Tři barvy: Modrá

Tohle je prostě skvělý film, který se musí vidět. Co o něm psát, když pocity z něj se vyjádřit nedají? Radši mlčet a podívat se znovu. (20.07.2006)

Dívat se na tenhle film pro mě bylo jako číst knížku od Waltariho. Syrový obrazy vyjádřený jediným pohledem. Krásnej film. Když podřeřeš rostlině kořeny můžou nastat jen dvě varianty. Uschne, nebo se chytne a drží se ještě pevněji. Julie se rozhodně uschnout nechystá i když má kořínek pěkně pocuchanej. Tempo filmu mě pomalu a intenzivně tlačilo kupředu. A jak říká klasik von der Vogelweide: "Nejklidnější toky jsou často nejhlubší." Tak mi věřte, že tahle MODRÁ je zatraceně hluboká. (14.05.2008)

Výkon Juliette Binoche bol ohromujúci! Divák sa dokáže dokonale vcítiť do jej postavy a nechá sa uniesť jej hereckým talentom, boli chvíle keď som cítila obrovský pocit úzkosti, smútku a hnevu... Krásny filmík o psychike a vzťahoch. A oceňujem, že ČT zaradila Kieslowského trilógiu do svojho vysielania!!! (14.05.2008)

Svojim výkonom si Juliette Binoche definitívne vybojovala miesto v mojej topke herečiek. (16.02.2009)

Modrá je dobrá? Modrá je ... zvláštní. A to takovým tím způsobem, že jsem si v průběhu řikal, že se vlastně nic zásadního na obrazovce neděje a přesto mě zajímalo, kam a jak se to vyvine. Nejspíš je to prostě tou silou tragédie v námětu, která je opentlena výbornou hudbou. A nepředvídatelná Binoche. Takže lehčí nadprůměr. (20.11.2012)

Kieslowski klasika - perfektní kamera, skvělé a uvěřitelné herecké výkony (hlavně co se Juliette Binoche týče), zajímavý a výtečně vedený příběh, dokonale zde funguje ta modrá barva, sem tam je zde nějaký skrytý hlubší symbol, která zde je všudypřítomná a i přesto, přesto mě to emociálně nezasáhlo tolik, abych tomu těch 5* dal. Možná by to chtělo i o pár minut zkrátit a třeba by to pak na mě víc zapůsobilo, ale těžko říct, kde se stala chybka. Přitom se mi ten film fakt líbil, za špatný bych ho neoznačil ani náhodou a na rozdíl od minulého filmu, co jsem od Kiselowského viděl (Krátký film o zabíjení) bych si ho bez problémů pustil znovu. Ale na těch 5*, ani slabých, to prostě necítím. Třeba to ve mě ještě dozraje, jako Dvojí život Veroniky. Uvidím. Silné 4* (28.12.2019)

S polskou kinematografiou mam zle skusenosti od Kieslowskeho Krotki film o milosci a Krotki film o zabijaniu. Tak teraz padla volba na prvy diel trilogie s nazvom Trois Couleurs - Bleu. Film o tom, ze ista pani utrpi silny psychicky sok v dosledku umrtia jej rodiny je dobry namet na film, ale Juliette Binoche to sama neutiahne. Nema podla mna dostatocny herecky potencial. Rezia je pre mna len priemerna. A Kieslowskeho nepokladam za takeho filmarskeho velikana ako bol svedsky Yngmar Bergman alebo francuzsky Francois Truffaut. Dokonca u mna su vyssie aj poniektori Taliani /Sergio Corbucci, Steno, Fellini, Antonioni, Argento/. Som zvedavy, co mi da Trois Couleurs -blanc a Trois Couleurs -Rouge. 60 % (01.11.2014)

