Brooklyn

Příběh z dob, kdy minimálně Spojené státy vítaly ekonomické migranty takřka s otevřenou náručí a ke zdárnému absolvování vstupní kontroly se stačilo decentně nalíčit a mile usmát. Návratem do minulých časů ale Brooklyn není jenom svými reáliemi, ale také přímočarým vyprávěním. Oproti knize je sentimentálnější, doslovnější a tematicky méně rozvětvený (chybí obsluhování Afroameričanů nebo náznak lesbické lásky). Zároveň si ale z větší části zachovává sympaticky nenucený vývoj událostí a svou vyprávěcí strukturou důsledněji rozvíjí motiv dvou domovů. Ve druhé polovině Eilis zažívá podobné situace jako v první, pouze je mnohem zkušenější, z žačky se stává učitelkou (proměna je dovršena druhou scénou na lodi, kdy radí nezkušené dívce). Trvalou připomínkou domova je zelená, ke které se postupně přidávají další barvy, podobně jako se ke smutku v hrdinčině tváři přidávají další emoce (spíše než aby jednu emoci zcela nahradila jiná). Neschopnost přestřihnout pouto k domovině přidává protagonistčině cestě za snem na ambivalenci – během první hodiny vytěsňuje stesk nejprve soustředěnou prací, poté budováním nového domova, aby si následně bolestivě připomněla, že její jediný a skutečný domov se nachází v Irsku. Odstěhování do USA tak oproti jiným přistěhovaleckým příběhům není koncem, nýbrž začátkem trápení. Nejvýraznější odchylku od předlohy představuje výrazné zredukování úvodní části příběhu. V knize na několika desítkách stran poznáváme prostředí a osoby, které bude muset Eilis opustit. Ve filmu dívka krátce po začátku oznámí, že odcestuje do Ameriky, což vzápětí také udělá. Nemáme tak možnost lépe poznat starší a protřelejší sestru Rose, jejíž odkaz Eilis rozvíjí a nevzniká tudíž napětí mezi tím, která ze sester si úspěch zaslouží a tím, která ho nakonec dosáhne. Eilis lze bez problému přijmout jako tradiční romantickou hrdinku. Film je tak ve vztahu ke konvencím idealistických vyprávění o naplnění amerického snu méně podvratný než kniha. Zachovává si ale její vypravěčskou přímočarost a věcný, nesentimentální tón, kdy nám slovy a hudbou polopaticky nesděluje, co hrdinka prožívá, ale nechává nás, abychom si tím prošli společně s ní. 80% (27.02.2016)

Myslela jsem si, že to bude patřit k těm průměrnějším filmům a že mě to tolik nenadchne a nakonec jsem z toho nadšená byla. Saoirse Ronan se mi v roli Eilis strašně líbila a je to vážně úžasná herečka. Příběh není úplně dokonalý, ale díky režii to skvěle utíká a plyne, takže se společně s hlavní hrdinkou zamilováváte, pláčete, trpíte a smějete se a celým tím filme proplouváte. (23.01.2016)

3 nominace na Oscara a to ještě v hlavních kategoriích WHAAAAAAT? Něco mi uniká? Totálně nezajímavá romanťárna, kde někdo jenom trochu přepudroval retro produkci Danielle Steele a hodil tam docela zajímavý cast a do hlavní role docela ošklivou mrchu Saroise Ronan . Špatný to nebylo, ale 3 nominace, cože? 6/10 (14.01.2016)

Film, který Vás pravděpodobně neohromí svým dějem, zvraty, ani poselstvím, které se snaží říct, ale zaujmout Vás může hlavně cit, jakým je natočen. Pro mě je Brooklyn tím filmem, na který se zkrátka moc hezky dívá. Mám moc ráda tento typ filmů, pomalu a přirozeně plynoucí, který vznikl hlavně pro to, aby diváka pohladil po duši. Většina z nás si vyzkoušela, co to je odchod z domova a s hlavní hrdinkou tak není vůbec těžké se ztotožnit. Ze Saoirse Ronan podle očekávání vyrostla výborná mladá herečka a na oscarech ji letos určitě uvidíme. Velmi příjemný film. (03.01.2016)

Romantické drama, v němž se de facto nic zásadního nepřihodí. Jen život sám... Někomu se to může zdát málo, ale mně to přišlo dostačující. To, co vynechal scénář Nicka Hornbyho, vyplnila Saoirse svýma neskutečnýma očima. Taktéž padesátá léta mi sedla velmi dobře. Celkem nemám výhrady, usadil mě závěrečný monolog, který tak pěkně popisuje to nejběžnější a zároveň nejvzácnější na světě. "A pak jednou vyjde slunce. Možná si ho ze začátku nevšimneš..." (27.01.2016)