Stejná srdce

Dnes se v mnoha zemích bojuje za uzákonění homosexuálních manželství a další legitimizaci, počátkem osmdesátých let se bojovalo za to, aby byla láska mezi stejným pohlavím vůbec brána jako něco aspoň „trochu“ normálního. Bylo to o to těžší, protože v té době dramaticky přibývalo smrtelného poškození imunitního systému. HBO každoročně přichází s nějakou ambiciózní látkou, tentokrát nám představuje první výskyty smrtelného viru HIV ve Spojených státech. V centru dění je několik homosexuálních přátel/partnerů, jedna bojující lékařka a na volání neslyšící a před hrozbou uhýbající veřejnost a vláda. Tvůrci naopak neuhýbají před umíráním nebo sexuálními výjevy dvou nahých mužů, projevy viru ukazují bez obalu. Emočně to ovšem tolik nedolehne. Gradaci jsem v poslední půlhodince nepociťoval, vše se uzavře tak nějak očekávaně. Škoda, solidní náběh tam byl. Nekompromisní Julia Roberts a Mark Ruffalo jsou nicméně výteční a mě může tak akorát mrzet, že jsem tuhle látku nesehnal v originálním znění. Jen jsem se po delší době přesvědčil, že český dabing už dávno není tam, kde byl. (19.08.2014)

Velmi přesvědčivě natočený film o vzniku, nebo spíše počátku šírení AIDS v USA. Adaptace téhle divadelní hry se opravdu povedla se vším všudy a to hlavně velmi dobrým hereckým výkonům Marka Ruffala a Julie Roberts. Tihle dva, v záplavě dalších známých stojí rozhodně nejvíc za povšimnutí a celkově dávájí tomuhle filmu, plném pokrytectví, falešné morálky a přezíravosti tu správnou příchuť. A to Julii nějak dvakrát extra nemusím. (24.06.2014)

[MFF Karlovy Vary 2014] Nepamatuju si, kdy naposled mě v kině film tak dostal. Přes dvě hodiny jsem seděla, skoro nedejchala a hlavně jsem se snažila nebrečet. A když jsem se podívala vedle sebe, tak i ten dvoumetrovej namakanej chlápek držel v ruce kapesník a utíral si oči. Možná je to tím, že jsme měli možnost to vidět na velkym plátně, a to je přece jen trochu jiný než na notebooku. Nicméně pro mě rozhodně nezapomenutelnej filmovej zážitek... Ačkoliv nemám ráda Julii Roberts, tak v tomhle filmu byla perfektní stejně jako všichni ostatní herci. O AIDS jsem se nikdy nějak víc nezajímala, vlastně - po pravdě - ani jsem netušila, v jakejch letech epidemie propukla atp... O to víc pro mě byl tenhle snímek zajímavej. Asi bych už nebyla schopná se na něj znovu podívat, protože mě totálně psychicky vydeptal. Ale na druhou stranu, na takový filmy zkrátka člověk nezapomene. Naposledy jsem tenhle pocit měla u Kůže, kterou nosím. (10.07.2014)

Koukat dvě hodiny na oslizlé "teplouše" není můj styl. Ano držel jsem se, dokonce jsem se snažil do snímku i vžít, ale nešlo to. Po pár scénách, které nebyli na pohled krásné jsem se musel překonávat a zhruba po hodině mučení tuto záležitost definitivně ukončit. Ano teď mě ukřižujte, ale já nemohu jinak! 0 = 0% (17.06.2014)

Na sledování dost náročný kousek sympaticky nezakrývá svůj divadelní původ a je plný dialogů, což je i jeden z jeho největších problémů. Murphy ale nejvíc doplácí na to, že se mu nedaří budit jakékoli emoce, a to je u podobného filmu prostě špatně. Je to dáno bohužel i striktním rozdělením na ty dobré a špatné. Všichni příslušníci gay komunity jsou kladnými hrdiny a nemají prakticky špatné vlastnosti, všichni ostatní jsou nepřející, zlí, zákeřní, případně skrytí homosexuálové, co se za orientaci stydí. To se pak sympatie hledají jen těžko, protože tu chybí jakýkoli prvek, který by tyto dva póly vyvažoval. Nemluvě o tom, že jen těžko lze sympatizovat s někým, kdo se v rámci zachování zdraví nechce vzdát své promiskuity a poukazuje na to, že je to jakýsi znak celé komunity a bez sexu vlastně nemá nic. Filmu navíc schází svižnější tempo, protože dialogů je opravdu hodně a spád to celé prakticky nemá, což je ohromná škoda, protože se to celé dost táhne a stopáž je tím pádem přehnaná. V hladině lehkého nadprůměru film drží samotné silné a zajímavé téma, na které tvůrce spoléhá místy až moc, a výtečné herecké výkony, za které se asi budou rozdávat nejrůznější ocenění. Nejvýraznější je zřejmě Ruffalo, který je umírněný, nicméně velmi dobrý a zároveň neexhibuje, což jeho výkon ještě umocňuje. Ani ostatní nezůstávají o moc pozadu, a ačkoli jsou skoro všichni gayové typickými figurkami a přeslazenými karikaturami, všichni své party odehrávají se ctí a je radost se na ně dívat a prakticky jen díky nim je film snesitelný. I Julia Roberts, kterou nemusím, je solidní, ačkoli se nevyhýbá typickému afektovanému přehrávání. Za zmínku stojí rozhodně i trefný a pohodový soundtrack a slušná výprava evokující osmdesátá léta. The Normal Heart nepřichází do filmové gay tématiky s něčím novým a dost spoléhá hlavně na herce a téma, za jedno vidění ale stojí. Potenciál ale bohužel ani zdaleka nevyužil. 60% (13.06.2014)