Přepsáno v březnu 2019. Tři barvy: Modrá je pocitovým mistrovstvím Krzysztofa Kieślowskiho. Modrá je barva samoty smrti a vnitřního dojmu prázdnoty a nicoty. Pojem Svoboda je snahou beznaděje o oproštění se od bolesti z vlastní ztráty všech stimulujících životních hodnot a potřeb bez možnosti jejich obnovení. Osvobození vnitřního světa je útěkem od připomínek a vazeb, která se ve smutku neklidně natahují a žádají si odezvy. Zbigniew Preisner vyluzuje tklivé tóny melancholie a obřadního smíření světa, Sławomir Idziak nezapomněl na své tahy obrazové poezie a vystihuje tím stavy niterné tísnivosti. Modrá je existenciální zatřesení vnitřním světem a nestálou podobou životních jistot. Hlavní postavou útěku před vlastní bolestí je Julie Vignon, dříve de Courcy (šarmantní Juliette Binoche), křehká vdova po světoznámém hudebním skladateli. Život měl svou srozumitelně naplňující podobu, než se těžký modrý mrak plačícího nebe převalil přes svůj okraj a nenávratně zničil dosavadní poklid. Smíření vnitřních světů se neobejde bez tápání a útěku před sebou samým. Utéci natrvalo není lékem vysvobození, přijmutí skutečnosti je v běhu života nevyhnutelné. Hlavní mužskou postavou je Olivier Benôit (sympatický Benoît Régent), bývalý spolupracovník Juliina manžela. Tragédie a náklonost jsou zdrojem vnitřní rozpolcenosti, ve které se neohrabaně potácí při oslovení i chvění plného zaujetí. Fascinace se projevuje jiskřením, otevřenou zranitelností a neodkladnou melancholií lásky. Výraznou postavou je Lucille (zajímavá Charlotte Véry), Juliina nová sousedka. Svoboda má pro ni erotický náboj, samota se zahání v mužské náruči, sex je znakem přímé osobní volnosti. K výraznějším postavám patří také Sandrine (příjemná Florence Pernel), milenka Juliina manžela. Vzájemná konfrontace je rozkladná čistotě představ, přesto je i zásadním okamžikem k vypořádání se s vlastní ostrou a nepřestávající bolestí. Z dalších rolí: stará a nemocná Juliina matka (Emmanuelle Riva), neodbytná novinářka (Hélène Vincent), ochotný realitní agent (Philippe Volter), snaživá opisovačka not (Florence Vignon), lehkomyslně nevěrný Juliin soused (Daniel Martin), trochu záhadný pouliční flétnista (Jacek Ostaszewski), Juliin decentní právník (Alain Ollivier), věrná Juliina služebná (Isabelle Sadoyan), spolehlivý Juliin zahradník (Pierre Forget), či Juliin uznávaný manžel Patrice de Courcy (Hugues Quester). Tři barvy jsou úchvatným projektem filmového básníka, zavedená hesla si inovativně vykládá po svém. Propojenosti jsou prozatím otevřeně naznačeny. Modrá je smutkem života a vyrovnáváním se s nešetrným životním osudem, volnost přichází se smířením. Existencialismus dostal svoji nejpoetičtější podobu. (14.08.2009)

Nuda k posrání #97. Viz Osvícení. 30% (18.01.2022)

Kieslowskym krasne vyrozpravany citlivy pribeh o zene, ktora strati takmer vsetko a s minulostou chce popretrhavat vsetky nitky,aby sa lepsie zmierila so svojim udelom, avsak prichadza na to,ze existuju aj lepsie cesty ako je zabudnutie.Zaverecna scena je dokonala!!!4,5/5* (12.09.2006)

V tomto filme všetko ostatné prevalcovali dva prvky a to - úžasná herečka Juliette Binoche, ktorej výkon tu patrí k tomu najlepšiemu čo som od nej videla...A ten druhý prvok - tak to je práve farba, ktorá nám svieti už v názve - modrá...Prečo??Nevtieravo, nenásilne a úplne prirodzene sa vkradne skoro do každého záberu (ak nie do každého:-)) a to sa nepodarilo ani Juliette, aj keď bola naozaj skvelá, občas sa proste záberu vyhla, avšak modrá neustúpila:-)) Ďalšou zvláštnosťou filmu sú scény, kde by iný režisér použil určite hudobný podklad, avšak Krzysztof Kieslowski to nepokladá za potrebné, čo spôsobí, že celá scéna je ešte dramatickejšia a potom, keď to nečakáte ozve sa strhujúca hudba, stmavne obrazovka (chyba nie je vo vašom prijímači, to žartujem:-))a....jednoducho perfektné.... Krzysztof to proste umí, o tom nie je čo pochybovať:-)) (24.05.2008)

51. Zlatý Glóbus za rok 1993 - nominace (3) - Nejlepší herečka (drama) - Juliette Binoche, Nejlepší cizojazyčný film - Francie, Nejlepší hudba - Zbigniew Preisner (13.12.2008)

Svym zpracovanim je film nepopsatelny. Neuveritelne, obraz, barvy, kamera a hudba namichane do toho nejlepsiho koktejlu, po kterem nikdy nebude bolet hlava. Vynikajici " civilne " hrajici Juliette Binoche, realisticky obraz s vybornym smyslem pro detail a velice silny pribeh ( o ten jsem se v zacatku filmu trosku obaval, avsak zcela zbytecne ). Uz se nemuzu dockat, az sednu k Bile a Cervene! (09.02.2009)

První díl je patrně "nejdepresivnější", podobně jako v Bílé a Červené se příběh opírá o geniální kameru. Navíc skvělý výkon Juliette Binoche. (27.08.2009)

