Dařbuján a Pandrhola

V krásných českých pohádkách bývá z hlediska filmového zpracování spousta stejných prvků a schémat. Z tohoto úhlu pohledu je Dařbuján a Pandrhola hodně vyjímečný a originální. Sám nevím proč, ale nikdy jsem ho nedostal pod kůži, i když vyrůstal a dospíval současně se mnou.;) Snad je to silným levicovým podtextem, který mi u pohádky vadí víc, než u prvoplánových agitek. Vidím to tam jenom já ?? Každopádně u velkého Mac Friče nepatří pohádky k jeho silné stránce, přestože je natočena a obsazena bravurně a vždy se na ní rád podívám. (08.05.2008)

Pohádka, jak má být. Na jedné straně dobro, na druhé zlo. Jasně a nekompromisně definováno. Hledat v něčem takovém levicový podtext, a dokonce silný, není na místě. Ano CaptainNore, já to tam nevidím. Když udřený chudák má jen prázdný žaludek a Pána Boha, vidí svět jako nepravedlivý. Pak chápe jako jedinou spravedlnost na světě jen tu smrt. Pohádka jako taková, přece vždy bývá o dobru a zlu, chudobě a bohatství či o dobrém nebo zlém charakteru. Že znázorňuje bohatství jako něco špatného? Ale ne. To špatně chápeme. To jen to bohatství kazí charaktery lidí. Bohatství samo o sobě není špatné, ale člověk, který si ho může dopřávat nesmí být víc a víc chamtivější a charakterově zkaženější. A vo tom to je.... ;-) (03.07.2008)

Viac než o rozprávku ide o fantasy prvkom šmrncnutým filmom, kde hrá veľmi dôležitú úlohu alkohol. A potom ešte mäso. Kuba to nemá v živote ľahké, ale keďže jeho žena vyzerá po 11 deťoch stále ako najlepšia kosť v dzedzine, tak si urobí aj dvanáste. No a toľko deciek by mal problém uživiť aj Boris Kollár, takže Kuba sa fakt nemá na čo sťažovať, išlo o jeho rozhodnutie. Z dnešného pohľadu ide už len o priemerný vianočný filmík svojej doby, ale samozrejme Sovák, Hrušínský a Lohniský dávajú do svojich postáv všetok svoj um. (25.12.2019)

Přiznám se, že jsem tuto klasickou pohádku viděl poprvé až dnes při tradiční vánoční televizní repríze. Začátku, kde Dařbuján v temném nočním lese  potká kromě i čerta  i samotného pána boha, nechybí určitá fantazie. Líbil se mi překvapivě sympatický smrťák Václava Lohniského. Taky se mi líbily nápady se stromem, kde vyrostly jitrnice a potokem s pivem. Nejzajímavější na pohádce je ale v závěru  asi krátká podívaná v  na to, jak by to vypadalo, kdyby se Smrťák ztratil ze světa...Ten děj pohádky je občas zábavný. Ale jinak  to na mě už v něčem působilo trochu archaicky, hlavně davové křiky těch ženskejch a hulákání některých postav při prvních lečenícch. Rudolfa Hrušínského si taky spíše vážím v pozdějších rolích  než jako obtlouslého padoucha koulejícího očima.  Konečně jsem ale viděl někoho, kdo je schopen hysterčit kvůli masu  ještě víc než já. (28.12.2023)

Představila jsem si, že bych se měla napít piva, které proteklo korytem potoka a obrátil se mi žaludek. Scénka hysterického Hrušínského, jehož absťák z nedostatku kosterního svalstva zvířat v žaludku dohnal ke střílení všeho, co se na dvoře hnulo, mi připomněla i pár přátel z mého okolí. Ti by bez denního přísunu masa, byli snad schopni spáchat i harakiri. Každopádně jedna z mých srdcových pohádek, na kterou se člověk vždycky rád podívá. (25.12.2017)