Pěna dní

Troufám si tvrdit, že Pěna dní je snímek, v němž se až neuvěřitelným způsobem podařilo skloubit vytříbenou formu s působivým obsahem. Nedovedu si představit, že by někdo kultovní román Borise Viana převedl na filmové plátno lépe než právě Michel Gondry. Rozjel sice svou fantazii doslova na plné obrátky, ale zároveň se až překvapivě věrně držel knižní předlohy a podařilo se mu zachovat i její osobitou poetiku, která je ve filmu výrazně umocněna překrásnou hudbou. Herecké obsazení nemusí sednout každému, ovšem já osobně jsem nadmíru spokojená. Navíc jsem si naprosto jistá, že opakovaný výlet do surrealistického světa Colina a Chloé mi umožní ještě větší vcítění se do zákoutí jejich romantických duší. (25.12.2020)

Pamatuji si, jak na karlovarském festivalu snímek Pěna dní s Audrey Tautou zahájil přehlídku za účasti režiséra Michela Gondryho. Konečně se mi film podařilo sehnat. Říkalo se, že hýřivost a hravost filmu přebíjí podstatu láskyplného příběhu. Pěna dní je křehká, čistá, poetická romance z jiného světa a jiných časů. Lehce rozostřené retro kouzelně plyne s jazzovou náladou a měkkou barevností. Také svět zrozený až dětsky nespoutanou obrazností má svůj půvab. Gondry nejprve oslní, postupně unaví a nakonec uspí. Kolovrátek fantazie se zauzlí ve vlastním soukromém vesmíru. Od průlomového Věčného svitu neposkvrněné mysli jako by Gondry v trojúhelníku romantiky, lyriky a mystiky točil stále jeden a týž film. Což nutně vede k jisté manýře, třebaže se z ní stále vynořují originální obrazy, jímavé okamžiky, neskutečné nápady. Sladká nevinnost Audrey Tautou už také nevyzařuje z podstaty, nýbrž z herecké šablony. Fantaskní hýřivost Pěny dní zkrátka přebíjí podstatu, nekonečnou něhu láskyplného příběhu, který je nejsilnější ve chvíli, kdy na všechny urputně vršené ornamenty zapomene. Gondry paradoxně předvádí, že film se dá zabít i hravostí. Nebo alespoň přizabít. (24.04.2020)

Vážený pane Gondry, chci Vám poděkovat, že jste mne přesvědčil, že jsem se mýlila. Domnívala jsem se totiž, že od doby George Mélièse se nenarodil režisér s fantazií, který by se nebál používat film jinak, než je v kraji zvykem. Vy jste nabídl mému oku zhnusenému módním stereotypem něco krásně barevného, křiklavě radostného, něco s takovou dávkou fantazie, o níž není jisto, zda ji unese jeden člověk. Tak ráda bych se podělila o svůj zážitek z Vašeho Filmu, ale má fantazie má břehy příliš blízko sebe, takže nedokáže rozptýlit tolik duhových míčků, aby mohla, byť jen nastínit, tu Vaši. (07.02.2014)

Je to veľmi dobrá fantasy komédia od Michela Gondryho. Má dosť dobrý príbeh odohrávajúci sa vo fiktívnom svete, v ktorom všetky zákony fungujú po svojom. Mladý muž si žije ideálnym životom, má veľký majetok, kvôli čomu nemusí pracovať a spoločnosť mu robia skvelí priatelia, len mu chýba aj životná partnerka. No aj to sa zmení, keď narazí na skvelú ženu, do ktorej sa hneď zamiluje, pričom mu city opätuje a vezmú sa. Lenže čoskoro ona dostane ťažkú chorobu a už sa začne všetko kaziť. So spracovaním som nadmieru spokojný, toto si ma získalo už od samotného začiatku, síce zápletka by sama o sebe stačila skôr len na lepší priemer, no celkovo to výrazne povyšuje to netradičné podanie. Gondry sa nezaprie a tak celé to fungovanie fiktívneho sveta pôsobí tak zaujímavo a vtipne, jeden skvelý originálny nápad strieda druhý, pričom sú všetky tak milo absurdné, naháňačka s topánkami, tanec, preteky na svadbe, beh s tieňom a množstvo iných ma dostalo, navyše sa to celú prvú polovicu nesie vo veľmi príjemnej atmosfére plnej pozitivizmu a skutočne ma to bavilo. A aby to nebolo všetko, následne sa pomaly začne meniť žáner prakticky do úplného protikladu, z roztomilej komédie to plynulo prejde do snáď až depresívnej drámy, v ktorej nechýba ani umieranie, pričom aj to musí byť rovnako originálne ako všetko ostatné a aj keď osobne mi predsa len trochu viac sadla tá prvá polovica, obe sú zvládnuté rovnako kvalitne. Herecké obsadenie je výborné, sympatický hlavný hrdina, skvelá Audrey Tautou, zábavný Omar Sy a ešte pár vydarených vedľajších postáv, tu ma bavili všetci. Réžia a technická stránka sú skvelé, Michel Gondry opäť ukazuje, že patrí medzi najzaujímavejších novodobých režisérov, síce už očakávane nepôsobí až tak originálne, film mi svojim štýlom dosť pripomínal Náuku o snoch, stále si drží vysokú úroveň po všetkých stránkach a v tomto prípade ho musím veľmi pochváliť aj za ten plynulý žánrový prechod, čo zvládne len málokto. A príjemne to doplňuje aj hudba. Síce nie som až tak nadšený, aby som mohol dať plné hodnotenie, ale aj tak som veľmi spokojný, Pena dní je vydarený film a ešte si ho určite pozriem. 81% (25.10.2013)

První polovina přímo hýří zajímavými nápady, zatímco ta druhá se vyčerpá, ztratí dech a už nemá moc čím zaujmout. Navíc mi chvíli trvalo, než jsem přijmul, že je to surrealismus, ale i tak jsem měl chvílemi pocit, že ten svět by aspoň trochu svoji logiku mít měl. Navíc i tak tenhle námět stěží vydrží 131 minut, takže to chtě nechtě místy nudí a i děj mohl být zajímavěji vymyšlený. Nicméně špatné to není, své fanoušky si to určitě najde a minimálně ta první polovina se líbila i mě, takže fakt jen škoda, že to pak tak klesne. Tak jako tak bych si to asi už znova nepustil. Asi bych si stěžoval, že to vlastně nemá co říct a že tady forma dost vítězí nad obsahem, ale od surrealistického filmu bych nic jiného ani nečekal. A ještě tu myš bych vyškrtl, ta mi spíš lezla na nervy, nevím proč. 3* (16.02.2021)