Pád Bílého domu

Sobotní večer, tedy ideální příležitost popít a pustit si k tomu nějakou peachovinu. A ejhle, povedlo se (oboje : ) Tipuju, že scénář k tomuhle filmu nebylo potřeba nijak složitě vymýšlet, možná jen stačilo uplatit někoho vlivného z lidí, kteří mají na starosti obranu Bílého domu, protože tohle vypadá jako jedno z těch nejnaivnějších cvičení v případě teroristického útoku na tuto budovu. Ale čert to vem, mé alkoholem zmatené buňky neprohlédly, že se až k prezidentovi dostal nejhledanější terorista světa, že se kódy k čemukoliv důležitému nemění ani po roce a půl nebo že si v nejvypjatější chvíli poručil Morgan Freeman pořádné kafe s umělým sladidlem. Tenhle film je prostě patos na entou a výplach mozku zároveň, naštěstí s pořádným mothefuckerem jménem Gerard Butler, kopírákem to jistého Bruce Willise z úplně jiné Smrtonosné pasti .. (04.08.2013)

Vždycky jsem chtěl být umělecky založený hnědoprc. Proto jsem v hloubi své červivé dušičky doufal, že film bude na dvě hvězdy - a ono jo! Za kvalitní akci, předváděnou nesympatickým šudlařem s xichtem, elastickým jako totem, a za vynikající trikovou stránku věci, jich totiž více dát nemůžu. Ku zbytku, tedy námětu, dialogům, celkovému vyznění nebo (chcete-li) přesahu komentovaného díla následující smutné věty. Gramsci přepracoval teorii hegemonie. Wallerstein vycizeloval teorii světového systému. Fuqua to uvedl na plátno. Znalí již vědí, co chci sdělit, neznalí nechť si načtou, nebo se na to vyserou, jak je libo.... scény, ve kterých jůes vlajka třepotá ve větru, americká ministryně zahraničí RUTH, jsa vlečena na smrt, drmolí přísahu věrnosti právě onomu symbolu, kde oddaná soldateska s úsměvy na tvářích chcípá pro adorovanou otčinu a její nejvíc hodně nejlepčejčejší ideály, jen nahrávají paranoidním NWO dementům typu Croft. Zkrátka - tento propagandistický bijáček raději neměl vzniknout. Když je něčeho moc, je toho příliš. A tady toho bylo nasráno až nad hlavu. (21.08.2013)

Jak se dá spojit ultrapatos rozstřílených vlajek v záři večerních červánků a "down to earth" thriller o špičkově vycvičeném buldozeru, který někdo hibernoval za časů Reagana? Dost blbě. O tom to celé je. Bavily mě odkazy na devadesátkové filmy podobného typu (rozevlátý steady cam, prezident family guy a soundtrack na pomezí táhlých smyčců a pompézních hradeb dechů), co mě fakt nebaví je totální absence nadhledu - nejen v té ódě na svrchovanou moc USA a bezchybnost jejích hlídacích psů (Butlerů), ale především v obrazu severokorejského nepřítele, který je tak nudně okleštěný na nenávistné a brutální jádro, že souboj s ním postrádá cokoli emotivního a on sám je naprosto nezajímavý (navíc držka jednoho z nejdementnějších bondovských padouchů tomu dělá medvědí službu). Střídání solidní akce s divadelními (a de facto naprosto odlidštěnými) proslovy záhy přestane bavit. Srovnání s Die Hard je mimo mísu, tenhle film působí v jádru mnohem zastaraleji - a tam, kde zkouší působit moderněji, se to s jeho prostotou tluče. Škoda, fakt jsem tomu šel naproti a první půl hodinu se výtečně bavil. [50%] (08.04.2013)

Sympatické, vtipné, nahláškované a umřelo hodně náhodných kolemjdoucích či jinak neviných lidí. Kim se za americkou PR kampaň vůbec nemusí stydět. Stačí střihnout konec. ;) Butlerova show je chladivou náplastí za McClaneovo nedávné selhání. Kurvuje se o sto šet a nadřízení se stírají jedna báseň. Úvodní atak má nehorázný drive a odnese to i Washingtonský pyj, nemluvě o zdemolování poloviny domu (včetně Lincolnovy ložnice) a mnoha hektarech pěstěného trávníku. Triky jsou možná okatě digitální, ale za relativně málo peněz tu slyšíme dost muziky (ze samopalů a RPGček), herci si taky svoje odehrají a i když je scénář béčkový až na půdu, pohladí na duši. Hudba je rovněž příjemně patriotická. Prostě Seagalovka křížená 24kou featuring Leonidas. Kdo chce víc má smůlu. (17.04.2013)

Aaron Eckhart si pozve do baráku Korejské "diplomaty" a pak se jen nestačí divit, co za nepěkné věci začnou vyvádět. Vše se zdá být ztraceno, naštěstí přichází hrdina v podobě Gerryho Butlera, který obětuje vše pro záchranu hlavy státu. Sám se vydá přes půlku města až do Bílého domu, prezidentovi na pomoc. Sám se dokáže bez problémů prostřílet až do interiérů Bílého paláce a na své cestě likviduje nelítostně každého, kdo se mu postaví do cesty. Tak trochu to zavání kousky, kterých je schopen snad pouze Chuck Norris:) První věc, kterou Pád Bílého domu upoutá, jsou neskutečně špatné efekty a kamera, které jakoby byly vystřiženy z nějakého špatného katastrofického filmu Kanadské produkce. Ale co, snímek má spád, děj rychle uběhne a závěr je až (ne)překvapivě americký. Sice jsem čekala, že by třeba pro tentokrát zámořská velmoc byla stižena apokalypsou jaderných rozměrů, ale to se opět neuskutečnilo. (30.03.2014)