Muž, který se směje

Poměrně temné zpracování jednoho z méně známých příběhů Victora Huga, které bohužel doplácí na slabší scénář, což se začne projevovat v druhé půli, ve které by se měl příběh postupně rozlousknout, ale v tomto případě tvůrci celou podstatu tohoto díla odbudou v pár na sebe nepříliš navazujících scénách. Každopádně po vizuální stránce to je působivé a potěší přítomnost Gérarda Depardieu, který si roli užívá a doslova táhne počáteční část filmu. Moje hodnocení 60%. (27.04.2016)

Když jsem sledovala tento film vybavil se mi Tim Burton, Batmen a Imaginárium dr. Parnasse... Taková všehochuť. Ale celkem se mi to líbilo. Dějově to bylo tak nějak všelijak poslepované naslepo, postavy nebyly nijak vytříbené, ale zato působily opojně a mysticky. A tím myslím, každou postavu, která se příběhem mihla. Na všechny byl krásný pohled. Depardieu se mi tu líbil hrozně moc a jeho životní přednesy a moudrosti ač klišoidní, pořád se mi to líbilo... Vizuálně moc hezká práce... (20.04.2013)

Velmi příjemné překvapení. Ani jsem netušil, že Victor Hugo něco takového napsal. I když příběh ze světa boháčů a nuzáků vznikl před více jak sto lety, a převedení do filmové podoby se nemuselo vůbec podařit, nebyl to nakonec žádný trapas. Ba naopak, francouzský tým spolu s českými herci vše dobře ustál, a tak vzniklo věrohodné dílko se zajímavou výpravou. Depardie vnáší do filmu svou tradiční noblesu a Ch.Theret i MA. Gordin tvoří zajímavý pár a rovněž hrají dobře. (02.12.2013)

Tragická, obrazově poutavá pohádka o milosrdném samaritánovi, který objal dva ubohé sirotky, ačkoli chtěl být sám a o nikoho se nestarat. V tu chvíli by člověk neznalý předlohy čekal zneužívání a krutost. Násilí a opovržení však přichází z venčí a my jsme svědky nečekaného souznění a výchovně-morální harmonie, která by dnes mohla imponovat leckterým učitelům i rodičům. Co je však na francouzsko-českém dramatu okouzlující, je jemnost vztahové triády, nicnevyčítající oddanost, partnerská upřímnost a láska jako nejvyšší dar. (15.01.2019)

Muž, který se musí smát připomíná tím stálým úsměvem Pratchettova Smrtě. Ursus by byl člověku sympatičtější, kdyby ho neznal jako mladého charismatického Cyrana, při pohledu na jeho tukem obalenou tvář, o zbytku nemluvě, si člověk vzpomene na ledajaké jiné zvíře, prasetem a hrochem počínaje a vorvaněm konče, ale medvěda při těch asociacích úplně mine. Stejně tak Homo není vlk. Gwynplaine a Dea jsou dvojicí, které člověk její lásku věří a jako děti byli neobyčejně roztomilí, za což je ta pátá hvězda. (22.02.2014)