Alexandre le bienheureux

Co je vlastně cílem života? Makat celou dobu jako kretén, hromadit peníze a hnát se za něčím co nám v rakvi bude stejně houby platné? Anebo chodit na ryby, odpočívat, hrát kulečník, dobře jíst a spát? Alexandr si zkusil obijí a to užívání života je pro něj nakonec tou vyvolenou cestou. Ale jeho spoluobčanům žijícím v obci se to nelíbí. Podlamuje to morálku a kult dřiny a odříkání dostává povážlivé trhliny. Občané se spojí a snaží se Alexandra dostat znovu do zápřahu, aby si sami nepřipadali jako blbci co jen makaj. Agatha je krásná a schopná dívka, která ví co chce a tak Alexandra chytí do svých sítí. Svoboda je ale nade vše. Je to pohodový film, který v divákovi zanechá fajn pocit a taky trochu pochybnost. Zahodit flintu do žita a Carpe Diem!!! 75% (27.09.2016)

Blahoslavený Alexander je vo veľa ohľadoch mimoriadne kvalitným, filmovým dielom, a to zjavne po všetkých nadštandardných stránkach, aké si snáď (ne)dokážeme ani sami predstaviť, a to menovite v prvom rade od hereckej, ďalej cez obsahovú, estetickú a strihovú, až vari konečne i po scénografickú, kostýmovú, hudobnú, a k tomu i akustickú, skrátka, čo sa týka tohto mnohovrstvového, autorovho počinu, tak zväčša prevládala totálne absolútna spokojnosť, až tomu miestami normálne ani plne nerozumiem, čo všetko sa v tomto vydarenom počine vskutku skrývalo...? ...V podstate ale čo by to vlastne bolo bez priamej účasti tejto titulnej postavy - ťažko pracujúceho farmára Alexandra Gartempea v priam majstrovskom stvárnení Philippeom Noiretom, ktorého excelentný, herecký prejav, je minimálne v takých 75-80% , hlavným strojcom celkovej fascinácie filmom, ako takým, ktorý doslova celý na ňom stojí, a zároveň i (s)padá, alebo proste celá filmová atmosféra, je výhradne postavená na protagonistovom, momentálnom, psychickom rozpoložení, podľa čoho sa následne správajú i ostatné, vedľajšie postavy, a to ani nehovoriac, čo ešte nastane so samotným príchodom „najlepšieho priateľa človeka” (tak práve odvtedy som si začínal túto jazdu i neuveriteľne užívať), čo už totižto uvidíte v úvodných titulkoch, podfarbených zvukomalebnou piesňou v podaní francúzskej speváčky Isabelly Aubretovej, čím som sa fantastickým spôsobom naladil na nadchádzajúce dianie, plné nepredvídateľných situácií. • Nech sa páči, stačí iba „lusknúť prstami”, a tým sa zrazu hneď ocitnete v úžasnom prostredí, plnom dokorán otvorených, úprimných ľudí. • V jednom momente, čo sa týka hlavného hrdinu, som si ihneď spomenul na jednu, legendárnu scénu s mojim obľúbeným hercom/komikom, alias Busterom Keatonom, čím mu režisér Yves Robert, vzdával akúsi poctu. V tomto prípade sa to začínalo v presnom čase o 50. minúte a 46. sekunde, samozrejme v trochu miernejšom vydaní. PS: Prvá významná úloha pre začínajúceho Pierreho Richarda, ktorý ňou na seba výrazne upozornil. (25.06.2023)

Jak už u Yves Roberta bývá zvykem, jedná o se o originální a milý příběh. Není to přímo řachanda a hlavně po úvodním antréé nám spinká nejen hlavní hrdina, ale i tempo, ale pak se film nadechne do takové pohodově příjemné nálady a oslavuje mužskou svobodu a smysl pro fajnový nestresový život a já si u chlazeného láhváčka vysloveně lebedil a ten konec ? Zachoval bych se úplně stejně, ale úplně jako hlavní hrdina. Hudba Vladimíra Cosmy zase oáza pohody a pozivitvní nálady. (06.03.2021)

Tento snímek má několik nepřehlédnutelných předností, tou první je výtečný Philippe Noiret, jeho postava si diváka získá okamžitě, stačilo první lusknutí prstů jeho tyranské manželky a už mě měl.. Druhou předností je omamná vizuální stránka, příjemná kamera v krásné přírodě působí místy až kouzelným dojmem.. Pochválit bych ještě chtěla neotřelý příběh s moc pěkným koncem a půvabnou hudbu Vladimira Cosmy, tedy u mě filmová spokojenost a úsměv na rtech.. Poděkování kolegovi Willy Kufalt za titulky.. (27.07.2022)

Za první polovinu bych dal zfleku a bez váhání plný počet, protože tam mi to přišlo naprosto dokonalé - jak humorem, tak poetikou a celkovým příběhem. Fakt už jsem si myslel, že tohle bude naprosto přesně pro mě včetně toho poselství, jenže Robert ho pak v druhé polovině celé vyhnal do extrému a neměl jsem pocit, že zrovna záměrně. Alexandr dlouhou dobu svého života jenom makal, nebavil se, neodpočíval a dělal přesně to, co mu jeho manželka říkala. Dokonce ani vzpoura nepomohla. A když jeho manželka umřela, tak se vykašlal úplně na všechno, několik měsíců jenom ležel v posteli, nehnul se z místa a pro jídlo mu chodil pes. A tenhle jeho způsob života oslovil hromadu lidí a ti pak to nicnedělání začali provozovat taky. Přitom kdyby to takhle udělali všichni, celý svět, tak za chvíli naprosto přestane fungovat civilizace. V téhle části mi ten film svým poselstvím přišel dost zcestným a jak už jsem psal, neměl jsem pocit, že by to byl úplně záměr. Ono by to atmosféře své doby asi i odpovídalo, každopádně závěr moje dojmy dost zachránil, protože tam už Alexandr lepší možnost neměl a rozhodl se skutečně dobře. V tom závěru jsem s ním i hodně soucítil, protože takový tulácký život bych si chtěl aspoň na chvíli vyzkoušet taky. Každopádně po celý film jsem se dobře bavil a fakt hodně se mi líbila kamera, protože z těch záběrů přírody a polí dostala skutečně maximum, což je pro mě jenom další plus. Vůbec si tedy neztotožňuji s názorem, že by to bylo zpracované rutinně, sám si myslím pravý opak. Každopádně nakonec jsem hodně spokojený, i přes tu třetí čtvrtinu, kde mě ta naivita celkem vytáčela. A zazní tu i pár velmi chytrých vět - "Už jste někdy viděli květ zespodu?" 4* (21.11.2021)