Král Králů

Tak těžký nesmysl, že nepomáhá ani komediální přeliv, ani skvadra známých herců. Zábavné možná první třetinu. Zasněný rejža pouští při sedánkách v restauracích prvorepublikovou hudbu. Nepasuje to tam. Vymetání hospod postupně ohrané. Když ale nechá Kalaše dělat svou práci, tak hudba ujde. Alois chce budovat v Tamánii socialismus. Symbolika: Podání ruky: 13:05 – Sovák – Kemr. 52:40 – Kohout – těžká noblesa. 1:05:49 – opět Kohout potvrzuje. 1:12:24 – Kopecký s „vrahem z povolání“ – velmi nepovedený strejda; Merekl sign: 29:59 – Kopecký, 52:45 – Prachař, 54:24 – Iljík se činí – převrácená pyramida. Iljík je držák. Drží převrácenou pyramidu až do času 54:36; 39:45 – Kopecký 3 x 6. „Harém šest a třicet žen.“; 44:49 – Bohdalová – vyplazený jazyk. Globus: 1:01:28 – Sovák globus pohladí. 1:06:41 – globus mezi dvěma klauny uprostřed záběru. 1:16:02 – globus, 1:17:10 – dveřmi vidíme globus. Bohdalka: pro K. Pána. Kopecký: pro K.Pána. Sovák pěkně mluví: „sakra“ minimálně osmkrát. (25.02.2023)

„Já chápu. Tady… Socialismus. Popravy... Nepopulární, co? Tady lidi raději do kina. Ale u nás není kino. Co dělat? A lid chce zábava.“ Zajímavý film kombinující odvážnou satiru, rýpající do státního aparátu (rozdíly mezi republikou a monarchií, narážky na tajné služby, popravy a sledování lidí, byrokratické kolečko, které Králů absolvuje na ministerstvu zahraničí), s řadou nedorozumnění, záměn a omylů, který především díky nejlepším komediálním hercům té doby dovede pobavit i dnes. Obzvlášť půvabná je postava Vlastimila Brodského, stoprocentně flegmatického žvýkala buřtů. A ten závěr s křeslem ("Na co je to, na trvalou?" - "Ano, to je natrvalo.") a babičkou ("Čert tě vem, blázne!")... Vydařené. (03.12.2011)

"Vaše Veličenstvo! - Neříkejte mi tak. Budou si myslet, že jsme ožralí." Ono není snadné, aby si dělník z vyspělé socialistické společnosti zvykal na sezení na ropném pramenu, řízení osobního velblouda, slasti v harému či nařizování poprav. Lojza Králů se k tomu postavil jako majitel selského rozumu a já se přitom dokázal celkem pobavit. Po zamyšlení nad tím, co bych dělal, kdybych se králem Tamanského souostroví stal já, tak mohu s klidným svědomím napsat, že mě by z blázince nedostala ani prezidentská amnestie. (31.12.2015)

Martin Frič na sklonku kariéry natočil ideologicky rozpolcený snímek, který musel připadat fousatý už dobovému publiku. Šedesátková třídní uvědomělost podávaná prvorepublikovou formou působí totiž nepatřičněji, než je z logiky dobových omezení očekávatelné. Kdyby místo Sováka, Bohdalové a Kopeckého defilovali po nepravděpodobném třesku simulakra socialistické reality se světem absolutních monarchií Nový, Ferbasová a řekněme Hass, možná by film působil nemístně méně. Dokonce jsem zahlédl i nějakou tu prolínačku. Jako roztomilá upomínka časů, z nichž tenhle film do roku 1963 přibyl, projíždí filmem průběžně veterán, který se až do samého závěru snaží Sovákovi střelit Kemr. Jestli koupíte, je jen na vás. (11.04.2015)

Upraveno v červenci 2020. Film Král Králů je socialistickou taškařicí bláznivějšího zurčení. Intelektuálně pikantní politický paradox je výstupní podstatou nadhledu, zásadou uvědomělosti lidových mas to přesto neotřese. Lidovost se poté v míře kontextu filozofujícího mumraje a při střetu s kosmopolitním řádem světa nechává zastupovat neomaleným křupanstvím, s nímž se čelí všemu cizímu a neznámému. Martin Frič dokázal obhájit své osvědčené komediální postupy, rozhazuje vůkol hrsti slovních hříček a podmanivé melodie břišních tanečnic, vše se sváří a hněte v karikaturní a ironické poznámky, vždyť monarchistické povinnosti jsou v socialistické sféře vlivu zapeklitým oříškem k vyřešení. Jen buranská verze uvědomělosti lidových mas nadhledu škodí a způsobuje humoru i výpadky paměti. Socialistickým hrdinou práce je Lojza Králů (příjemný Jiří Sovák), prověřený montér ČKD a nekompetentní král-regent Tamánského souostroví. Pikantní paradox je odrazem té absurdity doby a vysmívá se všemu. Nakonec se lidová revoluce jeví jako skutečný přínos dějinám lidstva. První hvězdou v odlehčení je Izmail el Šarif ben Šerfi (skvělý Miloš Kopecký), diplomatický zástupce tamánské vlády a regentův důvěrný kontakt s mocí. Mocenské zájmy a intriky dělají z Izmailova poslání sisyfovskou neměnnost, přesto na duchu neumdlévá. Hlavní ženskou postavou je Lenka (příjemná Jiřina Bohdalová), kadeřnice a Lojzova milenka. Naivní dívenka je okouzlena pouhou představou a náznakem královského luxusu. Významnou postavou je Poupard (pozoruhodný Valtr Taub), precizní Abduláhův vyjednavač a likvidátor nepříjemných a dlouhotrvajících problémů v boji o moc, pokud vyjednávání ustrnou na mrtvém bodě. Z dalších rolí: spící a malátný Lojzův spolubydlící Eda Brabec (Vlastimil Brodský), historickou pragovku ke koupi do omrzení nabízející Pšenička (Josef Kemr), diskrétní regentův komorník (Jan Skopeček), z možnosti nebývalého výrobního odbytu natěšený ředitel ČKD (Jiří Němeček), překvapený úředníček na ministerstvu zahraničních věcí Pantůček (Zdeněk Řehoř), zaskočený vedoucí osobního oddělení ministerstva zahraničních věcí Novák (Ilja Prachař), tím logickým sporem pobavený náměstek ministra zahraničních věcí (Eduard Kohout), či rozkazy rozdávající tajný tamánský agent na pánských záchodcích (hlas Jiřího Šrámka). Král Králů je bláznivou taškařicí, která sebe sama baví navozeným paradoxem podstaty socialistické moci. Je to zábavné, ale také zbytečně omezené a buranské. (03.10.2009)