Nejvyšší nabídka

Film o světě vysokého umění musí být vysokým uměním. A Giuseppe Tornatore to dobře ví. Práce s kamerou je ryzí poezie, tak vizuálně čistý film se rodí výjimečně. (A jako bonus je též nejpůsobivější reklamou na Prahu.) Nadbytečná je snad jen velmi rozvolněná stopáž, ale všechny výhrady, které jsem měl v průběhu sledování snímku, smetlo opravdu silné finále. I když jsem to celý film vlastně čekal, stejně mne samotný průběh peripetie a katastrofy překvapil. Ta katarze byla silná. Film je pro Tornatoreho chrám a já jsem se jím opravdu rád procházel a nasával tu zvláštní atmosféru. (16.03.2014)

Tornatore je podobně jako jeho hrdina tak trochu muzeální exponát, kterému informační věk musí připadat jako záludný zraňující nepřítel a film jako intimní komnata jistoty. Emočně se mě film přestal dotýkat v (úmyslně) přepálené druhé třetině, twist je promyšlený a dobře připravený, závěr zbytečně natahovaný a doslovný. Výborní herci (duety Rush - Sturgess / Rush - Sutherland ozdobné), vizuál jedna velká nádhera (odkaz na Sorentina není náhodný, on i Tornatore pořád věří v sílu zbytečného gesta), hudební podklad snad až moc sentimentální. Příjemné muzeum nostalgie, pošetilosti a obranné odtrženosti od reality. Motivy třinácté komnaty, automatonu a pravdomluvného trpaslíka se mi na téhle trochu moc mechanické metafoře nejistoty, tvořivosti a destruktivnosti citu líbily nejvíc. (11.09.2013)

Mám takové filmy rád. Líbí se mi, když si film se mnou hraje a ještě více ocením příběh, který mě dokáže sejmout. To, co tady zdejší uživatelé v komentářích na tomto filmu zkritizovali, já tady snad musím ještě víc vychválit. Režisér natočil nádherný, mysteriozní příběh, který je skvělý už v samotném nápadu. Geoffrey Rush tady předvádí skvělé herectví, režisér Tornatore pro změnu perfektní filmařinu a Ennio Morricone nakonec vše zabaluje do skvělé muziky. Skoro to vypadá, jako kdyby se tenhle film prostě nemohl zkazit, protože na něm pracovali špičky v oboru. Pokud to tak opravdu vypadá, o to větší radost mi dělá, že film se natáčel právě v Praze. Ten závěr v matičce je totiž tak kouzelný, jak film jenom může být. Nádherný, až fantastický zážitek, u kterého mi po shlédnutí bylo hodně zvláštně. (04.01.2014)

Z počátku to na mě působilo jako velmi originální a přitažlivě vyprávěný romantický příběh, ale ke konci to nabere neméně přitažlivý žánrový obrat a já si tak užíval víc žánrových složek najednou. Můj celkový dobrý pocit z filmu do sektoru kvalitka převezli ještě herecké výkony, hlavně Geoffrey pojak postavu Virgila za správný konec a režisérské vedení Giuseppeho Tornateho. (21.12.2014)

První půlka je velká paráda (užijte si to rámování, kamera je blaho), u které si i ostřílení žánroví matadoři musí říct, že patetická a kašírovaná romantika obalená vysokým uměním má ještě své místo na slunci, natož pak v našich srdíčkách. Pak se to nějak zvrhne, začnou nabíhat myšlenky o přepáleném středostavovském vztahu a červené knihovně a člověk si říká, že je to celé jenom velký žánrový podvod, který prostě nemůže být takhle jednoduchý a čitelný. A na závěr se to zlomí. Jenže bez emocí, protože jste si tohle ukončení už dávno předtím vysnili, aby vám z té přepálenosti nebylo trapno. (20.08.2013)