Transformers: Zánik

Absolutní výplach mozku, u kterého naprosto nedává nic smysl, ale je to vlastně úplně jedno, protože to všechno bouchá, všechno někam padá, všecko se rozbíjí, zabíjí a já nevim co ještě. Michael Bay se naprosto utrhl ze řetězu a natočil něco, co tu ještě nebylo a dlouho se to kromě něj nikdo nebude ani snažit napodobit. Takovejhle biják za stovky milionů v destrukci strčí do kapsy hravě i Man of Steel, Pacific Rim a Godzillu dohromady. Ten chlap je obrovská hračička, protože neexistuje nikdo jiný, kdo by si tak detailně pohrával s jednotlivými záběry, ať už jde o efektní zpomalovačky nebo jeho pověstné výbuchy. Čtvrtí Transformers mají neskutečných 165min! Ovšem tak našlapaných, že jsem zíral a ve velkém finále už jsem jednoduše nestíhal. Pokud můžete vyrazit do IMAXu, určitě tak učiňte, protože se jedná minimálně v této uplynulé půlce roku o to nejlepší, na co můžete jít na vysokém plátně. Age of Extinction rozhodně není film, na který si vzpomenete ve smyslu hereckých výkonů či propracovaného scénáře, nene, tady jde o prvotřídní blockbusterovou popcornovou podívanou o level víš než jednička a tak o tři víc než Dark of the Moon. Pokud člověk holduje efektům, akci a všeobecně adrenalinové zábavě, není nad větší jistotu, než jsou tito čtvrtí roboti. Podle mě buď 5* nebo odpad, záleží na tom, jestli člověk přijal už jedničku nebo ne. PS : Nové obsazení je velice sympatické. Wahlberg je super, jeho dcera sexy minimálně stejně jako Megan (ačkoli právě jí sem nikdy moc nemusel) a v neposlední řadě fenomenální Stanley Tucci, pouze to trošku kazí ten nagelovanej frajírek, ale zvyknete si... PPS : zajímavá diskuze...85%...[24.6.2014_Cinema City IMAX_Flora] (25.06.2014)

Blboučký příběh je znovu zástěrkou pro posouvání hranic trikové technologie. Bay zachycuje ty nejúžasnější kouty naší planety a používá je jako pozadí impozantních bitevních scén. Pořád nechápu jak od toho někdo může očekávat víc než vizuální žranici a tříhodinový vypínák mozku. Mrzí mě jen ženský přívěsek (připomíná tu holku z youtube co si vycpává podprdu ponožkama), ta je nejslabší z celé série. (20.09.2014)

Vidím, že jakmile tomu dal homovale Šejla la Blaf, bez nějž naštěstí konečně vychladla i trocha toho žužu barbínkovského patosu, ztratilo to u zdejších seriózních a erudovaných termokritiků kapku krediteček. Ano, k naprostému a hlubokému vstřebání dalšího dílu Transeposu je opět třeba vyšňupat pytel pilin, aby měl soudný dospělý divák dostatek hnědé kůry k nasáknutí, avšak jinak musím říct, že tomu rozhodně trochu sestoupila varlata. Těch naprostých bájovin je tam o poznání méně a nemít totálně nesmiřitelný odporu k aspergerovské teorii, že historie Země byla ovlivňována skládacími Fordy a Ševrolety z planety Duto v galaxii Náctiletého Kokota, možná bych si u toho třeba i sahal na bradavky. Márky Márk do těch homopříhod konečně vnesl trochu heterošarmu, Báj nepatrně přitvrdil, Bamblbý už není takový vyteplený robohňup a v pozadí srdcervoucích projevů Primerose Prájma mohl klidně molově skučet Man-ovar. Připomínaly mi nejlepší léta zapařování koulí v kožených spodkách Rose dz Bose. Kromě dokonale vykreslených principů aplikované antifyziky a přísně obskurní logiky děje jsem jakožto přehhloubavý filmový publicista odhalil ještě jeden, a asi nejrušivější, rozpor v hladké percepci této megalomanské hračkářské reklamy. Marek nám již evidentně dospěl do rolí kůl dedyho. To by však nebylo nic abnormálního, kdyby mu jako dceru přidělili nějakou otylou šestku s rovnátky. Nebyl by to ale Báj, aby jako obvykle neprocpal do záběru jakousi umělohmotnou sedmnáctiletou nehereckou ploštici, a já se celou dobu nemohl zbavit představy, jak ji náš donchujánský hrdina vždy po poslední klapce pigluje někde v karavanu. Měl jsem tudíž velké problémy adekvátně se vžít do krásného a harmonického vztahu otce a dospívající dcery, což mi znatelně zkurvilo absorpci celistvosti díla jako takového. Ale jebat, stejně dám tři, ať se má pan Záliv čím chlubit na večírcích. (21.09.2014)

Ve světě střídmých devadesátiminutových stopáží mohlo jít o zdařilý blockbuster nárokující si titul "nejlepší díl ságy"; materiál tu na to nesporně je. Ze záhadných důvodů to však neopodstatněně nabobtnalo do rozsahu rovnou dvou celovečeráků a tak tu na každou jednu povedenou minutu/scénu/hlášku připadají dvě až tři minuty/scény/hlášky, které jsou nudnou bezpředmětnou vatou (v tom lepším případě) či ad absurdum dovedenou bayovsky kýčovitou infantilitou (v tom horším a bohužel i častějším případě). (21.09.2014)

Keď som v roku 2015 okomentoval tretiu časť "Transformers: Temná strana Mesiaca", tak som na konci skonštatoval, že to bolo pravdepodobne moje posledné stretnutie s touto sériou. Prešlo osem rokov a ja som na to akosi pozabudol a pustil som si štvrtú epizódu s názvom "Transformers: Zánik". Vytiahol som z chladničky litrovú fľašu coca coly, pripravil si pukance, poriadne vyleštil veľkoplošnú obrazovku, vytočil volume na zvukovom systéme na maximum, vypol logické myslenie a stlačil play na mojom blue ray prehrávači. Patrične som sa na tento mainstreamový akčný sci-fi film o obrovských inteligentných mimozemských strojoch pripravil. Ale očakávaný divácky zážitok sa nedostavil. Nudil som sa. Už mám toho amerického popcornu, coca coly a Bayových transformerov plné zuby. ** (06.10.2023)