Věra 68

Mramorizace paní Čáslavské dopadla výborně. Ostatně moc dalších lidí si něco podobného nezaslouží. A to jsem její úspěchy nezažil a vyrůstal v době, kdy se o ní „radši nemluvilo“. Že prd rozumím gymnastice, také nevadí. Prostě je to portrét ženy - bojovnice. Trochu mě rušila jen scéna s nepříčetným Johnem Bokem, i Václava Havla tam na mě bylo zbytečně moc, ale jinak perfektní (90%). (05.06.2012)

47th KVIFF 2012 - DOCUMENTARY FILMS - OUT OF COMPETITION - Dokumentární filmy - mimo soutěž (Věra 68 / VĚRA 68 / Věra 68) (14.08.2012)

Místy až monotónní zpověď statečné sympatické sportovkyně, která ve své době neměla konkurenci. (30.08.2018)

Ucelený a důstojný hold vynikající sportovkyni a statečné ženě. Emočně nejsilnější a nejzajímavější pro mě byly pasáže z archívu České televize a Českého rozhlasu (rozhlasový komentář Karla Maliny, nástup československé olympijské výpravy na slavnostním zahájení her v Mexiku, záběry z bláznivé mexické svatby). Nelze jinak než doporučit ke zhlédnutí. A nejen sportovním fanouškům. (08.05.2012)

Škoda, že takovych lidi mame tak malo. Velka dama se svedomim i vysokou inteligenci. I po filmarske strance je dokument velmi vydareny, vyborne nadavkovany, natoceny na spravnych mistech. (10.01.2013)

Nikdy jsem netušil, že byla Věra Čáslavská tak velkou osobností. Hodně na mě zapůsobil její tichý protest při předávání medailí na olympiádě v Mexiku. Klobouk dolů před ní. 7/10 (20.09.2013)

Málo novych věci a hodně po povrchu. Možná nebyla VČ až tak zajímavá? Nebo se to proste Sommerové nepovedlo. (16.05.2023)

V jeden večer som si dala hneď dva dokumenty, najprv Zamatových teroristov a potom Věru 68. Občas sa tak náhodne podarí vidieť tematicky (aspoň trochu) blízke filmy. Možno som sa nechala uniesť a na päť hviezd to nie je, ale sakra, dojalo ma to. Čáslavská bola a je osobnosť. By ma zaujímalo, koľko takých osobností je v súčasnom športe. Pri archívnych záberoch z majstrovstiev a olympiád som niekedy ani nedýchala. No bola to sila, ktorá urobila dojem aj na takého športového ignoranta ako som ja. No a ten samurajský meč, úžas a nekonečný rešpekt. (Lumiere - 20.10.2013) (23.10.2013)

Jednoznačně za plný počet. Za skvěle podaný příběh nádherné a statečné ženy. Tolik radosti dokázala rozdat, tolik trápení musela vytrpět. Její osud se hodně podobá osudu jiné krásné a pozoruhodné ženy (obě jsou narozeny ve stejném roce), Marty Kubišové. Obě pro svůj národ udělaly strašně moc, Čáslavská nás navíc proslavila po celém světě. K oběma se však tehdejší režim postavil zády za to, že jim nestačilo jenom lidem rozdávat své vyjímečné umění, ale že dokázaly otevřeně vyjádřit svůj nesouhlas s tehdejší porobou naší republiky a své názory a postoje nebyly ochotné odvolat. Olze Sommerové se podařilo divákům zprostředkovat všechny etapy života naší nejslavnější sportovkyně velmi poutavě a citlivě, vybrala také skvělé dokumentární záběry a rozhlasové reportáže. Díky tomu člověku nedělá problém udržet pozornost a sleduje celý film jedním dechem, což je u tak dlouhého dokumentu nebývalé. (08.06.2012)

Nemohu to vlastně pořádně hodnotit. Věrou Čáslavskou jsem byla krmena od útlého dětství. Mě se tento film kupodivu velmi líbil, takže to dávám nadprůměrně střední cestou. // 16. MFDF Ji.hlava ... Po druhém shlédnutí jedu o jednu dolů. (28.10.2012)

Jako dokument to není dvakrát informačně obsažné, ale jako charakterový portrét funguje Věra 68 velmi dobře - dokonce i pro lidi, které sport vlastně moc nezajímá. (28.10.2016)

ČE-KO, ČE-KO, RA-RA-RA! (05.01.2013)

Když osmašedesátej, tak Havel. Ach jo. Ale jinak mě dokument o Věře Čáslavské zaujal a bavil. Jen škoda toho přesahu do "současnosti", tím to Sommerová pohřbila a z filmu tak udělala tendenční záležitost, což mě u tohohle typu dokumentů až tak nebaví. Závěr s Johnem Bokem byl úplně zbytečný a pokud se Olga Sommerová snaží o dokument o životě známé gymnastky, měla zůstat nestranná. (06.01.2014)

Především osobnost Věry Čáslavské dělá z dokumentu něco víc než jen řadový dokument. Jeden z nejlepších dokumentů, který jsem za poslední delší dobu viděl. Pěji chválu.. (29.12.2012)

