Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Franco Graziosi, Serena Grandi, Luca Marinelli (více)Obsahy(1)
Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)
(více)Recenze (504)
název filmu = můj komentář ()
Film z prostredia talianskej smotánky, talianskych párty, talianskeho života pobaví každého milovníka Talianska. Mne sa film páčil, hľadal som však podstatu a tú najhlbšiu myšlienku, pričom dej mi unikol. O čom vlastne film bol? Nemal úvod, jadro ani záver, divák je hodený do vody plnej módy, diskoték, umenia. Dejovú linku však asi nenájde nik. PLUS: talianska atmosféra, úžasní herci, masky, oblečenie, hudba, obraz života talianskej smotánky a kultúry. Dokonalá súhra kamery, strihu, hudobného doprovodu, dokonalé detaily, nevšedné situácie a prvky. MINUS: hlavný dej filmu unikol bohvie kam. ()
Velká prázdnota. To asi nejlépe dokáže vystihnout tuto zvláštní fresku, kterou doprovází skvělá hudba. ()
Velká nádhera. S každým dalším shlédnutím se mi ten film líbí víc. :) ()
80% obrazově velice zdařilé. ()
Po prvních 15 minutách už jsem se pomalu chystal k odchodu z kina. Nakonec jsem byl ale moc rád, že jsem vydržel. S každou další minutou mě tato minipovídková mozaika vysázená na krásných římských kulisách tlačila čím dál víc a víc do křesla. Místy pochmurně, místy divně, místy divně humorně nastavené zrcadlo odrážející obraz římské smetánky, jejíž život naplňují sex, drogy v mnoha podobách a hlavně všudypřítomná přetvářka. A tím vším bahnem beznaděje se brodí Jep Gambardella (Toni Servillo), který ve svém pokročilém věku přichází na nepříjemné zjištění. Život mu uniká mezi prsty a sám nedokáže najít sílu, aby jej uchopil pevně do rukou. ()
Skvělý a jedinečný film. Celkem nevídaný počin v současné filmové tvorbě, který vás zklidní, donutí přemýšlet, pokládá filosofické otázky... Je to opravdu nádhera. ()
Neměl jsem náladu to dokoukat. ()
Slátanina, nepřežil jsem 15 minut. Asi moc velké umění na mě. ()
20% - komentář 20ti slovy: Něco jako obraz v muzeu s velkým puntíkem - "dílo o hovně". 2 hodiny kecání, chlastání, tančení a nudy. Ještěže tam byly ty nahé ženské. ()
Umělěckou hodnotu tomu nelze brát.Dívá se na to pěkně od kamery přes hudbu ...ale když u dobré poloviny filmu člověk nudou čumi do stropu něco je špatně.Asi sem uplně nepochopil o co přesně Sorrentinovi šlo. ()
Přišla velká úleva, když jsem film po půlhodině vypnul... Tyhle artovky nejsou pro každého. Ta jedna hvězda je tak za kameru, jinak je to prázdné. Bez kostry, bez emocí, a nechci mrhat časem nad něčím, co mě totálně míjí. ()
Velká krása. Odměna za všechny "nepěkné" kusy, shlédnuté (a odměněné) letos v KV. Přesný obraz, střih a herci. Můj obdiv patří schopnosti udělat něco srovnatelné s Fellinim a přitom současně jiné - stejná kvalita na stejné lodi. Výborný herec v hlavní roli. Vtip, šarm a vkus. Domněnka, že režiséři jako FF, LV, atd. se už nenajdou, je pro mně tímto vyvrácena.. ()
Já bych řekla velká vizuální nádhera. Tak proto vedou všechny cesty do Říma! ()
Jako si zalistovat obrázkovým časopisem. Stejně příjemné a stejné nic, když dolistujete poslední lesklou stranu. ()
Co je na tomto filmu tak nádherného kromě pěkných záběrů a občasných vtipných postřehů? Nic. Tématem snímku je prázdnota a nuda a on také přesně tak působí. A jako skryté intelektuální porno - a koukám, podle hodnocení, že u toho někteří uživatelé nejspíš fakt masturbovali. Jako by tenhle film točili Allen, Fellini a Bergman současně, nemohli se přitom na ničem dohodnout. a dělali si naschvály. Jsem si však jistý, že ani jeden by si nevybral tak ošklivé herečky, jaké jsou zde. ()
Ach jo, nejnudnější film ze Sorrentina nakonec udělá globální režisérskou celebritu Almodóvarovského typu... ()
Obrazově fascinující dílo kochající se Římem, jenž je snímán zvolna plující kamerou, která míchá světlo, barvy a stíny v dokonalý celek. Bez příběhu se mezi památkami tohoto věčného města prochází stárnoucí bonviván Jep. Ztracen mezi večírky a nudou svého zbohatlického života hledá kdysi ztracený pocit uspokojení a štěstí ze svého bytí. Hledá nádheru a dokonalost, která by ho znovu přivedla do stavu, v němž se nacházel jako mladík. Ve svých stařeckých letech ji nenachází ani ve vztahu k ženám, ani ve svých setkáních s duchovními představiteli církve. Především bolestivé je jeho uvědomění nenaplněnosti směrem k duchovním, kteří ho zásobují prázdnými frázemi dokládajíc fakt, že nevědí nic o životě odehrávajícího se mimo zdi svatostánků, v nichž žijí uzavřeni od okolního světa. Velká nádhera nabízí obrovský prostor k zamyšlení pro ty, jenž hledají u filmu čistě umělecký prožitek, avšak bez emocí. Bude zřejmě rájem pro všechny kinofily, kritiky, recenzenty a studenty filmařiny, kteří o něm budou do zemdlení diskutovat. Pro běžného diváka bude zřejmě Velká nádhera příliš těžko stravitelná, nezábavná a rozvleklá. Píšu zřejmě, protože existuje možnost, že když se bude nacházet ve správném pocitovém rozpoložení stejně jako já, tak si v té okázale italské nádheře najde něco, co ho osloví, možná zaujme a přinutí k zamyšlení. 7/10 ()
Pár myšlenek tam bylo, což o to. Ale slátat dohromady shluk obrazů a výjevů, sem tam nějakých keců a být z toho paf, vážně nechápu. Pseudointelektuální doba asi vyžaduje pseudointelektuální kroky. Ano, byly tam krásné ukázky toho pseudoumění (jak umělecké vrážet hlavou do zdi a říkat malému fakanovi, co rozplácne barvu umělec), ale ve své podstatě ten film působí skoro stejně jako to, čemu se místy vysmívá. Hlavní postava mi byla sympatická, ale tyhle seky, skoky, domýšlení mi prostě vůbec neseděly. Na výjevy mám obrázky, nemusím proto točit film. ()
70% Film v podstatě bez příběhu, jen několikadenní výstřižek ze života stárnoucího římského novináře/spisovatele a jeho přátel. Veškerý zážitek ze snímku pak stojí na jeho technickém zpracování, vyřčených či naznačených myšlenkách a humoru, z mého pohledu ne zcela uspokojivý zážitek, nevyrovnaný. Ale smysl pro humor hlavního hrdiny a vyvolání lehké deprese z představy, nedopadnu-li v určitých ohledech podobně jako on, stojí za ocenění. V pětašedesáti si dám asi opakování. ()