Frances Ha

Greta Gerwig se podobně jako Lena Dunham profiluje jako Woody Allen v sukních. Je mnohem cyničtější, chladnější a ulítlější (Lena je přeci jenom ještě drsnější). Nemohl jsem si vybrat (ne)vhodnější film, když teď hledám bydlení, práci, přemýšlím o svém postavení ve společnosti a co dál se svým životem obecně. Frances Ha je zábavnou indie hračičkou, která se nebojí nastavit zrcadla a nechat diváka plácat v bezútěšných pocitech. Mé první (a doufám) ne poslední setkání s duem Baumach & Gerwig. (26.07.2017)

Tento film je esence všech možných klišé amerického nezávislého filmu, jehož tvůrci vzhlíží pobožně ke svému guruovi Woodymu Allenovi, ale sotva se mu přibližují. Film o mladých newyorkských intelektuálech a umělcích s problémy marginálního významu a marnými, nedotaženými pokusy o humor. Frances Ha je cosi jako remake Manhattanu, akorát to netočil Allen a místo neurotického Allena v hlavní roli tu máme zoufalou tanečnici, která neví, co s životem. Ježto mě už samotný Manhattan dost nebavil a k Allenovi mám rezervovaný vztah, tak u téhle nápodoby jsem trpěl téměř od první minuty. (28.06.2013)

Frances Ha - dobře šílená, a taky neúplná, zrovna jako její jméno... Neschopnost posunout se dál z ní činí harcovnici po newyorských čtvrtích, kde noví spolubydlící ne a ne vyplnit prázdno po kamarádce Sophii, která odstřihla pubescentní pupeční šňůru a "doplnila se" partnerem, to ovšem neznamená, že je "o něj" šťastnější, jen se prostě zařadila, Frances však nechává věcem bezstarostný volný průběh... Uvolněná studie současného způsobu života single Newyorčanů, oproštěná od drog, promiskuity i nešťastných lásek, což se cení, postěžuju si jen na ne úplně vhodnou volbu profese tanečnice, která na mírně těžkopádnou Gretu Gerwig připadla. (09.12.2013)

Během filmu mě popadl nejprve mírný, ale postupně sílící pocit, že bych se měla zabít, a po náhlém a nepřipraveném happy endu se ještě zdvojnásobil, místo aby opadl, což je zajímavé. Ačkoliv se souznění duší mezi mnou a filmem spíš nekonalo (některým zobrazeným přátelstvím - a možná všem - jsem nerozuměla a necítím ani potřebu se jimi dál zabývat), tak jsem ocenila vidět takový typ dívky existovat na plátně. A ačkoliv mi řešení toho putování nepřipadalo plynulé (působilo to spíš jako zlatý sen patologického lháře, jako vize toho, co Frances vypráví v Paříži do telefonu), tak jsem ráda, že součástí toho sebeznovuvynalézání nebyl muž a láska. (12.02.2016)

Tenhle film zachycuje život a to hodně prostým a jednoduchým způsobem. Se vším všudy, bez přibarvování (doslova :)) a speciálních efektů. Dostanete "jen" tu "obyčejnost", něco co prožíváte každý den. Ty drobnosti, co všem znepříjemňují život jako že se spálíte, neustelete si postel, nebo se s někým pohádáte. Taky ale ty vážnější problémy, co všichni do určité míry řeší, pochybnosti, rozpačitost a nejistotu, do určité míry strach, trochu lhostejnosti, trochu nadšení, spousta zmatení, ale taky touhy, Radost z maličkostí a jak málo nám někdy stačí vlastně k tomu abychom najednou zjistili že jsme šťastní....to všechno ve filmu je. Pojetí v černobílé barvě mi přišlo fajn, protože se hodí právě k té všednodennosti všeho co se děje a přiznejme si to je to v dnešní době originální, stejně jako hudba která byla použitá a většinou byla fajn (i když na mě občas působila trochu jako výsměch tomu co se dělo, ale to je jen můj pocit.) To co mi vadilo, není chyba tvůrců, ale čistě moje osobní. Měla jsem osobní problém pochopit hlavní postavu, ne kvůli tomu, že by nebyla dost jasně popsaná a zahraná, spíš naopak. Prostě mi naprostá většina věcí pro které se rozhodla, které dělala (a i její reakce) přišly totálně nelogické, totálně na hlavu a občas naprosto infantilní (bylo-li jí skutečně 27- let- jak jsem pochytila). Ale zase věřím, že někdo se s touhle postavou třeba ztotožní, jen mě to bylo lehce proti srsti. Za mě to jsou slabší 4 hvězdičky ale určitě vám všem tenhle zážitek vřele doporučuji. :) A pokud jste zvědaví jak vznikl název filmu, tak vězte že přesně tak jak na mě působil celý život Francis - náhodou, trochu rozpačitě, ale s určitým cílem. (03.12.2015)