Vánoční zlo

První půlka filmu, kterou trávíme s opravdu velmi podivínským a santovsky ujetým Harrym je naprosto výborná a já se těšil, jak filmu z radostí napálím minimálně čtyři hvězdičky. Jenže pak se Harry navleče do santovského obleku a i navzdory mrtvým a krvi film rychlostí sobího spřežení na speedu zahučí do smradlavé žumpy beznadějné nudy. Ta změna a rozdíl mezi první a druhou půlkou je až neuvěřitelná a potenciál opravdu promarněn. Škoda. S Harrym mohla být mnohem větší sranda, vypadal a měl na to. (23.08.2013)

Strašná nuda, po celou dobu si film hraje na něco co není. Scény jsou takové nějak nedodělané a neuplné, rozvine se v nich nějaký nápad ale v nejlepším ho utnou. Film bych ani náhodou neoznačil za horor, je to spíše takové dlouhé vyprávění jednoho pošahaného magora, který viděl že si to jeho matka rozdala se Santou a jeblo mu z toho. A jako třešnička na dortu přichází naprosto ubohý a nepochopitelný konec. (19.06.2011)

Takže jako horor se tento film považovat rozhodně nedá, čistě hororové tématiky je zde maximálně 15-20minut, ale aspoň ty krvavé scény stojí za to, když už na ně konečně přijde. Brandon Maggart zahrál psychopatického Santu dobře, i když se mi ze začátku příliš nezamlouval, nakonec byl solidní magor a jeho Merry X-Mas mělo šmrnc. Film stahuje dolů spousta okolní zbytečné vaty a naprosto debilní konec – škoda. Z tohoto tématu by se dal vytěžit ve správných rukou pořádně krvavý horor, který by se mohl v období svátku v pozdních hodinách stát klasikou. (07.01.2009)

Občas je to celkem slušná vánoční komedie, třeba při identifikaci Santů nebo když si titulní úchylák lepí vousy, načež se za ně chytá a bláznivě křičí ,,To jsem já! To jsem já!!" Něco se mi na Vánočním zlu trochu i líbilo, možná to spojení Vánoc a šíleného maniaka potulujícího se kolem, navíc závěrečné nanebevzetí bylo patřičně surrealistické. Ale všechno táhne dolů velice slabý scénář, přičemž už samotná výchozí myšlenka je nebetyčně hloupá, uznejte sami - malý kluk vidí svého otce v převlečení za Santu, jak sahá matce na podvazky, a proto se v dospělosti převléká za Santu a vraždí lidi, co nemají rádi Vánoce... Špatní herci, režie a kamera jsou u amerického béčka z 80. let samozřejmostí. (18.12.2009)

V súťaži o najzvláštnejší film kinematografie Vianočné zlo ašpiruje na medailové umiestnenie. Podivuhodnosť scén však žiaľ nezaručuje, že ide o skvelý film. Zároveň táto vlastnosť nehádže celok hneď do odpadu. Pretože niektoré zo scén, chtiac-nechtiac v pamäti zostanú. Zaujímavo sa tu ukazuje hĺbka posadnutosti nejakým koníčkom, oslobodeným od akýchkoľvek iných súvislostí s vonkajším svetom. Pretože ak je niekto takto postihnutý, automaticky sa stáva podivínom svojmu okoliu, bez ohľadu na ušľachtilosť cieľa. Tu sa ako štartér posadnutosti používa taká freudovská barlička vtlačenia negatívneho sexuálneho zážitku z detstva. Zároveň sa tu ukazuje klasická vlastnosť mnohých z nás - a to presviedčanie ostatných o svojom názore až do zbláznenia, a pokiaľ sa to bezozvyšku nedarí, dokáže posadnutec často vyvinúť extrémne formy presviedčania. Tu ide presvedčený santovec až do vraždiaceho extrému. Spôsob jeho správania zodpovedá hĺbke posadnutosti, je extrémne posunutý do mimóznosti a film tým na druhej strane doslova trpí. Nuž ale to nezmyselné lepenie brady pred zrkadlom, či súkanie sa do tesného komína, ako som spomenul v úvode, v pamäti ostane. (14.09.2016)