Prohnilí proti prohnilým

Po výtečné jedničce přišla studená sprcha a strašlivé zklamání. A další z desítky, možná stovky příkladů pro argumentář, že se u úspěšných filmů nemají za každou cenu točit pokračování. Námět se jevil rozhodně slibný, ale zpracování je přímo trestuhodné, děj je hloupý, nudný, bez barvy a bez zápachu. Závěrečná půlhodinka je přímo k uzoufání. Tak moc jsem se těšil na dvojku, ale po tomhle fiasku ani nevím, jestli mám vůbec chuť dát šanci trojce. (19.01.2017)

I dvojka Prohnilých má své kouzlo, jen se mi zdáli mnohem smutnější a ne tak vtipní, jako první film. Mimo to moc mě mrzelo, že nebylo vysvětleno, jak je možné, že byli opět policajti a bez peněz, když konec jedničky směřoval úplně jinak. Přesto jsou Prohnilý proti prohnilým skvělou podívanou, která má spousto toho dobrého od svého předchůdce. (11.12.2022)

Komedie, na kterou si s radostí vzpomenu, protože jsem se u ní celkem zasmál. Trošku mě mrzí, že autoři (skoro) úplně ignorovali první díl, ale jinak jako volné navázání v notě prvního dílu, který byl o poznání veselejší a také jednodušší se jedná stále o čtyřhvězdičkovou podívanou. Noirette i Lhermitte v naprosto skvělé Zidiho komedii, kterou opravdu stojí za to vidět, pokud tedy nejste zmlsáni 3D a akčními nářezy posledních let. Vše se odvíjí s klidným a příjemným tempem a příběh Vás nenechá ani moc vydechnout, protože humorem je celý film opradu prolezlý. (04.02.2010)

První díl byl ještě sledovatelný, ale ten druhý byl fakt utahaný a nudný. Minimum vtipu bylo kompenzováno úpornou snahou se za každou cenu neopakovat. Přičemž noví dva policisté dělali všechno stejně, jen byli dražší. Nakonec ani podsvětí vlastně nevědělo ke komu se přiklonit, když nejprve navštívili staré známé na venkově, aby je následně naprášili poldům. A že se odsouzený policista může k policii vrátit? Inu, ve Francii je možné hodně... (23.07.2021)

Starý policejní pardál libující si ve vybudovaném korupčním prostředí pro klid svůj i zločinců René a jeho nový mladý parťák Francois původně chtící být poctivým poldou, ale nechal se do korupčního prostředí stáhnout, se vrátili v celé své slávě a jak je patrné hned na začátku příběhu, je jim utípnut tipec, dříve, než se stačí divák rozkoukat, co je vlastně kde nového. Vpodstatě až na jeden detail vůbec nic. Byly suspendováni, nahradila je jiná policejní dvojka a pokud by si někdo myslel, že už konečně všechno běží tak jak má, bude vyveden z omylu dříve, než se naděje. Volné pokračování kultovní komedie ´Prohnilí´ (1984) se věrně drží nastavené dějové linky a jen zdvojnásobuje použitou amorální myšlenku zásady, že pouze naivní člověk stále věří, že lidská bytost může být dokonalá. Také by se dalo říct, že úřad pro vnitřní záležitosti svým zásahem do dané situace fakticky pouze přeposlal problém z deště pod okap. Atmosféra, energičnost a pevná nálada zábavného charakteru byla zachována, takže pokud zaujal snímek první, musí zaujmout i toto pokračování. Nakonec aby ne, když na režijní stoličku opět zasedl Claude Zidi, který na celé koncepci snímku nic nezměnil. Může se to zdát stereotypní a bez jediného krůčku do předu v nějakém vývoji, ale nadruhou stranu zase fanoušci Philippa Noireta, který to opět celé s plnou vervou táhne, samozřejmě majícího v patách Thierryho Lhermitta, dostanou to, co od toho všeho očekávají. Snímek tedy ve své kvalitě neklesl, ani nepovýšil. A v tomto případě je to jedině dobře. (28.09.2020)