Sesang eodiedo eobneun chakhan namja

Tenhle seriál je hardcore melodrama se vším co k tomu patří - vraždy, intriky, láska, nenávist, amnézie, prosopagnosie (ta nastupuje v okamžiku, kdy je obyčejná amnézie už příliš ohraná), poměrně jednoduchá a při bližším pohledu vachrlatá příběhová linka...jen to nemanželské dítě chybí, ale to se asi v Koreji až tak moc nenosí. Myslím si, že mezi hlavními herci by měla být zmíněna i ona amnézie, protože tolik prostoru jsem jí snad ještě nikdy věnovat neviděl (i když uznávám, že tohle není zrovna můj žánr). A přesto mě seriál zaháčkoval od prvního do posledního dílu. Obrovskou zásluhu na tom měl hlavně Song Joong Ki, kterého bylo trochu zvláštní vidět v roli "badboye", ale o to víc jsem byl zvědavý na každý další díl. Potěšila i menší rolička Lee Gwang Soo-a, i když s tou jsem měl trochu problém jak moc vážně ji mám brát (Gwang Soo jako flowerboy a playboy - to jako vážně??). Nejvyšší hodnocení tak nedávám hlavně kvůli příběhu, který až na tak vysoké úrovni není a občas proto postavy jednají poměrně zvláštně... (16.11.2012)

U takýchto seriálov ma najviac mrzí, že sa výroba nedotiahla do detailu. Scenár je krkolomne prekombinovaný a zbytočne rozťahaný do dvadsiatich dielov, aby v posledných minútach záverečnej epizódy priniesol divákovi nelogické rozuzlenia. Keby sa retrospektívne neopakovala jedna situácia z rôznych uhlov a namiesto nekonečných vnútorných monológov by sa vysvetlenie nechalo na percepcii a inteligencii diváka, bol by to úplne iný zážitok. Každý by si namiesto vnucovania pohľadu a postojov scenára a réžie zobral zo seriálu to, na čo dosiahne jeho vnímanie. To, čo u mňa rozsvietilo štyri hviezdy, sú herecké výkony, ktoré sú v rámci scenára brilantné a hlavná soundtracková téma, ktorá môže vyzerať banálne, ale v tomto seriáli plnom intríg zafungovala. (29.03.2020)

Do dílu 18. je to pro mě pětihvězdičková záležitost, která je nejlepší sérií v Koreji roku 2012. Jenže Korejcům tradičně nejde finiš, příliš natahované, překombinované. Zamrzí, že některé naznačené věci ve scénáři později zanikly, případně, některé věci i kromě finiše se daly řešit elegantnější cestou. Tyhle lapsy jsem ochoten odpustit, ani ne proto, že je to hardcore melodrama, ale protože tahle série disponuje mnoha klady. Má potenciál být jednou mramorizována jako klasiky typu Green Rose, Time Between Dog And Wolf. Song Joong-ki válí jako student medicíny Kang Ma Roo, a to neskutečným způsobem, zajímavé střídání poloh bishík/bad boy, kdy stejně tušíte, jak jeho postava dopadne. Nevím, jak to Korejci dělají, ale z jednoduchého příběhu plného typicky korejských ingrediencí i záporů vytřískaly úžasné emoce, napětí. Zásluhu na tom má jak hlavní, tak vedlejší obsazení. Pak Si Yeon jako osudová femma fatale Han Jee Hee, jenže její výkon přebila Moon Chae Won jako Seo Eun Gi, která s ní soupeří. Moon a Song mezi sebou mají opravdu chemii, zaslouženě posbírali za svůj výkon několik cen. Co musím vyzdvihnout je naprosto killer stylový, jednoduchý opening, a především OST co vás sraží mnoha motivy neustále do kolen. Zadumané motivy, osudové motivy, bravurně zaranžovaná komorní smyčcová sekce, akustická kytara, tklivé piano motivy, občas elektrická kytara. Perfektní ost, co jsem dlouho neslyšel, težící jasně i z klasické hudby. Kromě Pak Si Yeon jsem zde nikoho neznal, sázka na málo známé tváře dokonale vyšla a já si trochu rozšířil obzory. Mrzí mě, že je po týdnu sledování konec, stal jsem se dokonale závislým jiný seriál/film/činnost neměla místo. Škoda, že jsem na to nenarazil již dříve...Nicméně časem bude ještě repríza a uvidíme, zda nakonec nenapálím pět hvězd. Mužské zavedené idoly jako Hyun Bin, Kang Dong Won, Jun-Ki Lee aj. mají nyní tvrdou konkurenci. Song Joong-Ki, Micky Yoochun, a ještě jeden teď mi vypadlo jméno. Ale každopádně u mě vítězí Song Joong-Ki, už jdu shánět želízko na kroucení vlasů, kupuji černou košili a kapesní hodinky Innocent... abych vypadal více cool a osudově. (11.01.2013)

Možná budete patřit do stejné skupiny jako já a po shlédnutí několika dílů říkat, jaká je to neskutečná schizárna a jestli to bude takto pokračovat dál, tak zešílíte. Ta stará křivda, za kterou bych se v pozici diváka už dávno pomstila, mě neskutečně dráždila stejně jako chování postav... a co potom ty přímočaré situace nebo SPOILER: další totální ztráta paměti u téže osoby, to už - pozor - můžete pěnit. Přesto všechno nastala chvíle, kdy jsem zhltla několik dílů za sebou a sedly, jak se říká, jako hrnec na p-del. Najednou jsem si zalíbila všechny postavy. Snad jsem konečně pochopila ty vztahy mezi nimi.., snad jsem pochopila Ma-Roo-shio, jehož pasivita (ano, pro mě pasivita, já bych Jae-Hee ze začátku prostě přetrhla) mě totálně ubíjela - ty ztracený léta, medicína,.. Ale i tak jsem to s ním prožívala.. Jae-Hee - s ní jsem neměla takový problém, vždyť ona si šla za svým, skvěle se nesnášela a ještě teď ji nesnáším. Eun-Gi - moje nejoblíbenější - musela jsem si k ní najít cestu, ale rozuměla jsem jí nejvíce... Ale i z tohoto očarování jsem se probudila a závěrečné díly mě utvrdily v tom, že 3 hvězdy jsou akorát a ani dokonalé herecké umění to prostě nezvrátí. I když jsem přežila to jednání postav, tak všeho jiného bylo prostě moc. Ta zápletka se dala pojmout jednodušeji. Hudba, hudba je ale nádherná, nemám slov. (10.03.2013)

U 10. dílu končím a radši věnuju čas jinému seriálu. Nemůžu si pomoct, ale po herecké stránce, až na pár výjimek, Innocent Man absolutně selhává. Hlavně si potvrzuji, že Gwang-Soo neumí vůbec hrát. Dále Park Si-Yeon má intonaci jako kdyby hrála v divadelní hře, což k absenci pořádného hereckého projevu jen přidává. Poté jsem ještě nepochopil situaci, při níž má Seo Eun-Gi informaci, díky které má pádný důvod proč překazila jeden prodej, ale za celých 10 dílů, jenž jsem viděl, ji nepoužila. Ještě se musím pozastavit nad jednou zajímavostí, objevující se ve více korejských seriálech a tou je ošetřování povrchových zranění. Je docela úsměvné jak jemně přejíždí ony rány tyčinkou do uší s cílem ošetřit vzniklé poranění xD. (04.06.2016)