Stejná srdce

They just don't like us! 1) 50letý Larry Kramer napsal velmi autobiografickou divadelní hru již v roce 1985. Popsal svůj vztah k bratrovi, angažování jako gay aktivista i zážitky s první vlnou úmrtí na AIDS. Hra slavila úspěch i ve Velké Británii (Neda Weekse hráli mj. Martin Sheen nebo Tom Hulce), v Polsku jako televizní inscenace, Izraeli či JAR. V roce 1988 byla autorovi diagnostikován HIV._____ 2) Poté, co byl přinucen opustit organizaci Gay Men's Health Crisis, Kramer vyrazil na cesty po Evropě. Při návštěvě Dachau si uvědomil, že tento koncentrační tábor vznikl už v roce 1933 a tehdy Němci ani světová veřejnost nic neudělali, aby to zastavili. Paralela s ignorováním nemoci AIDS americkou vládou i gayovskou komunitou se tu jasně nabídla._____ 3) Ve filmu vystupuje řada homosexuálních herců: 29letý Jonathan Groff (Craig, první zemřelý), 54letý BD Wong (Buzzy), příjemný 37letý Jim Parsons (Tommy, má kartotéku zemřelých), krasavec 37letý Matt Bomer (partner hlavního hrdiny Felix) či 52letý Denis O´Hare (Hiram Keebler), abych jmenoval jen některé. Bomer o hře napsal: I read it (at 14) and my world changed. It changed my entire worldview and educated me. And I´m sure on some level (it) saved my life. Not just in the fact that it encouraged me to practice safe sex, but also in the fact that I knew somewhere out there, there was somebody who understood me and would stand by me, and stand up for me. And Larry Kramer was the person that did that for me._____ 4) 47letý Mark Ruffalo (hlavní postava Ned Weeks) vypadá ve svém věku výborně. 33letý Taylor Kitsch (poručík Bruce) ukazuje, že umí hrát, i když to dlouhou dobu úspěšně tajil. Věrohodná 47letá Julia Roberts (doktorka) i příjemný 61letý Alfred Molina (Nedův bratr) jen doplňují zdařilé herecké obsazení._____ 5) Film/hra mrazivě a nemilosrdně vykresluje poměry, které první atak nemoci v USA provázely. Slabší osobní linka slouží jako ilustrace a kvalit společenské obžaloby nedosahuje._____ 6) Když W. H. Auden psal báseň September 1, 1939, jistě netušil, jakému příběhu se stane symbolem: ...What mad Nijinsky wrote / About Diaghilev / Is true of the normal heart / For the error bred in the bone / Of each woman and each man / Craves what it cannot have / Not universal love / But to be loved alone... (29.07.2014)

To si zas jednou v produkci HBO natočili instruktážní snímek o tom, jak to gayové měli těžké, jak je nikdo nechápal a všichni byli proti nim. Ještěže trochu ubrousili hrany povinně motivačnímu filmu tím, že ukázali, jak ani gay komunita není jednotná. Přesto ale všichni zde vystupující gayové jsou kladné postavy, jen s nějakým tím drobným charakterovým nedostatkem, zatímco nejméně dobrá polovina hetero jsou podrazáci, licoměrníci, homofobové a často také nepřiznaní gayové. ____ OK. Na začátku 80. tých let byl postoj ke queer komunitě jiný než dnes, v tomhle ohledu se přístup změnil a zlepšil rychle a radikálně, přesto bych ale uvítala, kdyby film nebyl tak černobílý, prvoplánový a vůbec nepůsobil jako učebnice pro gay aktivisty. Ztrácí tím totiž na přesvědčivosti. ___ Jediné, co mě na tomhle nijak překvapivém snímku dostalo, byl herecký projev Jima Parsonse, který dokázal dodat stydlivému úředníčkovi, typické nenápadné úřednické kryse, odhodlání, pevný postoj v rozbouřených časech a dokonce i neokázalé hrdinství. /6. 6. 14./ (06.06.2014)

Hvězdné obsazení. Důvod, proč nemůžu jít s hodnocením výše, je ten, že jsou všichni herci tak namakaní a krásní, až to není hezké. Téma klouže po nalubrikovaném povrchu a dokonce ani ty léze nevypadají nijak zle. Mark Ruffalo by měl konečně začít něco dělat se svými anger issues. :) Oblíbený komentář: Reiniš, verbal (17.05.2015)

Upřímně řečeno, „teplejší“ film jsem asi ještě neviděl. Hlavně ten rozjezd je v tomto ohledu výrazný, ve druhé půlce už film drtí diváka bezprostředním pohledem na marný boj s neporazitelným virem. Asi nejvíc mě dostala scéna s nežádoucím tělem a závěrečné listování novými vizitkami do „sbírky“. Julia Roberts mnohem lepší v Blízko od sebe (ale bylo to hodně dáno i rolí trochu podivné doktorky), Jim Parsons přesvědčivý jen v některých polohách (pořád v něm vidím někoho jiného…). Herecky tak vládnou Mark Ruffalo (jak jinak), Matt Bomer (klobouk dolů, jak zhubnul) a Taylor Kitsch (ten se mi líbí čím dál více, věštím mu hodně slibnou budoucnost). (08.10.2014)

V první polovině hodně syrové drama o výskytu AIDS v domněle vyspělé kultuře, která ale podobný problém vůbec nechce přijmout, natož pak pochopit. Chvílemi je v oné první půlhodině film sexuálně dost explicitní. Na druhou stranu, ve druhé polovině filmu se rozjíždí série hereckých teatrálních výkonů, u kterých je patrné to, že se jedná o přerod divadelní hry do filmařské podoby. V tomto případě za zmínku určitě stojí Mark Ruffallo a hlavně Julie Roberts, která mě svojí postavou hodně překvapila, až bych ji skoro nepoznal. Celkově vzato se jedná o zajímavé drama hlavně tím, že něco takového se ve světě v osmdesátých letech vůbec dělo. (22.11.2017)