Režie:
Yves RobertScénář:
Yves RobertKamera:
René MathelinHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Philippe Noiret, Françoise Brion, Marlène Jobert, Paul Le Person, Tsilla Chelton, Pierre Richard, Jean Carmet, Pierre Maguelon, Bernard Charlan (více)Obsahy(1)
Alexandre (Philippe Noiret), mladý a čestný farmář, který žije pod jhem své autoritativní ženy, pracuje po celé dny na poli. Jeho jediným odreagováním je počítání ptáků a hraní na trubku v místním klubu. Ale i to mu žena zakáže a poroučí mu, aby pracoval i o víkendu. Když manželka umírá na následky autonehody, začínají pro Alexandra prázdniny. Přerušuje práci a několik měsíců odpočívá. Když sousedé vidí, jak si Alexander užívá, začínají na jeho nový životní styl žárlit. V tom čase ale do města přijíždí opuštěná krasavice Agatha (Marlène Jobert), která má pracovat v místním obchodě. Agatha velmi rychle začíná po Alexandrovi pokukovat, s jeho ohromným statkem je rozhodně zajímavá partie. (Snorlax)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Jak už u Yves Roberta bývá zvykem, jedná o se o originální a milý příběh. Není to přímo řachanda a hlavně po úvodním antréé nám spinká nejen hlavní hrdina, ale i tempo, ale pak se film nadechne do takové pohodově příjemné nálady a oslavuje mužskou svobodu a smysl pro fajnový nestresový život a já si u chlazeného láhváčka vysloveně lebedil a ten konec ? Zachoval bych se úplně stejně, ale úplně jako hlavní hrdina. Hudba Vladimíra Cosmy zase oáza pohody a pozivitvní nálady. ()
„Dívali jste už někdy na květ zespodu?“ Šťastný Alexander je mojí srdcovkou už od prvního zahlédnutí. Ale i když to vezmu objektivně, Yves Robert tady za mě natočil jeden z nejlepších zahraničních snímků v kategorii poetické komedie, jaké jsem viděl... Vesnice, velký statek, krásná příroda v okolí a pan Alexander se svým milovaným pejskem a svéráznými představami o životě. Kolem něj svět, který se proti němu bouří, závidí, pohrdá nebo naopak nachází inspiraci. Lehká zamýšlení nad životem a nad svobodou dodávají tomuto dílku i silný filosofický rámec, jenž se ale dokáže brát s obrovským nadhledem. Od počátku jsem si tento film nesmírně užíval a jen si říkal, aby ve vysoce nastavené laťce vydržel až do vzdáleného konce. A on bez výraznějších hluchých míst nejen vydržel, ale došel po šťastně zvoleném směru i k velmi chytré pointě a pěknému závěru. Robert spolu s kameramanem vykouzlil celou řadu pestrobarevných záběrů z francouzského venkova, které vytvářejí přímo pastvu pro oči, v rámci provedení svého autorského příběhu vyladil nespočet drobných gagů ve znamení moderní grotesky a v pozadí skvěle využil i zkušenosti z práce s dětmi z předchozích filmů. Krásně natočený filmový klenot na poli svého žánru neodmyselně doprovází neodolatelný komediální výkon Philippa Noireta, ale také pěkné hudební motivy a skutečně příjemná, neškodná dávka optimismu, který zde pohladí a ještě nějaký čas po skončení ve vás snad i zůstane. 100% (Moje titulky k filmu naleznete ZDE.) ()
Za první polovinu bych dal zfleku a bez váhání plný počet, protože tam mi to přišlo naprosto dokonalé - jak humorem, tak poetikou a celkovým příběhem. Fakt už jsem si myslel, že tohle bude naprosto přesně pro mě včetně toho poselství, jenže Robert ho pak v druhé polovině celé vyhnal do extrému a neměl jsem pocit, že zrovna záměrně. Alexandr dlouhou dobu svého života jenom makal, nebavil se, neodpočíval a dělal přesně to, co mu jeho manželka říkala. Dokonce ani vzpoura nepomohla. A když jeho manželka umřela, tak se vykašlal úplně na všechno, několik měsíců jenom ležel v posteli, nehnul se z místa a pro jídlo mu chodil pes. A tenhle jeho způsob života oslovil hromadu lidí a ti pak to nicnedělání začali provozovat taky. Přitom kdyby to takhle udělali všichni, celý svět, tak za chvíli naprosto přestane fungovat civilizace. V téhle části mi ten film svým poselstvím přišel dost zcestným a jak už jsem psal, neměl jsem pocit, že by to byl úplně záměr. Ono by to atmosféře své doby asi i odpovídalo, každopádně závěr moje dojmy dost zachránil, protože tam už Alexandr lepší možnost neměl a rozhodl se skutečně dobře. V tom závěru jsem s ním i hodně soucítil, protože takový tulácký život bych si chtěl aspoň na chvíli vyzkoušet taky. Každopádně po celý film jsem se dobře bavil a fakt hodně se mi líbila kamera, protože z těch záběrů přírody a polí dostala skutečně maximum, což je pro mě jenom další plus. Vůbec si tedy neztotožňuji s názorem, že by to bylo zpracované rutinně, sám si myslím pravý opak. Každopádně nakonec jsem hodně spokojený, i přes tu třetí čtvrtinu, kde mě ta naivita celkem vytáčela. A zazní tu i pár velmi chytrých vět - "Už jste někdy viděli květ zespodu?" 4* ()
Tento snímek má několik nepřehlédnutelných předností, tou první je výtečný Philippe Noiret, jeho postava si diváka získá okamžitě, stačilo první lusknutí prstů jeho tyranské manželky a už mě měl.. Druhou předností je omamná vizuální stránka, příjemná kamera v krásné přírodě působí místy až kouzelným dojmem.. Pochválit bych ještě chtěla neotřelý příběh s moc pěkným koncem a půvabnou hudbu Vladimira Cosmy, tedy u mě filmová spokojenost a úsměv na rtech.. Poděkování kolegovi Willy Kufalt za titulky.. ()
Co je vlastně cílem života? Makat celou dobu jako kretén, hromadit peníze a hnát se za něčím co nám v rakvi bude stejně houby platné? Anebo chodit na ryby, odpočívat, hrát kulečník, dobře jíst a spát? Alexandr si zkusil obijí a to užívání života je pro něj nakonec tou vyvolenou cestou. Ale jeho spoluobčanům žijícím v obci se to nelíbí. Podlamuje to morálku a kult dřiny a odříkání dostává povážlivé trhliny. Občané se spojí a snaží se Alexandra dostat znovu do zápřahu, aby si sami nepřipadali jako blbci co jen makaj. Agatha je krásná a schopná dívka, která ví co chce a tak Alexandra chytí do svých sítí. Svoboda je ale nade vše. Je to pohodový film, který v divákovi zanechá fajn pocit a taky trochu pochybnost. Zahodit flintu do žita a Carpe Diem!!! 75% ()
Reklama