Stejná srdce

Začnem pozitívne. Téma s historickým rámcom je bez debát zaujímavá a stále (i keď to niekomu môže pripadať už takmer zbytočné) má svoj spoločenský význam. Herci sú zväčša veľmi slušní (predovšetkým samozrejme prvých päť mien v kolonke obsadenie, ale veľmi príjemne ma svojím výkonom prekvapil Jim "Sheldon" Parsons) a hlavne majú čo hrať. A tu by asi výčet skončil, hurá na negatíva. Scenár zrejme nie je zlý, ale z jeho prevedenia do televíznej podoby srší číry kalkul a vykonštruovanosť na úkor zobrazovanej tématiky, ale v prospech podliezaniu divákovi, snahe ho "vzdelávať" (didaktickosť Murphyho prenesenia Kramerovej divadelnej hry je jasne zreteľná) a prinútiť súcitiť s hlavnými aktérmi (problém číslo jedna - nechcená individualizácia problému, keď sa tvorcovia úporne vyhýbajú akémukoľvek globálnemu pohľadu na vec). Navyše si film sám v nejednej veci odporuje, keď, citujem, "nemusí robiť z homosexuálov obete, keď to nepotrebujú"; lenže čo by to bolo za gay drámu bez moderných kvázi mučedníkov? Ale aby sa nepovedalo, divák musí byť aj svedkom vnútorných rozkolov a rozbrojov v samotnej gay komunite, aby sa preukázalo, že v chúlostivej otázke nie je ani tak súdržné spoločenstvo jednotné, to je predsa jasné. A samozrejme, aby si divák nemyslel, že si za to nemôžu sčasti aj sami, musí byť film maximálne otvorený, pikantne ilustrujúci voľnosť vo vzťahoch a sexuálnu neviazanosť, jemne afektované správanie, ale zároveň aj drsnejší slovník, no a samotnú bezočivosť úradov pozerajúcich sa s rukami za chrbtom inam. Lacná šokantnosť (a občasný pátos) par excellence, ktorej sa podarilo skôr pozíciu homosexuálov v mojich očiach zhoršiť, než naopak. Navyše je plná klišé a obohraných situácií a archetypov (Ruffalo je stelesnením klasického rozhnevaného muža, ktorý vlastne brojí proti každému a všetkému), ale aj prehnane dlhá (tých 133 minút mi prišlo ako tri hodiny). Stereotypizácia do za (a neandrtálcov alebo za (b obetí systému sa po tak dlhú dobu nedá vydržať. Keď film o homosexuáloch, tak Brokeback Mountain s Ang Leeovou citlivou pomalou réžiou, prípadne o niečo slabšia Philadelphia, ktorá s témou pracuje zaujímavejšie. Alebo AIDS z iného uhlu rozoberajúci Dallas Buyers Club. Hlavne však nie toto. Oficiálne zrejme prvé sklamanie z produkcie HBO. Komentár č. 1500. 40% (31.07.2014)

Ani sa mi nechce veriť, že je to TV film. HBO to proste vie. A k filmu. Trtkali sa buzny do ritky bez ochrany sa čudovali sa, že kapú. A chudáčika Hulka nikto nepočúval, len Scheldon, ktorý to vlastne ani nemusel hrať mu chcel nejak pomôcť. A najmúdrejšia prostitútka robila čo robila, ale aj tak nedokázala odhaliť, čo tú chorobu spôsobuje. Zaujímavé. Rozhodne to ale malo dve skvelé scény. Inak ultra nudné a ultra dlhé. 1 z 5 (19.08.2018)

Proti homosexuálům vůbec nic nemám. Vážně ne. A když někomu řeknu "ty buzerante!", tak to pochopitelně myslím jako urážku, rozhodně mu tím nesděluji smutnou životní pravdu, díky které přijde o práci, zruší si předplatné měsíčníku Bobři všeho druhu, umlátí přítelkyni análním kolíkem a začne agilně obsluhovat pánské řitní věnce. Já osobně preferuji spíše osoby s kundami, leč musím kriticky konstatovat, že jejich lovení je poslední dobou veskrze náročné. Moje poslední dívka, se kterou jsme se bezmezně milovali, mi uhranula hned z první, a to převážně svýma blankytnýma očima, plnými brunátnými rty a okázalými tvářemi, jež byly nesouměrně posety křiklavými ruměnci. Byla úžasný, nevinný, subtilní andílek. Ale musel jsem o její lůno bojovat déle, než by mi bylo milé, neboť její přátelé ze mě nebyli příliš nadšení a také byla často proti své vůli držená doma jen kvůli tomu, abychom se nemohli vídat. Byla to prostě intenzivní, neutuchající smršť nepřízně, jež dramaticky sabotovala naši mladou lásku. Nakonec mi však šla naděje vstříc náruči a já sehnal ideální štípačky na plot, pásku na koberce, paralyzér a dvě plata rohypnolu, takže všechno dobře dopadlo. Na můj vkus byla sice krapítko postarší a zhýralejší, nicméně i když jí bylo sedm, tak vypadala na čtyři, čili pohoda. Někdy si však říkám, jestli mi ta námaha stojí za to. Kopat každý týden na zahradě hluboké mělké hrobečky, no nevím. Jasně, ty jahody, které na nich pěstuji, nikdy nebyly chutnější, ale stejně. Někdy prostě přemýšlím nad tím, že bych se dobrovolně překvalifikoval na kokotí vjezdovnu. Na druhou stranu, třeba buzna už jsem a ani o tom nevím. Prostě jsem ještě nikdy nenarazil na anál nějakého překrásného fešáckého chlapce, který bych chtěl okamžitě a klidně i na sucho vymrdat. A není se čemu divit, moc pánské prdele nezkoumám, neboť z té trošky nahých řití, co jsem kdy viděl, se mi žádná nijak zvlášť nelíbila, vesměs mi vždycky akorát tak zkazily den. Ale nepochybně existuje celá řada mladých, pevných, precizně zaoblených zadků sladkých pytlonosičů, u kterých bych si již při prvním nesměle letmém pohlédnutí řekl: "Jop, tak tuhle prdel chci okamžitě vyprcat! Pusťte mě k němu, ať mu můžu do tý kakaový lahody zašroubovat stožár! No nic, od týhle chvíle bude můj čurák bydlet u něj v prdeli a nastěhuje se tam s koulema až po kořen!". Takže kdoví. Někde tam venku bezpochyby pochodují chlapci s péry a anály, jejichž strupovité povrchy bych tuze rád namasíroval svým mrštným jazýčkem za použití speciální techniky Krouživý orel, nicméně jsem ještě nenarazil na ten pravý čokoládový homotunel. Jednou ten den snad přijde, avšak do té doby milerád zůstanu u žen, fenek, dětí a vysavačů. (24.11.2014)

