Dařbuján a Pandrhola

UPDATE 2019: A je to eště lepší. Vůbec nevím, proč jsem se této pohádce dřív tak vyhýbal. ----- Mac Frič málokdy zabočil mimo svuj osvědčený žánr "továrnických" komedií. V roce 1959 to udělal hned dvojí exkurzí do říše pohádek. Po kýčovité princezně se zlatou hvězdou přišel s mnohem povedenější a komedialnější pohádkou Dařbuján a Pandrhola. Hezké kulisy v barandovských ateliérech. Sympatičtí herci v čele s začínajícím Jiřím Sovákem a skorostar Rudolfem Hrušínským v roli zlého sládka Dařbujána krásně pobaví i po padesáti letech. (26.12.2007)

Nedostatečná lékařská péče? Chabá sexuální osvěta? Hladomor? Kdepak, největším problémem této Drdovy vísky je závislost na alkoholu! Jen si to vezměte, nesolventní havíř, co nezná chráněný sex, neumí uživit rodinu, pije (zásadně na dluh) a když jako nelegálně pracující lékař něco vydělá, hned to roztočí. A co víc, v deliriu tremens má halucinace v podobě čertů či smrti postávající u postele. Kolega Matějíček tři roky na márách a hned jak se uzdraví, jde nezřízeně chlastat za peníze partnerky. Permanentně nacamraný děda Pšuk si způsobuje zranění pády ze soch. Pivovarník Pandrhola si vzhledem k barvě obličeje taky rád přihne a k tomu disponuje morálním kreditem Trautenberka. A Joe Black, co to má celé kočírovat, nezkoumá chuť lidských polibků ani burákového másla, nýbrž opojného alkoholu a pak mu následky nezměrného pití (ano, zase ten chlast) brání ve výkonu povolání. Diví se vůbec někdo, že největším svátkem v téhle vesnici je, když potokem proudí pivo..? Ukňouraný Neumann, zábavný žnec Lohniský, povědomé kulisy a ještě povědomější princip, že buržoazie musí krutě trpět, aby se chamraď měla bene.. (11.05.2015)

Velmi silný dobový schematismus ruší jinak docela pěknou a dobře natočenou pohádku. Bez otěží doby by byla možná jednou z pohádek vůbec nejlepších (škoda toho hypertrofovaného sociálně-kritického tónu) a to hlavně co se hereckých výkonů týče, ne nadarmo ji režíroval nestor české režie Mac Frič (tehdy ovšem zase už znovu Martin). Zajímavý je tak typický lidově morbidní scénář i celá ta studiová stylizace společná pro většinu pohádek točených v těch letech (Hrátky s čertem coby zjevný příklad), kulisy jsou možná až příliš kýčovité, ale přesto mají svůj zvláštní nostalgický půvab...stejně jako celá tahle pohádka na náměty režimem protěžovaného Jana Drdy... (26.01.2007)

Klasická česká pohádka v tom smyslu, že se hraje na každé Vánoce, ale přitom se o klasickou pohádku vůbec nejedná. Spíš je to taková vesnická veselohra se silným morálním ponaučením a příběhem o tom, jak se někdo snaží překonat smrt. Ale ten film je natočen tak, že v tom není ani trochu patosu a ta moralita mi vůbec nevadí. (26.12.2017)

Pohádková klasika, která staví na hereckém mistrovství Rudolfa Hrušínského a Jiřího Sováka .Natočena podle stejnojmenné předlohy Jana Drdy. Padesátá léta jsou na filmu trošku znát, taky kulisy jsou poněkud kýčovitě vyvedené, ale přesto celkový dojem činí 75%.Už vzhledem k řadě kouzelných dialogů a hlášek:"Tady se jeden nemůže ani pověsit!" (01.05.2007)