Tři barvy: Bílá

Nejvydařenější část Tří barev. Příběh o lásce a jejím zmaru vyprávěl mistr psychologických dramat Kieslowski s podmanivým zanícením. Ušlápnutý, milující a ponižovaný Karol se mění na zbohatlíka neomezených možností. Jediné, co jej omezuje, jsou jeho city. A láska k bývalé ženě se přetavila v něco dílem krvežíznivého, dílem poťouchlého. Zbigniew Zamachowski je v roli Karola Karola perfektní, ale Janusz Gajos coby tajemný Mikolaj je snad o třídu lepší. Jeho zvláštně uhrančivý pohled hned tak nezapomenu. (14.05.2011)

Nemůžu si pomoct, ale i když moji oblíbení uživatelé Bílou považují za nejslabší článek tříbarevné trilogie, ale mě osobně se líbila víc, než Modrá. Je sice méně psychologická, zato je ale víc dějová, víc mě zaujala a víc baví. Navíc i zde Kieslowski dokazuje svůj filmařský um - je zde opět perfektní kamera, skvělé herecké výkony a dost dobře se tu vyvíjí děj, který každou chvíli přijde s něčím zajímavým. Je to vlastně i celkem pohodový film a osobně se mi moc líbil, takže nemám problém mu dát 5*. Kieslowski mě vždy umí příjemně překvapit. (02.02.2020)

Vo svojej podstate vlastne úkaz medzi ďalšími 2 dielami i v kontexte celej Kieslowského tvorby, kedže s tragikomédiou skúsenosti nemal. A zároveň v porovnaní s ostatnými časťami Trikolóry najostentatívnejšie pracuje so symbolikou farieb, pretože b i e l a ako znak slobody tu rezonuje v rôznych variáciách a parafrázach neustále. (20.10.2009)

Môj prvý dojem bol, že Karol bol zbytočným človekom. Vzhľadom na to, že úloha komentáru je ale iná, musím, konštatovať, že to príbeh pomsty zradeného človeka. Hovorí o pocite naplnenia, ktorý by sme chceli dosiahnuť tým, že inému vrátime, čo nám dal – nakoniec ale ublížime aj sebe. V tomto je Biela o tom, ako Karol ktorý dosiahol takmer všetko nedosiahol vlastne nič. Pre mňa osobne príbeh slabší ako Modrá. (20.07.2006)

Ačkoliv je Modrá nejspíš neslavnějším filmem z Kieślowského Tří barev, nemohl jsem si pomoci, ale mě v té báječné symfonii obraznosti a hudby rušil neustále jakýsi podprahový falešný tón. Podtón určité neuvěřitelnosti a přílišné vyumělkovanosti a to nikoliv v rovině příběhové, ale spíše emocionální (podobný tón, který měl prim v Dvojím životě Veroniky, jež je pro mě zdaleka nejhorším Kieślowského dílem). Ale pojďme k hodnocení Bílé - tato "barva" sice není tak audiovizuálně opulentní jako Modrá, zato je to film mnohem vřelejší a lidštější. Film, který mne absolutně a beze zbytku pohltil a s jehož protagonisty jsem se dokázal zcela sžít. Když se smáli, smál jsem se s nimi, když plakali, měl jsem na krajíčku. Velmi silný příběh o lásce i o životě s naprosto skvělým Zamachowským a neuvěřitelně divukrásnou Julie Delpy. (07.10.2018)