Zajímavý filozoficko (do nitra duše jdoucí) surrealisticko symbolistní :o) film, filmařsky na vysoké úrovni. Práce s barvou a kamerou skvělá, jen děj je občas dost plytký, nikam nejdoucí...vlastně celé to jen mapuje pocity ženy, která přijde o rodinu. Být to víc dějově zajímavější , tak je to za 4. Takhle jde jen o lehký nadprůměr. (27.04.2010)

Emocionalni cep... (26.10.2012)

Traumatizující drama ženy, která svou bolest nestavěla na odiv. Uzamkla ji hluboko ve svém nitru a pokoušela se odstřihnout od minulosti, aby vůbec dokázala žít dál. V citlivém a decentně podaném příběhu mi ale neseděly dvě docela podstatné "drobnosti": 1) Příběhem se táhne sice velice tenká, nehmatatelná, ale souvislá nit vzpomínek ... na manžela hlavní hrdinky - NE na její dítě ... kromě stručné věty při hledání nového bytu ... kromě zraňující scény v bazénu ... a snad ještě kromě epizody s myší rodinkou, která nedostala šanci na přežití (za předpokladu, že jsem si ji správně vyložila). Myslím, že matce by se vybavovala v první řadě její malá dcerka - třebaže nedokázala složit žádnou povznášející hudbu; 2) Připadá mi málo pravděpodobná reakce hlavní hrdinky poté, co vyšly najevo některé detaily ze života jejího muže. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Vůbec mi nejde o mladou kopistku - ale výhradně o Oliviera, asistenta jejího manžela: Jeho snaha o dokončení cizího nedopsaného hudebního díla se dá pochopit - a lze o ní diskutovat, ovšem v první řadě neměl ani to nejmenší právo zveřejnit cizí fotografie - SOUKROMÉ fotografie, které nikdy ke zveřejnění určené nebyly ... ať už obsahovaly cokoliv. Takový čin pokládám za zákeřnou ránu pod pás, na kterou se nezapomíná. Čeho chtěl proboha dosáhnout ? Buďto přitom vůbec nemyslel, anebo myslel - ale jenom na to, aby se zviditelnil ... případně na to, že mu poté krásná vdova padne kolem krku - přitom neměl dost odvahy nebo empatie, aby ji seznámil se skutečností osobně, nějakým citlivějším způsobem ... když už chtěl, aby znala pravdu. Že prý ji miloval ! Já naopak myslím na to, že bych nechtěla mít vůbec nic společného s člověkem, který by mi něco takového provedl. Ale režisér je chlap se svým ryze mužským pohledem na svět - a s jeho koncepcí nic nenadělám ... jenom nevím, co (a jak) mám vlastně hodnotit. Když se oprostím od všech osobních výhrad, které se přímo nevztahují ke kvalitě snímku (což není jednoduché), musím mu za navození velice sugestivní atmosféry přisoudit 4*, ale dělám to nerada - víceméně proti své vůli. (20.11.2012)

Slušne propracovaná úvaha nad mysteriem svobody: ta totiž nespočívá v nečinném žití ze dne na den, ale v odpovědnosti a povinnosti, tedy v nutnosti. Julie paradoxně žije v nesvobodě, protože jen přežívá.Najdeme tu i hlavní Kieslowského motiv - bytí okolo nás k nám promlouvá a nutí nás angažovat se (flétnista, krysy, noční rvačka...) či přijímat nepříjemné důsledky našich rozhodnutí (epizoda v nočním klubu). Julie musí svět pustit k sobě (osudová hudba a zatmívačky při vstupech jiných do duše Julie) a ukázat světu, kdo vlastně je (zápletka s komponováním). Bohužel nutnost umožnit hrdince tiché přežívání dovedla Kieslowského do světa bohatých, do světa přepychu a film se díky tomu stává neosobně chladným, protože Julie připomíná občas jen znuděnou zámeckou paní. (13.06.2009)

Naprosto jedinečný filmový zážitek ve všech možných ohledech !! (15.02.2011)

Stejně jak nemám rád Tarkovského, nemám rád ani Kieslowskeho, kterej mi ho připomíná. A tento film to jenom potvrdil. Nic mi to nedalo, i když jsem od toho ani nic nečekal. Když už to má být příběh ze života, tak očekávám trochu přirozené chování hrdinky, ale i když nevím, jaké to je, tak pochybuji, že by někdo byl takový jako ona. Oponujte, že kdyby byla nezajímavá, tak nemá cenu točit o ní film, ale ona pro mě fakt byla nezajímavá. Ale někomu se to asi očividně líbí (26.03.2006)