Konzultant

Snímek The Counselor představuje vizuálně i kompozičně brilantní rozvedení filmového dialogu nad motivy našich činů a jejich souladem s naší podstatou, z nějž vyplývá naše ne/schopnost přijímat důsledky, které jsme si sami přichystali podle míry své rozpornosti - platí tu totiž jednoduchá, byť krutá úměra: čím větší rozpor je mezi našimi činy, vnějšími projevy, a tím, kým doopravdy jsme, čím zbaběleji před sebou tajíme svoji pravou podstatu, odmítáme pochopit své vnitřní ustrojení a dispozice, tím méně si dokážeme představit hrůzu, jaká nás kvůli tomu může postihnout, jakou tím na sebe přímo voláme. A ovšem, úhelnou perspektivou, na níž se to nejostřeji projeví, je zločinnost - schopnost či ochota člověka se zločinem živit a s tím se nejednoduše pojící míra jeho porozumění tomu, co zločinnost znamená a co všechno oblast zločinu v aktuální, žité realitě zahrnuje - s čím si tak či onak zahráváme, jestliže svůj život spojujeme se zločinem, čemu se vydáváme všanc, co musíme být schopni unést, když ne jako vědomí, tak o to tíživěji jako reálný tlak konkrétních činů a jejich konsekvencí. ***** Rozvíjí se tak filmový dialog nad morální, etickou či alespoň vnitřně hluboce logickou (což by ovšem mělo být totéž) integritou našich životů, ať už děláme cokoli: čím menší integritou mezi vnějším a vnitřním doopravdy vládneme, čím rozporněji ze zbabělosti jednáme vůči svému vnitřnímu založení, tím hrozivější realitu proti sobě v důsledku toho poštváváme. ***** U leopardů je to prosté, jejich údělem je zabíjet a oni zabíjejí s ryzostí srdce, elegancí a krásou, jež nemá obdoby, říká v závěru s nesmírným uspokojením kočkovité šelmy Malkina - existují v dokonalé jednotě těla i ducha, není u nich rozdíl mezi tím, co dělají a kým jsou. Lidé jsou podle ní složitější případ - hlavní hrdinka míní, že to je tím, že určitá lidská slabost srdce jim nedovolí zabíjet stejně elegantně a účelně, a sama se očividně považuje za někoho, kdo to pochopil, osvobodil se od slabosti a stal se ryzím, pravdivým zabijákem (Nikoli chladným, neboť pravda nemá teplotu, není emočně zabarvená.). Přemýšlivější jedinci mohou Malkině namítnout, že s lidmi je to složitější spíše vzhledem k tomu, že účel našich existencí není tak snadno pojmenovatelný - že na rozdíl od leopardů zkrátka lov a zabíjení nejsou naším ryzím údělem. (Ti ještě přemýšlivější rovnou poukážou, že takhle zjednodušené to neplatí ani u leopardů: ti loví, aby přežili, ale žijí pro život sám a jeho kontinuitu, pro krásu a naladěnost bytí - Malkina je i ve filmu možná jediná postava, která v těch šelmách vidí pouze a přede vším precizní vrahy, protože je tak vidět chce.) Co jím je, totiž účelem našich životů, na to si ovšem musí odpovědět každý člověk sám a dát si přitom sakra pozor, aby si nelhal, protože to dostihne a zničí jeho svět augmentované jako tsunami. A s tímto vědomím se můžeme zahledět za konec zobrazeného příběhu, až tam, kde se jednou protíná Malkinin osud s jejím hlubokým nepochopením jak lidské, tak vlastní jedinečné podstaty, s bezednou spárou v její vnitřní integritě - mezi tím, co dělá a jak si své počínání vysvětluje či omlouvá, a kým jako jedinečná lidská bytost a žena doopravdy je - z toho tušení, jak ona sama bude jednou svým budoucím osudem zaskočenější než všichni ti, o jejichž osud se postarala "leopardím" způsobem, bez nichž zůstala sama (Jak praví mexický barman: smrt není bez významu - celá moje rodina je mrtvá, bezvýznamný jsem zůstal já...), až ji její osobní tsunami dožene daleko za hranicemi její představivosti, z toho tušení by nás mělo mrazit. ... Malkina se považuje za praktickou, konzumní, účelovou, sytí hlad, ukájí sexualitu, plní peněženku a účelovost a jednoduchost takové existence, která ji prozatím plní uspokojením, omlouvá přirovnáním k šelmí bezprostřednosti a nevině - snad jediná mezi všemi postavami ani náznakem nepochopila, v čem tkví podstata diamantů i leopardů - používá diamanty jen jako pohodlnou peněženku k transferu hotovosti, neumí ocenit jejich specifickou krásu, totiž: Malkina neumí ocenit specifickou a ničím nevyvážitelnou krásu jedinečností, již symbolizují, nepochopila, že to je podstatou člověka a jeho vztahu k životu, jakkoli třeba i krutému, ať se dívá na leopardy nebo diamanty, že má vidět krásu jedinečnosti a dostát té vlastní. Malkina všechno kolem využije a pozabíjí jako nejlepší hráč, protože to je snadné, chápe-li sebe jako šelmu bez svědomí a pochybností, a nezůstane nic a nikdo, kdo by jí mohl dávat jedinečný význam a čemu by ho ona mohla udílet. Až jí to bude muset dojít, co si neodvolatelně provedla, až si představí, že s tím bude muset dál žít, až v tom mrtvém tichu na chvilku zakolísá - je mimo hranice naší představivosti, jaké utrpení a jaký konec tím na sebe přivolá. ***** A tvrdím-li, že se ve filmu The Counselor jedná o delikátní rozvedení tohoto tématu, pak tím narážím na jiný, starší a velice slavný film, který je v mých očích primárním ztělesněním takové konfrontace a morálního i reálného soudu nad vnitřní integritou a motivacemi svých postav, nad jejich pochopením lidského údělu a svých vlastních povah a rolí v něm - čímž narážím na snímek Heat (1995). ***** Leitmotiv filmové kompozice The Counselor: Člověku, který se před životní realitou a sebou samým schovává za titul advokáta - právního poradce, nelze radit. Z toho paradoxu také mj. plyne, že dialogy ve filmu nikdy nejsou dialogy: jsou to míjející se monology, kdy postavy ani nezakrývají, že si nechtějí nebo nemohou porozumět či se vzájemně poučit - pokud jedna pronáší moudra nebo překvapivé postřehy o skutečném světě, pak jen tak mimochodem a s vědomím, že ta druhá je nechce slyšet nebo nemůže pochopit. Případně to vědí obě strany. Ona moudra pak ale filmem dál chvějivě rezonují a obnažují na dalším jednání a mluvení každé z postav, s čím se to nechce vyrovnat, co si nepřipouští a jakou si na sebe strojí past. ***** Citát z Malkininy závěrečné samolibé zjednodušující řeči o leopardech, v níž se tragicky mýlí jak o člověku jako takovém, tak i o sobě zvlášť, a chystá si prorocky ten nejkrutější možný osud vlastní neupřímností a neochotou objevit a naplnit svůj skutečný potenciál: "The hunter has grace, beauty and purity of heart to be found nowhere else. You can make no distinction between what they are and what they do. And what they do is kill. We of course are another matter. This our faintness of heart that is driving us to the edge of ruin. Perhaps you won't agree but nothing is crueler than a coward. And the slaughter to come is probably beyond our imagining." (26.12.2014) (méně) (více)