Tears the World Can't See
Obsahy(1)
O třech kumpánech, okurčičkách a povedeném manželství... Klasickou Čechovovu komediální miniaturu Slzy, které svět nevidí natočil v roce 1962 pro pražské televizní studio režisér Martin Frič s Janem Werichem, Jiřinou Šejbalovou, Vlastimilem Brodským a Jiřím Sovákem a patří k opravdovým skvostům české televizní tvorby. Tři kamarádi z mokré čtvrti se vracejí z hospůdky řádně nachmeleni a rozhodnou se pokračovat ve flámování u jednoho z nich doma, protože on má hodnou ženušku, která to pochopí a pěkně je uhostí. Realita je však poněkud jiná... (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Anton Pavlovič Čechov, povoláním lékař, je jedním z mála spisovatelů, jejichž diagnózy jsou zároveň léčivými mastmi. Drobné bolístky lidských duší před námi poskakují v malicherném tanci a jejich nositelů nám nemůže nebýt líto. Zdánlivě vyžilé manželství, jež kdesi pod povrchem skrývá tolik citu. Síla sentimentálních opileckých přátelství i tesknota přihlížení cizímu, byť jen strojenému, štěstí. To vše v podání velikánů českého herectví - ať familierního Jana Wericha, humpoláckého Jiřího Sováka nebo rezignovaného Vlastimila Brodského. ()
Velmi pěkná a úspěšná televizní insenace původně podle povídky od Antona Pavloviče Čechova.V krásné hereckém obsazení s vynikajicími a vtipnými dialogy.Ruské městečko koncem minulého století.Aneb malá tragikomedie, která se odhrála mezi jednou ložnicí a jídelnou.Podnapilý podlukovník(Jan Werich) si v noci přivede domů dva velmi rozjařené kumpány(Dvojetočijevce a Pružinu Pružinského).Náhle probuzená žena(Jiřina Šejbalová) zdeptá kajicího se manžela,ale pak s úsměvem podá hostům občerstvení.Pro mě i po tolika letech od premiérového uvedení v české televizi ještě společně se snímkem Kočár nejsvětější svátosti stále fascinujicí komediální miniatura.To se musí vidět kdo neviděl neuvěří.Jeden z posledních Fričových snímků později se mu už bohužel nepodařilo natočit svébytnější filmové dílko. ()
>Mášenka a medvědi< (:o) . . . Skvostná etudka na opilecké téma... Tré nacamraných pánů, rozkošně a neuvěřitelně uvěřitelně odehraných trojicí z těch nejlepších herců, co v téhle zemi kdy popili... ;-) J.Š. samosebou neopomíjeje (nebo neopíjeje?... :-) . . . "...a můžeme křičet, a můžeme zpívat..." Co dodat... Tak snad jenom ještě ty okurčičky... :o))) . . . ()
Roztomilá miniatura, která nese všechny rysy typické pro literární dílo A.P.Čechova -tedy jemnou ironii, se kterou rozkrývá vztahy a počínání svých hrdinů, velmi dobrou znalost prostředí - vzhledem ke své profesi se pohyboval v mnoha rodinách a ve všech společenských vrstvách, konečně pak lidskost - Čechov svým hrdinům rozumí a ví, že je nezmění. Snaží se na ně přes všechny nedostatky dívat i z té lepší stránky. Tahle povídka nemá dostatečně silnou pointu a tak bylo důležité herercké obsazení. Čtyři vynikající, typově přesně zvolení herci odvedli dobrou práci, takže vzniklo klasické komediální dílko, které se může stále vracet na televizní obrazovku. Celkový dojem 80 %. ()
Mnozí filmoví tvůrci vyprávějí ve svých filmech o problematice manželských vztahů a rozdílech mezi mužským a ženským vnímáním světa celý večer. Martinu Fričovi (potažmo A.P. Čechovovi) k tomu stačilo pouhých 20 minut a přesto řekl vše podstatné, navíc okořeněné lehkým humorem, nádechem smutku (nikoli patosem) a čtveřicí postav, ve kterých kvarteto vynikajících herců naplno uplatnilo svůj herecký potenciál. 95%. ()