They just don't like us! 1) 50letý Larry Kramer napsal velmi autobiografickou divadelní hru již v roce 1985. Popsal svůj vztah k bratrovi, angažování jako gay aktivista i zážitky s první vlnou úmrtí na AIDS. Hra slavila úspěch i ve Velké Británii (Neda Weekse hráli mj. Martin Sheen nebo Tom Hulce), v Polsku jako televizní inscenace, Izraeli či JAR. V roce 1988 byla autorovi diagnostikován HIV._____ 2) Poté, co byl přinucen opustit organizaci Gay Men's Health Crisis, Kramer vyrazil na cesty po Evropě. Při návštěvě Dachau si uvědomil, že tento koncentrační tábor vznikl už v roce 1933 a tehdy Němci ani světová veřejnost nic neudělali, aby to zastavili. Paralela s ignorováním nemoci AIDS americkou vládou i gayovskou komunitou se tu jasně nabídla._____ 3) Ve filmu vystupuje řada homosexuálních herců: 29letý Jonathan Groff (Craig, první zemřelý), 54letý BD Wong (Buzzy), příjemný 37letý Jim Parsons (Tommy, má kartotéku zemřelých), krasavec 37letý Matt Bomer (partner hlavního hrdiny Felix) či 52letý Denis O´Hare (Hiram Keebler), abych jmenoval jen některé. Bomer o hře napsal: I read it (at 14) and my world changed. It changed my entire worldview and educated me. And I´m sure on some level (it) saved my life. Not just in the fact that it encouraged me to practice safe sex, but also in the fact that I knew somewhere out there, there was somebody who understood me and would stand by me, and stand up for me. And Larry Kramer was the person that did that for me._____ 4) 47letý Mark Ruffalo (hlavní postava Ned Weeks) vypadá ve svém věku výborně. 33letý Taylor Kitsch (poručík Bruce) ukazuje, že umí hrát, i když to dlouhou dobu úspěšně tajil. Věrohodná 47letá Julia Roberts (doktorka) i příjemný 61letý Alfred Molina (Nedův bratr) jen doplňují zdařilé herecké obsazení._____ 5) Film/hra mrazivě a nemilosrdně vykresluje poměry, které první atak nemoci v USA provázely. Slabší osobní linka slouží jako ilustrace a kvalit společenské obžaloby nedosahuje._____ 6) Když W. H. Auden psal báseň September 1, 1939, jistě netušil, jakému příběhu se stane symbolem: ...What mad Nijinsky wrote / About Diaghilev / Is true of the normal heart / For the error bred in the bone / Of each woman and each man / Craves what it cannot have / Not universal love / But to be loved alone... (29.07.2014)

[MFF Karlovy Vary 2014] Nepamatuju si, kdy naposled mě v kině film tak dostal. Přes dvě hodiny jsem seděla, skoro nedejchala a hlavně jsem se snažila nebrečet. A když jsem se podívala vedle sebe, tak i ten dvoumetrovej namakanej chlápek držel v ruce kapesník a utíral si oči. Možná je to tím, že jsme měli možnost to vidět na velkym plátně, a to je přece jen trochu jiný než na notebooku. Nicméně pro mě rozhodně nezapomenutelnej filmovej zážitek... Ačkoliv nemám ráda Julii Roberts, tak v tomhle filmu byla perfektní stejně jako všichni ostatní herci. O AIDS jsem se nikdy nějak víc nezajímala, vlastně - po pravdě - ani jsem netušila, v jakejch letech epidemie propukla atp... O to víc pro mě byl tenhle snímek zajímavej. Asi bych už nebyla schopná se na něj znovu podívat, protože mě totálně psychicky vydeptal. Ale na druhou stranu, na takový filmy zkrátka člověk nezapomene. Naposledy jsem tenhle pocit měla u Kůže, kterou nosím. (10.07.2014)