Muž, který se směje

[FFF 2013, Sydney] Typicky poklonkujúca adaptácia priemerného vyhotovenia. Výprave, ku prospechu vyhnanej do niekedy až burtonovského extrému uberáju na údernosti hollywodske kurdlinky až príliš doslovného scenára a pozornosť od prkenných prednesov (s výnimkou Gérarda) je odvádzaná skrz teatrálnu naliehavosť dialógov. Stane sa to, čo sa má stať, limity sa neprekračujú a šablonovitý dej neponúka skoro žiadnu pamätnú odbočku. Améris ovláda priestor, predlohe hanbu nerobí a verím, že svojich stúpencov si nájde, ale pri všetkej úcte, ódické tamtamy by som nevyhlasoval. (22.03.2013)

Okouzlující návrat ke klasice, na kterou už všichni dávno zapomněli. Výprava a kostýmy jsou až snové, herectví lyricko-pohádkové. Nemám nejmenší výtku. Předrevoluční Francie vždycky stýká tolik dekadentního potěšení... A tím nemyslím jen výstřih Markéty Hrubešové ve vedlejší roli nebo klasickou tvář mima Borise Hybnera v davu. Už teď se těším na připomenutí verze s Conradem Veidtem. (26.04.2013)

,,UDĚLEJ CO MUSÍŠ, JAK TI RADÍ SRDCE. NAŠE NÁKLONNOST, NAŠE DŮVĚRA A NAŠE LÁSKA JSOU BOHATSTVÍM, KTERÉ ZŮSTANE NAVŽDY TVÝM VLASTNICTVÍM…“ /// Myslím, že i režiséra napadlo, jak by tomu seklo Burtonovo vidění světa. Těžko říct, jestli myslel i na hereckej ansábl…, každopádně v týhle učebnicový tragédii si užijete divadelní polohy G.Depardieu do sytosti. Příběh o tom, že chudoba není to nejhorší, co se dá v životě zažít a že pravou tvář nenajdete na ksichtě, ale uvnitř je sice dramatickej, ale myslím, že vejš by ho nedostal ani ten Burton (s Deppem či Helenou). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 1869 Victor Hugo, jsem nečetl. 2.) Toužím plivnout do ksichtu aristokratovi. (Ahoj Miloši!) /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.11.2013)

Krásné "burtonovské" vizuální zpracování. Dějově to mělo také docela svižný spád (možná je to i tím, že konečně po dlouhé době film, který má kolem 90 minut!). O některých Hugových románech mám sice své mínění a začínají mě nudit, ale tohle téma mě bavilo. Mé hodnocení: 93% (viděno: 16.04.2013 / Dny evropského filmu). (17.04.2013)

Muž, který se musí smát připomíná tím stálým úsměvem Pratchettova Smrtě. Ursus by byl člověku sympatičtější, kdyby ho neznal jako mladého charismatického Cyrana, při pohledu na jeho tukem obalenou tvář, o zbytku nemluvě, si člověk vzpomene na ledajaké jiné zvíře, prasetem a hrochem počínaje a vorvaněm konče, ale medvěda při těch asociacích úplně mine. Stejně tak Homo není vlk. Gwynplaine a Dea jsou dvojicí, které člověk její lásku věří a jako děti byli neobyčejně roztomilí, za což je ta pátá hvězda. (22.02.2014)