Pěna dní

Gondry je neuvěřitelný hračička a jeho nápady jsou fascinující. Knižní předloha tohoto filmu však byla výzva i pro něj a to co se zde děje je fascinující, ale divné zároveň. Na film jsem se po hravých trailerech těšil opravdu hodně, ale výsledná podoba byla pro mě už moc abstraktní, občas až nepříjemná a hlavně výsledná podoba rozhodně nebyla tak optimistická, jak naznačovali příjemné ukázky. Obdivuhodné tak pro mě zůstává jen to, že Gondry zfilmoval to, co bylo prakticky nezfilmovatelné. (19.11.2013)

Myslím si, že tento film bude veľmi podceňovaný, chybou zlej predlohy, ktorú si režisér zvolil na sfilmovanie. Možno povedať zlej je nesprávne, ale úprimne si treba povedať, že kniha "Pena dní" nie je pre každého a mne osobne už od začiatku nebola po chuti (vlastne som ju ani nedočítala a tým pádom som ani netušila ako sa dej zvrtne po prvej pozitívnej polovici filmu). Jednak postava Colina mi prišla snobská a všetko okolo neho aj s ich závislosťami mi prišli zvláštne. Ale netreba sa baviť iba o knihe. V prvom rade treba hodnotiť jej spracovanie a tomu by nikto fakt nemal čo vytknúť! Gondry sa toho chopil perfektne! Vizuálne dokonalé dielo! Tie detaily, na ktorých si dal záležať, scény, ktoré vedel urobiť aj bez špeciálnych efektov ... ja to Gondrymu jednoducho žeriem a budem si stáť za svojim. To, že niekto vyjde z kinosály a povie si, že sakra o čom ten film bol je niečo úplne iné, ako by si mohol pvedať, že ten film bol krásne spracovaný. (05.07.2013)

Jakkoli můj pátečně večerní, potažmo sobotně ranní náhled na svět kolem mě může říkat, že už jsem mohl zvyknout, můj problém je, že pořád nedokážu k surrealismu nějak zaujmout postoj a vlastně vůbec nevím, jak na něj mám nahlížet. Jako na podobenství, metaforu, asociaci, hromadu nesouvisejících nápadů neukotvených jakýmikoli pravidly? Pěna dní hlavně budí dojem, že tyhle přístupy k onomu uměleckému směru má všechny a to nikoli najednou, ale dávkuje je postupně. Zejména nemilosrdnost poslední třetiny, kde se Gondry pokouší z diváka udělat svou emocionálně vyčerpanou děvku doplácí na to, že předchozí vztah obou protagonistů staví na univerzálním appealu Audrey Tatou, která v roli roztomilého diblíka dost tvrdě dosluhuje. Buď točim sureál nebo točim děj, sorry. ___ Komentář věnovaný Rebarborce Michalčíkové ;) (05.11.2013)

Těžko si představit vhodnějšího režiséra pro filmovou adaptaci Vianovy Pěny dní, než jakým je francouzský hračička Michel Gondry. Což dokazuje tuna vizuálních nápadů, laciných, ale přesto fungujících efektů, které hezky korespondují s duchem předlohy. Nevyhnutelně se zde ale ztrácí neuchopitelnost onoho bizarního surrealismu, který do ní autor vložil. Všechno je vizualizované přesně podle popisů předlohy, její kouzlo je ale pryč. Tím neříkám, že je to špatná adaptace, Gondry to ustál se ctí a film dojímavě graduje ke konci (opět, se spoustou nápadu) přesně tak, jak je potřeba. Problém vidím jednoduše v tom, že Pěna dní se zkrátka k filmovému zpracování nehodí. Zmiňovanou vizualizací ztrácí její absurdnost možnost působit na recipientovu imaginaci, takže se divák ve výsledku jen přes dvě hodiny dívá na festival hravého režiséra bez možnosti se na ní jakkoliv duševně podílet. Imaginativní literatura se do filmu převádí strašně těžko a byť mi, jakožto milovníkovi předlohy, bylo příjemné strávit další čas ve společnosti Colina, Xhloé, Nicolase a dalších, vždy se radši vrátím k Vianovým slovům než ke Gondryho pohybujícím se obrazům. 70 % (22.04.2017)

Vážený pane Gondry, chci Vám poděkovat, že jste mne přesvědčil, že jsem se mýlila. Domnívala jsem se totiž, že od doby George Mélièse se nenarodil režisér s fantazií, který by se nebál používat film jinak, než je v kraji zvykem. Vy jste nabídl mému oku zhnusenému módním stereotypem něco krásně barevného, křiklavě radostného, něco s takovou dávkou fantazie, o níž není jisto, zda ji unese jeden člověk. Tak ráda bych se podělila o svůj zážitek z Vašeho Filmu, ale má fantazie má břehy příliš blízko sebe, takže nedokáže rozptýlit tolik duhových míčků, aby mohla, byť jen nastínit, tu Vaši. (07.02.2014)