The Zero Theorem

Brazil pre novú generáciu? Asi ťažko! Aj keď Terry Gilliam by ho očividne chcel natočiť. Zero Theorem síce v jadre skrýva množstvo silných tém na zamyslenie, či už je to kritika súčasnej spoločnosti nezdravo závislej na technológiách, vzájomné odcudzovanie sa ľudí kvôli životu v online svete, dokonca hľadanie zmyslu života a nechýba ani riešenie zložitých matematických výpočtov vysvetľujúcich takmer až zánik sveta/skazu ľudstva. Ale čo z toho, keď vo výsledku to je len kvázi filozofický úlet, ktorému v jadre chýba akékoľvek zmysel. Takmer hodinu som dúfal, že by sa mi to nakoniec aj mohlo páčiť, ale Gilliam potom už nekontrolovane vrství jednu absurditu za druhou (otrasné scény na digitálnej pláži, metafyzické poletovanie vesmírom) a akákoľvek tolerancia diváka je preč. Uznávam, že predloha by možno mohla byť fajn, ale v rukách Gilliama sa všetky témy stratili v prezentácii chaotického, až nezdravo bizarného sveta plného pestrofarebných svetielok, prapodivných kostýmov a prazvláštnych postáv, ktoré divák nemá dostatočnú šancu plnohodnotne pochopiť a len bezcieľne tápa a čoraz viac posúva svoje hranice, až mu nakoniec dôjde akákoľvek trpezlivosť. Mám pocit akoby Gilliam v tomto veku strácal všetku súdnosť a strácal sa vo vlastnom koncepte, vo vlastných predstavách, ktorým nevie dať komplexnú podobu. Už to nie je originálne, nápadité, ani hravé. Pripomína mi starého páprdu s Alzheimerom, ktorý nevie schopne podať jednu myšlienku a pritom by chcel točiť na oko intelektuálny film, ktorý je však v jadre len ťažko uchopiteľným projektom. Vizuál je v prvých minútach síce fajn a až sa čudujem, že na niečo podobné Gilliam zohnal financie, ale čo z toho, keď po prvotných 15. minútach sa film doslovne zasekne v jednej miestnosti katedrály (kostolu? alebo čo to bolo?!) a potom už len sleduje čoraz nemožnejšie výstupy vyholeného Christopha Waltza, rapujúcej Tildy Swinton. To už ani nie je herectvo, ale šaškáreň. Vďaka aspoň za tú Melanie Thierry v tesnom kostýme sestričky, inak by som to so Zero Theorem vzdal oveľa skôr. CELKOVO: 1,5* (3/10) (17.07.2014)

,,VĚŘIT VYŠŠÍM CÍLŮM, NEŽ JE ŽIVOT, ČINÍ TENTO SVĚT BEZVÝZNAMNÝM. DŮVODEM, PROČ JSEM SI VYBRAL VÁS... BYŤ PONĚKUD ZVRÁCENÝM, MUSÍM PŘIZNAT, JE TO, ŽE PŘEDSTAVUJETE ANTITEZI MÉHO PROJEKTU. ČLOVĚK VÍRY....“ /// Jeblej svět, jeblí lidé, jeblej Qohen Leth, jeblá vizuální chujovina zabývající se paradoxem duše. Artová(?) future kravina, při který zůstává génius nepochopen. Ovšem Terrymu Gilliamovi je to (předpokládám) u prdele. (což chápu, ale přece jen to zamrzí…) Vono to totiž není ani vo hercích (jasan, Waltz je super, ale…), ale vo moudrosti. Že bych teda něco nepochopil…? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vůbec sem nezapadám. 2.) První byl Brazil. Pak vopice. No a teď… 3.) Thx za titule ,,nex_M4rKy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.07.2014)

Ja si nemôžem pomôcť, už dlho som nevidel nič, čo by ma tak nebavilo. V živote som Gilliamovmu filmu nedal menej jak tri hviezdy, tentokrát to ale nedávam, poctivo pocitovo. Toto bola atrapa Brazilu, preexponovaná šaškáreň s výbornou myšlienkou, namontovanou na zbytočný príbeh. Akurát Creep potešilo (10.08.2014)

Gilliamův vlastní vesmír je plný fantazie a hravosti, ale dokáže také sledovat otázky bytí. Budoucnost, možná ne až tak vzdálená, je plná všudypřítomného Managementu. Gilliam na ni nahlíží značně satiricky, nespokojuje s pouhou dystopií. Celkem hlasitě, ale pravděpodobně marně, křičí, že budoucnost se tvoří dnes. (01.10.2022)

Dystopická Pěna dní budoucnosti... Terry Gilliam rozvíjí dál svůj svérázný subžánr - satirickou sci-fi grotesku, kterou načal již ve svém kultovním Brazil, ale zde ji kříží s počátkem své cesty v crazy filosofickém kolektivismu Monty Python's The Meaning of Life. Zatímco Monty Pythonovský Smysl života ovšem postrádá hlavního hrdinu, tady je celý film doslova prostoupen hlavním hrdinou. Je to zvláštní kabaret. Autistické znaky hrdiny. Kafkárna říznutá Orwellem. Retro-futuristická dystopie. Vědecko-technický surrealismus. Vrstvení realit, institucionální paranoia, arogantní technologie. Propast mezi rozumem a vírou. A samozřejmě romantika - ta jediná dává tomu všemu chaotický řád... Divná dokonalost. (02.08.2014)