Anton Špelec, ostrostřelec

Nepůjdu s davem, mám oblíbenější Burianovy filmy. Zde neřádí tolik jako v jiných filmech. Možná je to tím, že snímek trochu trpí interiéry, protože se odehrává vlastně v hospodě, doma a na ulici. A také Burian nemá zase moc prostoru to rozjet. Nicméně když ho dostane, tak předvádí ze sebe to nejlepší. A hlavně ho nedoplňují ostatní, což v jiných filmech je. A já prostě z osobního hlediska nemůžu postavit na stejnou úroveň tenhle snímek a třeba u Pokladny stál nebo Přednostu stanice. (08.03.2020)

A mě se chce něco říct, a já to asi řeknu - i další Burianovka skvěle zabavila. Protentokrát jsem se zaujetím pozoroval vývoj hereckého stylu skvělého Buriana. Zde bylo vidět, že si ještě plně nezvykl na zvukový film, a tak tedy trochu více kašpárkuje než třeba v Katakombách. Někteří zde píší, že si film nezaslouží status legendy kvůli "pouhým" třem replikám. Já tam našel krom slavných scének i srovnatelné perly, viz konec příspěvku. Legenda to tedy je i pro mě, a ani mi tolik nevadí, že občas to ztratí dech, například díky ne moc propracovanému příběhu. "Já už byl z toho takříkajíc venku, a to se ho najednou zeptali, jakýho je náboženství a von povídá - řeckořímského. Vždyť to jsou zápasy!" (18.06.2009)

"Toníku, nepij tu kořalku! Víš, já tě znám, jak se napiješ trochu toho, tak seš potom zvíře. - Zvíře. Ty mě moc nevokřikuj, že jo. Ty máš medaili, já nemám. No tak. Liguére! Ty, dekorovanej."... "Já jsem se těšil na tu medajli, daj-li medajli, nebo nedaj-li"... Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=BL9AOGq4a60&feature=related "Prohlašujeme svorně, že císařpán není vůl, že je korunovanej"... (16.10.2011)

Až pokiaľ vo filme nenastal zlom v podobe úmrtia počas odpykávania trestu, neveril som, že pôjdem s hodnotením vyššie. To by ale na scéne nemohol byť bravúrny Burian a režírovať by nemohol Frič. Obaja od toho okamihu totiž triafali presne do čierneho, každou vetou, slovom a mne sa doteraz ozýva v hlave: Luguééére! Milé. 80%. (04.01.2008)

Vlasta Burian je nepochybně zajímavý fenomén. Přesto mi mnohé jeho komedie připadají s odstupem tolika let od doby vzniku zestárlé natolik, že se až jeden diví, že pořád dokážou fungovat jako mainstreamově vyhledávaná záležitost včetně mladého publika. Ono se svým způsobem snadno udělá kult i z vybraného průměrného snímku z počátku 30. let, budou-li ho televizní stanice donekonečna uvádět několikrát ročně, o svátcích obzvlášť a nebude-li nabídka konkurenčních titulů příliš pestrá. Ale nemohu si pomoct, ve společnosti Antona Špelca jsem nejednou usínal znuděním a jen málokdy se opravdu zasmál... no spíše pousmál. Pár vtipů a jednoduchá zápletka jsou zabaleny do hávu líně nataženého zpracování rámovaného zdlouhavými vojenskými pochody a jednou zajímavou písničkou, máme zde několik oblíbených herců své doby a Martin Frič postupně sbíral zručné filmařské zkušenosti, které v pozdějších letech dokázal proměnit v řadu filmových skvostů. Historickou hodnotu díla respektuji, ale jestli má vedle ní Anton Špelec představovat také jeden z TOP 50 filmů ze seznamu zahraničních kritiků „Golden Foundation of Czech and Slovak Cinema“, tak to je pro mě zklamání, protože od takových filmů má člověk právo očekávat daleko víc, než jen jakousi zcela zaměnitelnou cestu do pravěku domácího zvukového filmu. 45% (26.12.2020)