Nechápu, proč se točí takovéto degradující dokumenty. Věru Čáslavskou, ač si jí vážím za reprezentaci vlasti, její sparing partneři naprosto pohřbili. Nejhorší byl asi John Bok, který dojem z kauzy rodinné vraždy úplně zazdil. Václav Havel pak nedůvěryhodnou obhajobou amnestie pro vraha přidal poslední lopatu hlíny na hrob. Představila jsem si, že jsem člen Odložilovy rodiny, tenhle všechen hnus o mrtvém poslouchám, a zvedl se mi žaludek. Ať byl jaký byl. Věra Čáslavská tam v obou případech byla jaksi navíc, což ubohý dojem ještě umocnilo. Její agresivní a sprostá kamarádka taky na sympatiích nepřidala. Většina tvorby Olgy Sommerové se mi líbí. Tímto paskvilem se zřejmě chtěla někomu zavděčit nebo zaplatit povinné desátky režimu. Jinak si to vysvětlit nedokážu. Příště, prosím, točte dokument o Věře Čáslavské takový, aby byl o ní a ne o několika uřvaných nesympatických nýmandech, kteří ji svým exhibicionismem a vulgaritou úplně zastíní. Nikdy nedávejte prostor lidem, kteří hanobí mrtvé, zejména zemřelé násilnou smrtí. Celkový dojem je velmi špatný, veškerou mou důvěru a obdiv k paní Věře zlikvidoval a nevím, zda jí to mám přát nebo ji politovat. Hvězdička je za ty medaile. (02.01.2014)

Na Věru Čáslavskou dobře sedne tento krátký úryvek z jedné písně: "Her life has been extraordinary blessed and cursed and won..." a na film zase parafráze jednoho filmu od jiné Věry "Mí Japonci a Mexičané mi rozumějí". Výborný dokument o jednom pozoruhodném životě. (06.01.2013)

Jeden z těch dokumentů, jejichž kvalitu určuje spíše předmět zájmu, okolnosti vzniku a síla lidského příběhu. Věra Čáslavská se zde představuje jako fascinující osobnost, z níž se tají dech nejen při promítání těch mála zachovalých archivních snímků. Ještě zajímavější než samy sportovní úspěchy je totiž Věra současnosti, jako žena, jež se opět dokázala vzepřít veškerému přesvědčení okolí a opět se dostat na životní vrchol - do jakéhosi stavu zralosti, smířenosti, vyrovnanosti, skutečné radosti z každodenního bytí. Myslím, že tento poslední Olymp co zdolala z absolutního dna, je její nejvyšší životní výhra a film tomuto "zázraku" dodává velmi působivý, ale nepřepálený patos, jenž se prolíná celou jeho strukturou. Při zpětném pohledu se však vkrádá pocit, že divák byl o něco důležitého ochuzen - že se velká část věnuje návratům do starých míst, kultu Čáslavské v Mexiku a Japonsku, zatímco její osobní život a rozebírání souvislostí a důsledků jejich pádů je podáno značně zkratkovitě a spíše informativně, častěji s humorným nadhledem časového odstupu než skutečnou trýznivostí doby, kdy Věra prožívala těžké chvíle. Jistě zde působilo Věřino rozhodování během natáčení a hranice, jež nechtěla překračovat. Proto možnost diskuze s režisérkou po filmu bez přítomnosti hlavní aktérky teprve dodala naznačenému tragický i katarzní ráz a snímek tak trochu doslovila a zacelila. Mé hodnocení obhajuje hlavně to, že ačkoliv film stojí a padá se zvoleným tématem, jež není zrovna dokonale vyvážené, je natočen působivě, filmově (i za přispění netradiční Březinovy hudby a kamery Olgy Špátové), dokáže vytvářet napětí i zachycovat drobné lidské detaily v současných situacích. A hlavně byl jedním z činitelů, jež dokázal vrátit neprávem polozapomenutou osobnost zpět do života a dovolit ji plně těžit ze svého odkazu! Něco takového už rozhodně hodnotícími kritérii filmové kritiky zpochybňovat nelze. (25.10.2012)

Dokument o adorované Věře bych ohodnotila o bod více, kdyby se v něm zúčastnění nesnažili "uvést na správnou míru" selhání jejího syna. Objektivitu, prosím. Lze dohledat na internetu, jak se neštěstí přihodilo. Syn Čáslavské svého otce jistě nechtěl úmyslně zabít, ale zdaleka to z něho nedělá nevinnou oběť justičního omylu. Nad úspěchy paní Čáslavské lze žasnout a obdivovat je, to však neznamená, že lze v dokumentu přehlížet nepohodlná fakta. Buď o neštěstí neměli vůbec hovořit nebo popsat pravdivě- z více stran -jak se nehoda s vystupňovanou synovou agresí odehrála (zesměšňování, úmyslné zničení otcova auta, pak rána pěstí do hlavy, která vedla ke kómatu...). Těžko se mi to píše, ale napsat jsem to musela. Je mi to líto. (05.08.2016)

Takhle nějak si představuju pořádný dokument. Natočila ho skutečná profesionálka, která nám představila neobyčejný život jedné silné osobnosti.Udělala to nevtíravou a velmi přitažlivou formou. Nedivím se, že paní Věra Čáslavská dostala od Japonců samurajský meč. Není tady v Česku žádná jiná osoba, která by si ho zasloužila stejně jako ona. (06.01.2013)

Rozhodně zajímavý dokument, který sice neukazuje nic extra nového, ale ukazuje nám jednu z nejvýznamnějších českých sportovních osobností, které si rozhodně zaslouží, aby byly připomínány. Je zajímavé, jak život jednoho člověka mlže mát vrcholy a propady a různé zákruty, které jsou nečekané a zvláštní. (02.10.2017)