Frances Ha

Trošku drama, trošku komedie, od každého něco, pěkně spravedlivě na obě strany. Milá, černobílá až taková nenápadná ukázka toho, že se v USA točí i úplně jiné filmy, než na jaké jsme zvyklí povětšinou z kina. Zdánlivě o ničem a přesto víc, než zajímavý snímek. O jedné obyčejné, mladé dívce, která prožívá své každodenní starosti i radosti, ve svém obyčejném životě, jakých jsou kolem nás stovky. O Frances Ha, jejíž jméno vzniklo tak trošku úsměvně a nedopatřením. Ale to až úplně na konci. (27.10.2015)

Za poslední tři roky jsem žila ve třech různých bytech s lidmi, z nichž nikoho jsem před třemi lety neznala. I proto se nejspíš dokážu částečně ztotožnit s tímto černobílým dílkem, které poměrně realisticky ukazuje, jak důležité jsou pro nás vztahy s ostatními. Asi bych ho tedy nepřirovnávala k filmům Woodyho Allena, protože ty jsou přece jen desetkrát vtipnější, a rozhodně bych se zdráhala tvrdit, že na vás zanechá výraznou stopu a zůstane vám na měsíce v paměti. Nic to ale nemění na tom, že mě Frances Ha bavilo sledovat. (29.06.2013)

[MFFKV - 2013] Velice kvalitní scénárista je především Noah Baumbach a na dějové linii filmu Frances Ha je to opravdu znát, lepší sled událostí a změny postav jsem letos ve Varech neměl tu čest vidět. Bohužel je to stěhování filmové hrdinky po čase už trošku monotóní, ještěže stopáž je velmi příjemná a herecké obsazení taktéž. Jen se nemůžu ubránit dojmu, že to černobílé zpracování opravdu nemuselo být, ale alespoň působí více artově, kdyby byla do hlavní role obsazena například Anne Hathaway a film byl lépe propagován, tak věřím, že by se z něj mohl stát potencionální hit. (02.07.2013)

Tak to čus. A že Dolan je ten moderní a aktuální tvůrce, který mluví a úměrně k mládí stylisticky přesně zobrazuje a mluví o moderních a aktuálních tématech mladých? Tak to čus. Baumbach mu tu v tom případě dává flying knee KO. V prvním kole. Tenhle film je jako Truffaut/aka Nová Vlna (co ví, jak se oblíknout, není to čůrák, je chytrej a není to hipster) a Woody Allen (co není rozklepanej a nedělá píčoviny). Do toho všeho Greta Gerwig září. Tenhle film je pro mě zázrak. Tak čistých pět, jako už dlouho nepamatuju. (Pozn.: Fakt, že režisérovi bylo v době natáčení 42 a ne 28, nechápu.) (15.07.2015)

Během filmu mě popadl nejprve mírný, ale postupně sílící pocit, že bych se měla zabít, a po náhlém a nepřipraveném happy endu se ještě zdvojnásobil, místo aby opadl, což je zajímavé. Ačkoliv se souznění duší mezi mnou a filmem spíš nekonalo (některým zobrazeným přátelstvím - a možná všem - jsem nerozuměla a necítím ani potřebu se jimi dál zabývat), tak jsem ocenila vidět takový typ dívky existovat na plátně. A ačkoliv mi řešení toho putování nepřipadalo plynulé (působilo to spíš jako zlatý sen patologického lháře, jako vize toho, co Frances vypráví v Paříži do telefonu), tak jsem ráda, že součástí toho sebeznovuvynalézání nebyl muž a láska. (12.02.2016)