Páter Vojtěch

Výtečný remake skvělého němého filmu, který se stal Fričovy osudným. Nikdy prý nepochopil zásadní přitažlivost právě tohoto příběhu, ale nijak proti tužbám obecenstva nebojoval. Právě na obou verzích Pátera Vojtěch lze dokladovat dobrou cestu, jakou dokázal ujít český film z vrcholu němého období do nové rutiny zvukového filmu. Za tu krátkou dobu tu vyrostla celá nová herecká generace (Štěpničková a Wanka) a dřívější epizodkáři se formovali do velkých rolí (Marvan). Jen na malou skupinu těch, ze kterých nejvíce vystupoval Struna, čekala největší sláva až po válce. Atmosféra vážného melodramatu zůstala oproti originálu zachována a doplněna byla jen o živelnější vykreslení pomíjivosti vesnického štěstí. (18.02.2009)

Zvuková verzia vlastného nemého filmu sa Fričovi vyviedla lepšie než rovnomenný nemý predchodca z roku 1928. Charizmatický krásavec Rolf Wanka v úlohe mlynárskeho syna, trpí dôsledkami podriadenia sa poslednej vôli matinky stať sa farárom (zrejme išlo zo strany matky o snahu nedeliť rodinné imanie). Jeho ušľachtilá, ostro rezaná tvár a telo rozdávajúce a prijímajúce lásku sa ocitá za mrežami kláštorných múrov a následných povinností Božieho služobníka. Je tak zbavený možností slobodného a zároveň bezhriešneho konania. Režisér svižne ženie dej dopredu. Mac Frič údajne nikdy nepochopil divácku príťažlivosť príbehu, ako píše NinadeL. Diváci jednoducho milujú historky, ukazujúce jednoznačne dôsledky ľudského konania z minulosti. Božie mlyny ako záruka a istota voči skrivodlivostiam prítomnosti, isto iste raz, častokrát v ďalšej generácii, odmenia spôsobené príkoria. Poskytnutá ilúzia usporiadania tejto vyššej spravodlivosti je v tomto príbehu založená na princípe: Rozhodol si sa takto? Nuž pykaj a znášaj dôsledky rozhodnutí ešte v tomto živote! Tak to majú diváci radi. Ak sa k tomu pripojí zručné remeslo o dobrý ľudový film je postarané. (03.02.2014)

Klecandův románek, populární napříč širokými vrstvami prostých lidí, se na filmovém plátně objevil již podruhé – opět v režii Martina Friče. Nervydrásající dilema mladého muže, donuceného neúprosným slibem umírající matce ke kněžskému rouchu, nenechalo klidným ani tehdejší dámské publikum, hledající v zešeřelých biografech jednoduché, nekomplikované příběhy lásky a cti. Nutno dodat, že Frič tomu všemu poskytl maximální technickou (Pečenka), scénáristickou (Wasserman) i hereckou (Marvan, Struna, Štěpničková) oporu; snad proto nepůsobí film příliš banálně. (03.10.2008)

Jiřina Štěpničková opět dokazuje že je prostě božská paní herečka. Stačí jeden její pohled který hovoří za vše. Toto drama mě velice oslovilo, mělo myšlenku, smysl, prostě ukáže všechny stránky života. Jaroslav Marvan se snažil zahrát jak nejlíp uměl, myslím ale že role mu tentokrát moc nesedla. Kromě profláknutých tváří z pozdějších pamětníkovských filmů vidíme i docela raritní herce. (20.03.2013)

Příjemné drama z let třicátých - poměrně zdařilé. Štěpničkové role vesnických ženštin prostě sedí jako ušité na míru, Wanka v roli kněze rovněž přesvědčivý a Marvan podává svůj klasický výkon. Příběh nešťastně zamilovaného kněze, který musí bojovat prosti svému srdci a odolávat svodům je zasazen na český venkov (zřejmě do válečných let - viz odjezd Vojtěcha pomáhat zraněným do Afriky). Příběh je jednoduchý, možná trochu sentimentální, ovšem režie je zvládnuta dobře, takže červená knihovna ustupuje do pozadí. Kvůli porovnání bych rád shlédl němou verzi tohoto filmu z roku 1928. (12.10.2014)