"A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jejejeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." Excelentně zahraná Čechovova okurčičková věc s výborným Janem Werichem a neméně dobrou Jiřinou Šejbalovou. Pánové Sovák s Brodským samozřejmě také nezklamali. Obzvlášť jejich závěrečná óda na šťastné a idylické soužití Rebrotěsových se podařila. Tak tedy: Na šťastná manželství. ()
Trio Werich, Brodský a Sovák potvrzuje všeobecně rozšířený fakt, že jsme měli neskutečně kvalitní herce, které bylo radost sledovat a poslouchat. Slzy, které svět nevidí je příjemnou povídkou od literárního velikána, což zaručuje, že nebude nouze o pěkný příběh s dobrou pointou, ale také o zábavu. ()
S Čechovem to tradičně česká kinematografie umí a Jan Werich tomuhle dílku dodává punc dokonalosti. ()
I když povídku Námluvy to ani zdaleka nepřekonalo, jména herců a herečky prostě nemohou zklamat...to není fyzicky možné. Trochu povrchní smýšlení o pověsti u přátel a chápající manželka, pro kterou je veřejná pověst neméně důležitá. Toto v manželství potom klape, ale co až hosté odejdou ? ()
Tak sa mi zdá, že v mojich spomienkach vyznela táto mikrokomédia o čosi lepšie, ako tomu je po rokoch. Všetko je fajn, lepších hercov nebolo možné zohnať, predloha nesie pečať vynikajúceho spisovateľa, bol som aj tentokrát spokojný, ale štyri hviezdičky boli príliš. ()
Ale teď potřebuju ty okurčičky! Famózní herecký duel Jana Wericha a Jiřiny Šejbalové. ()
Když psal Čechov svoje aktovky, tak snad musel myslet na to, že je bude adaptovat Martin Frič a angažuje Jana Wericha. Povedená zábava. ()
Skvelé herecké kvarteto v jednoaktovke od Čechova. Traja kamaráti sa vracajú z krčmy riadne podgurážení a navštívia domácnosť jedného z nich a ten požiada manželku, aby ich pohostila. ()
Neznalá Čechovovy předlohy, čekala jsem přece jen nějakou údernější pointu. Pánové a dáma ovšem hráli excelemtně. Radost sledovat. ()
"Copak já jsem nějaká hospoda ??" ;) ()
To je ale lahůdka, přímo okurčička nasolená. Jen 20 minut stopáže, něco málo laciné výpravy. Zdálo by se, že pro velikána formátu M. Friče zanedbatelná záležitost. Ale co na této zanedbatelné ploše dokázal (za pomoci zářivého čtyřhvězdí českého herectva) vytvořit je neuveřitelné. Zvládnul by něco podobného nějaký dnešní tvůrce? ()
Je moc dobře, že ty slzy svět neviděl. Taky k čemu by mu to vlastně bylo. Co se za dvěřmi domova sladkého upeče, mělo by se tam taky samozřejmě sníst, ať už je to jakkoliv hořké. Herecké obsazení bylo skvostné. Herci si úplně vystačili. Za tu jednu větičku, kteru tu v zápalu boje pan Werich vypálil, by ode mně chytil facku opravdovou. Bez legrace.Ta mě dost zarazila. Jako opilecká historka to bylo příjemné, tedy až na tu větičku. ()
Jak to ten Werich dělal, že nikdy nevyzněl hluše, nevypadal tupě nebo trapně? Uměl si vybrat námět, uměl si vybrat spoluhráče na úrovni a uměl jim dát prostor. Danou látku pozvedl vždy pozvedl výš inteligentním, nepodbízivým hraním. To všechno se samozřejmě týká ,,Slz". ()
Milá jednohubka bez okurčiček. ()
Tady je krásně vidět, že všichni herci byli především divadelníci, takže první záběr, kdy se Werich, Sovák a Brodský v hodně opojné náladě vrací v noci z hospody a před domem jednoho z nich se domlouvají, že k němu skočí ještě na skleničku a na něco k snědku, tak je vše točeno snad v pětiminutovém záběru bez jediného střihu. Všichni herci měli svoje dialogy perfektně naučené a je opravdu radost sledovat jejich herecké umění. Když se k nim potom v bytě přidá ještě Jiřina Šejbalová, dílo dokonalého herectví je dokonáno. Čechova naši režiséři točit uměli a když se režie ujal ostřílený frajer Martin Frič, není absolutně co vytknout. Parádní Čechovův humor, vytříbené charaktery, geniální herci. A pití, pití a zase pití. Skvost naší televizní tvorby šedesátých let!!! ()