Koleje osudu

Vlastně jsem se na takový druh filmu vůbec nechtěla dívat (za to může můj neblahý zvyk, nečíst si obsah před projekcí, dřív, než ho vytáhnu z kolonky "chci vidět", z čehož už neodhadnu důvod, z kterého jsem si ho tam vůbec umístila) a rozhodně jsem se nehodlala dozvědět , co se dělo v oné místnosti, ale dozvěděla... Přesto převládají rozporuplné pocity, já nevím, sice si Japonce dost pletu, ale tady jsem si téměř jistá, že tím, kdo Lomaxe mučil, nebyl tlumočník, ani jsem nezaznamenala, že by k úkonům vydával přímé rozkazy, asi jsem naivní (nebo blbá, chcete-li), ale v mých dojmech mě utvrzuje i konec příběhu, protože hajzl zůstane vždycky hajzlem, který svých činů nedokáže litovat, natož se je pokoušet čímkoli vykoupit, japonského poručíka tak vidím jako klasickou oběť války, spolu s miliony dalších, ve všech konfliktech lidstva... Je to nerozhodně - buď měl zkreslené vnímání sám Lomax - díky nelidskému zacházení - nebo já - díky rodičům... i když se, minimálně herci, patrně snažili, mě tedy neoslovili. (12.05.2014)

Nenápadný snímok, ktorý prefrčal našimi kinami a kupodivu žiadnu slávu nezožal, je poctivou ukážkou kombinácie romantiky a vojnovej drámy. Aby sme pochopili súkromnú traumu vojnového veterána Erica Lomaxa ( výborný Colin Firth ), keď táto trauma začína nahlodávať aj jeho nový vzťah s Patti ( kúzelná Nicole Kidman ), príbeh nás retrospektívne vracia do druhej vojny do japonského zajateckého tábora a postupne odhaľujeme celú tragédiu. Rozuzlenie však dochádza až po osobnom stretnutí s mužom, ktorý ho trýznil... Páčil sa mi cit pre komorné scény, niekedy doslova intínme a na druhej strane veľkorysé scény pri budovaní železnice v zajatí. Film je vyvážený, herecké výkony na úrovni a záverečné emotívne vybičované scény sú náležité tejto témy. (19.07.2014)

Australské drama založené na skutečném příběhu, který sám o sobě působí neuvěřitelně silně a o to větší škoda, že se toho nechopil známější a hlavně zručnější režisér a nedokázal potenciál tohoto filmu využít naplno. Neříkám, že Jonathan Teplitzky natočil špatný film, nicméně si příliš neporadil s dramatickou částí příběhu a sekvencemi ze zajetí, které mimo jiné působí velmi nedůvěryhodně a nevyvolají ten správný efekt, když si k tomu připočtete poměrně suché dialogy a odfláknutý konec filmu, tak se bohužel žádný koncert nekonal. Na druhou stranu se nedá říci, že bych se v téměř dvou hodinách v nějaké pasáži více nudil, na čemž má rozhodně zásluhy skvěle hrající Colin Firth, který podal skvělý výkon a je radost sledovat každičký jeho výraz na tváři. Moje hodnocení 60% (12.08.2014)

Když jsem v průběhu filmu kontroloval čas, abych zjistil, kolik ještě zbývá do konce, nedělal jsem to proto, že bych se nudil, ale že mi úvod přišel strašně obsáhlý. A opravdu tomu tak bylo. Nevím, jestli Teplitzky je tak neschopný režisér, nebo kinoverzi sestříhal někdo za něj, ale všechny emočně vypjaté momenty byly použity úplně nevhodně - rozplynuly se v tom, co jim předcházelo a v tom, co následovalo. Znova zopakuji, že to nebyla nuda, ale co mě štvalo, bylo mrhání potenciálem. Mohli jsme totiž zažít filmové vyprávění, které by nás doslova přikovalo ke křeslům v němém úžasu a hrůze z toho, jak strašně může válka ohnout všechna pravidla lidského chování. Nic takového se však nestalo, žádného velkého zvratu se nedočkáme - ano, film by se dal zřejmě předvídat i v případě, že by jej točil rozhodně zdatnější režisér, ale i tak může překvapit. A prostoru pro překvapení tady bylo opravdu hodně. Přesto jsem za ten snímek rád. 55%. (03.05.2014)

Veľmi subtílny, intímny, pomalý, až komorný film. Režisér sa nevyžíva v monumentálnych záberoch z exotického východu druhej svetovej vojny, viac ho zaujímajú postavy. Môžeme síce film označiť za až príliš klasický a internacionálny, každopádne pohľad do vnútra postáv je dostatočný. Nie príliš tradičná téma z druhej svetovej, traumy vojakov skôr riešia filmy o Vietname. Na Firthovi, Kidmanke a Skarsgardovi už vidieť roky, čo nie je nič hanebné, sekne im to v takýchto úlohách. Som rád, že sa látky neujal nejaký formálne zbesilý režisér, ktorý by sa vyžíval v scénach mučenia a následných prežívaní tráum. Záver je dojemný, tlačili sa mi slzy do očí (to myslím bez irónie). 70% (10.05.2015)