Pěna dní

Vymazlená, hravá a bezbřehá fantazie, která nejdříve doprovází šťastný příběh, aby postupně temněla spolu s tím, jak se i příběh posouvá ke stále smutnějšímu konci. Barvy proto nejdřív připomínají zmrzlinu, aby postupně utlumovaly své tóny, až končí v černobílé. Výtvarně mi to hodně připomínalo Švankmajera, zejména scény s jídlem, které jsou zvráceným způsobem poněkud nechutné, ale zároveň i zábavné. Je to obrazový bonbónek. ______ Vizuální vodopád nápadů ale zároveň doprovází velmi jednoduchý, smutný a ve své podstatě reálný příběh. KOUSEK DĚJE. Mladá láska začíná rozpaky a okouzlením, které se přenese i do vnějšího světa. Jenomže každá láska jednou skončí a tahle navíc i tragicky. Milostný příběh druhé dvojice se rozpadne na prach, protože jeden přestane milovat a necení si obětí toho druhého. Když dojdou peníze, tak i té barevnosti života ubývá, zejména když i politická situace je napjatá (velmi vzdáleně, ale přesto doléhají přípravy na válku). Roztomilá posedlost přítele se změní ve fanatismus, který mu nasadí klapky na oči, takže sobecky nevidí nic než sebe. Další přítel zase prokáže i přes těžké životní zkoušky sílu svého přátelství. _____Tohle jsou všechno realistické zvraty vrtkavého osudu, který časem obvykle temní pro každého - tady ale zasazený ve fantastickém hávu neskutečné obrazotvornosti. S potměšilým smyslem pro humor. /4. 8. 13./ (04.08.2013)

Hravé, kúzelné, očarujúce, gýčovité, infantilné, absurdné, abstraktné, surrealistické, prapodivné a zároveň aj ubíjajúce. To sú prívlastky, ktoré charakterizujú tento skrz na skrz neobvyklý snímok. Gondry je rozhodne jeden z najosobitejších režisérov a tento krát si navyše vybral za úlohu sfilmovať aj neobvyklý text z pera Borisa Viana. Nič iné ako čistá absurdita z toho vzísť nemohla. Film, ktorého štýlu a nálade sa buď poddáte v prvej sekunde alebo ho okamžite zahodíte ako tú najväčšiu nezmyselnosť. Opísať ho slovami snáď ani nie je možné. Toto je totiž jeden z najoriginálnejších príbehov o láske odohrávajúci sa výhradne vo fiktívnom svete, ktorý má síce základy v tom našom, ale funguje na úplne odlišných princípoch. Kto videl od Gondryho The Science of Sleep, ten nech si pripočíta ešte 100x väčšiu dávku fantázie a môže zhruba získať predstavu o Mood Indigo. Len náhodne spomeniem pár výjavov ako: koktejlpianino - stroj, ktorý vyrába miešané drinky podľa zahranej melódie; dopravný prostriedok v tvare oblaku zavesený o žeriav premávajúci turistov po Paríži; závod po schodoch katedrály pred svadbou; zbraň, ktorá sa vyrába tak, že sa zasadí do zeme a človek na nej musí ležať nahý ... podobných nápadov je snáď sto za minútu a pri niektorých je až neuveriteľné, že sa ich podarilo zhmotniť na filmové plátno. Jedna absurdnosť strieda druhú, ale prekvapivo vo veľmi pútavom podaní a tak žiaden výjav nepôsobí vtrhnutý z kontextu, ale v rámci fungovania sveta má svoje opodstatnenie, a tak sa je každú chvíľu možné doslovne tešiť nové nápady, ktoré sa pred zrakom diváka objavia. Samotný príbeh je hravý a vďaka skvelým hercom v podaní roztomilej Audrey Tautou, bláznivého Romaina Durisa alebo zábavného Omara Sy (známy vďaka Intouchables) je jeho sledovanie pútavé a bláznivé ako celý film. V podstate som sa minimálne 80-90 minút dokonale bavil. Bohužiaľ, 130 minútová stopáž filmu sa nakoniec javí ako jeho najväčším záporom. To čo začína plné pozitivizmu, nápadov a v príjemnej atmosfére sa pomaly mení na úplný protiklad. Z roztomilej kvázi komédie sa síce logicky stane smutná dráma, ale táto zmena so sebou prináša aj nečakané neduhy ústiace do straty tempa, neustálom obohrávaní tých istých nápadov, zbytočnej zdĺhavosti v časti príbehu, ktorá už takýto detailný rozbor ani nepotrebovala a pokojne ju bolo možné okresať aj na skromnejších 10-15 minút a filmu by nič nechýbalo. Vo výsledku to zamrzí o to viac, že prvá polovica bola perfektná, dokonale naladila na tú správnu strunu, bohužiaľ tá druhá až neskutočne uťahaná (posledná pol hodina je vážne ako za trest!), opakujúca sa a vo finálne neprinášajúca žiadnu satisfakciu. CELKOVO: 3,5* PS: zároveň pre mňa jedno z najťažších hodnotení za posledné obdobie, nevylučujem, že ak snímok uvidím ešte raz udelené hodnotenie ešte prehodnotím. Zatiaľ rovno na rozmedzí 3* a 4* a neviem úplne s istotou čo zvoliť. (04.11.2013)

To hračičkovství mě začalo po deseti minutách iritovat. Ta nesnesitelná, otravná, uřvaná Gondryho hyperaktivita! Pokud jsem dřív říkal, že sice neumí vyprávět, ale jeho práce s rekvizitami je mi sympatická, tentokrát mi z ní bylo nepříjemně a já měl stejný pocit, jako když sedíte dvě hodiny v hospodě s někým, kdo ani na okamžik nezavře pusu a mluví a mluví a hlasitě a mění dikci a dělá výrazné citoslovce a vy mu chcete narvat skleničku do krku, aby už mlčel, proboha, jen aby chvíli mlčel! 1 a 1/2 (23.11.2013)

Velice zvláštní film, možná nejpodivnější film jaký jsem kdy viděl. Rozhodně nejpozitivnějším bodem tohoto snímku je právě ta jeho zvláštnost, kdy lidé žijí ve světě, kde je vše úplně jiné než to my známe z našeho skutečného světa. Alkoholické nápoje míchá klavír, jídelní stůl jezdí na kolečkových bruslích, a tak dále. Ovšem příběh až tolik nezaujme. Ze začátku je to ještě dobré, dokavaď život plyne pozitivně, tak je to fajn. Ale pak Chloe onemocní a vše se začne kazit, a to bohužel i příběh. Od té chvíle mě to už vůbec nebavilo, film už nedával moc smysl. Celkový dojem je tedy takový, že chválím skvělý nápad ztvárnění světa, ovšem chtělo to lepší příběh. (19.08.2016)

Barevné a hravé. Občas možná trochu rozvleklé a přeplněné. Jeden z těch filmů, kde mne mrzí, že to nebylo lepší, ale zároveň stále odcházím z kina s pocitem, že jsem moc rád, že jste do kina šel. Ale hlavně v záplavě zelených stěn a triků "koukejcovšechnoumímůjnovejpočítač" osvěžující a příjemné. A z negativních komentářů co tu čtu, opět vystupuje pouhé: "Kniha se mi líbila víc. Kdo nečetl knihu nepochopí. Kniha je blbá = film je blbý." Prostě klasické - negativní hodnocení se vztahují pouze k tomu, jaký je/není rozdíl mezi knihou a filmem a ne k tomu, jaký film je/není sám o sobě. A uživatel Vančura se mýlí..já z Pěny dní radost mám. (09.07.2013)