Pěna dní

Tento zvláštní, žánrově těžko zařaditelný snímek točil Gondry očividně spíše pro sebe než pro diváky. Cílí na ryze osobnostně kompatibilní spektrum diváků, které může velmi oslovit, potěšit jejich smysly a především duši. Ty ostatní však nemilosrdně hází přes palubu a nabídne jim tak zážitek, které dnešní mladá generace označuje jako "wtf" (jak je vidět i z mnohých zdejších komentářů). K mému vlastnímu překvapení a navzdory mé velké snaze najít pozitivní vztah k tomuto filmu - k jeho obsahu, jeho pojetí, jeho charakteristice, jeho postavám či jeho poselství - jsem se ocitl v té druhé divácké kategorii. I když mám určité fantazie o tom, proč tento film vznikl a o co mu jde, míjí mne asi tak daleko jako kultura řetězců rychlého občerstvení. (02.10.2021)

Od "shiny happy people" estetiky úvodu, pestrofarebnej, akcelerujúcej a uvrešťanej, až k stíchnutému č-b koncu plnému hlbokých tieňov, znepokojujúcemu takmer ako "Begotten". Je v tom samozrejme zámer a ja ho oceňujem, ale charakter použitej imaginácie mi vyhovuje len sčasti i napriek hlbokým sympatiám k predstaviteľom hlavných úloh, takže kompromis je plne namieste. (29.12.2015)

Michel Gondry je sice výjimečný hračička, ale ta jeho smršť nápadů je vlastně v takovéto stopáži skoro až ubíjející. Ono se to ale k tomu filmu celkem hodí: začíná jako rozjívená komedie, pak přejde do romantického módu a konec je čím dál smutnější. Surrealistický film, který potřeboval být alespoň o půl hodiny kratší. (10.07.2013)

VELICE speciální ... a velice halucinogenní. V první fázi nadmíru svůdné ... ve druhé fázi mírně odpudivé - a snad i maličko nudné ... a ve třetí fázi ... ve třetí fázi nečekaně, zato globálně depresivní - až maniodepresivní. Zajímavý vývoj. P.S.: Myslím, že se nemění ani zdaleka jen věci ... v neklidném, nestabilním světě, který neskýtá žádné záruky. Draze prodává jen iluze, které se hroutí tak lehce jako pověstné domečky z karet. Poměrně přesvědčivé 4* (13.02.2020)

Troufám si tvrdit, že Pěna dní je snímek, v němž se až neuvěřitelným způsobem podařilo skloubit vytříbenou formu s působivým obsahem. Nedovedu si představit, že by někdo kultovní román Borise Viana převedl na filmové plátno lépe než právě Michel Gondry. Rozjel sice svou fantazii doslova na plné obrátky, ale zároveň se až překvapivě věrně držel knižní předlohy a podařilo se mu zachovat i její osobitou poetiku, která je ve filmu výrazně umocněna překrásnou hudbou. Herecké obsazení nemusí sednout každému, ovšem já osobně jsem nadmíru spokojená. Navíc jsem si naprosto jistá, že opakovaný výlet do surrealistického světa Colina a Chloé mi umožní ještě větší vcítění se do zákoutí jejich romantických duší. (25.12.2020)