jen asi tak o dvě třídy lepší. Zásluhu na tom má velice povedený herecký výkon Trudy Grosslichotvé v titulní roli, netradiční role pro Oldřicha Nového, silné obsazení vedlejších rolí a povedená hudba. Navíc je film dost krátký na to, aby nepřestal být svou naivitou roztomilý. (10.02.2009)

"Na to taky nemusela tak dlouho študovat..." Václav Trégl touhle hláskou stoprocentně zabodoval, ostatně jak u něj vždy bývá zvykem. Poslední role Trudy Grosslichtové, jejíž roztomilé tvářičky je škoda a role advokátky Věry byla ve filmu její poslední. Jako položidovka se musela zdekovat před nacisty a její další život je obestřen tajemstvím, které se snaží rozkrýt ve své knize "Já jedu dopředu, jak nejlíp dovedu" Milena Nováková. (03.08.2019)

Přátelství, které neumírá. I tak se dá nazvat setkání režiséra Maca Friče a někdejšího prvního brněnského milovníka Oldřicha Nového, dvou noblesních mužů, kteří si rozuměli i mimo dosah filmových kamer. Stejnojmenná povídka Vlasty Zemanové, která tehdy vzbudila nemalý zájem mezi pravidelnými čtenáři (či spíše čtenářkami) prvorepublikového týdeníku List paní a dívek, si utahuje, s lehkostí a jemným sarkasmem, z emancipovaných žen a dívek, jejichž touha po úspěšné kariéře a samostatném životě, v němž není místo pro lásku, naráží nejen na předsudky, ale také na poněkud prozaičtější překážky – výdaje a zase výdaje. Ve filmu za vším stojí zámožný hrdinčin otec, který svou podnikavou dcerulinku ponechává ve sladké nevědomosti, doufaje, že všechno zvrátí předem naplánovaný osud – v tomto případě fešný hochštapler, ve skutečnosti konzulův syn. Frič správně vytušil, že Oldřich Nový si s touto nevděčnou rolí poradí po svém, v partnerství s půvabnou a elegantní Trudou Grosslichtovou vstoupil do vod ironického humoru, s nímž měl bohaté zkušenosti už z jeviště svého vlastního divadla. Výborní jsou herci ve vedlejších, i zcela epizodních rolích – rozkošný Trégl, Šlemrová, Pištěk, Hajská, Kreuzmann jako sýpající návštěvník advokátní kanceláře... Přestože Frič i Nový mají na svém kontě bezpochyby mnohem zajímavější kousky, lze jejich první společný film vnímat jako poněkud nesmělé vzájemné oťukávání, jako předehru ke slavným a nesmrtelným komediím, které na sebe nenechají dlouho čekat. (03.10.2008)

Jestli tohle je průměr prvorepublikové filmové tvorby, tak bych na ni koukala klidně pořád :-) První polovina byla prostě výborná. Spousta drobných vtípků, Truda Grosslichtová byla na meziválečnou herečku neobyčejně civilní a Oldřich Nový u mě stoupl v ceně, protože jsem ho doteď považovala za salónního milovníka - a tady úžasně uvěřitelně zahrál zločince! Druhá polovina už nebyla tak dobře vyprávěná, občas jsem se nechytala, a závěr mě zklamal. Ne že bych měla něco proti tomu, aby hlavní hrdinka skončila šťastně provdána, ale jednak mě mrzelo, že její studia přišla úplně vniveč a jednak jsem asi příliš zvyklá na hollywoodské filmy, kde takováhle profesionální výzva (oblíbená americká "challenge") vždycky nakonec skončí úspěchem. Nemám ráda, když se pár ke šťastnému konci dopracuje podfukem. Závěr je prostě poplatný své době, ale to filmu nepřekáží v tom, aby byl zdařilý a milý. Kdo chcete zkusit nějaký pohodový prvorepublikový film, rozhodně doporučuji. (13.02.2012)

Film, který mírně vyčuhuje z průměru filmů let třicátých. Poslední zakotvení Trudy Grosslichtové v českém filmu (či ve filmu vůbec) nedopadlo špatně, prakticky se z toho zrodil asi její nejlepší herecký výkon, ale jinak je to herečka celkem průměrná, sic půvabná. Nový se i pomocí takovýchto filmů poštupně dostával na vrchol filmového nebe, svůj klasický výkon předvedla Šlemrová (tedy poctivé herecké řemeslo), ale i ostatní herci. Potěšením pak byly komické výstupy Václava Trégla - vtipnějšího sluhu, abyste pohledali. (13.09.2013)