Režie:
Jean-Paul RappeneauScénář:
Jean-Paul RappeneauKamera:
Claude RenoirHudba:
Michel LegrandHrají:
Jean-Paul Belmondo, Marlène Jobert, Laura Antonelli, Michel Auclair, Julien Guiomar, Mario David, Charles Denner, Georges Beller, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Jediné, co chtěl od francouzské revoluce, byl rozvod! Jean-Paul Belmondo uprostřed šlechetných ideálů a zhrzených milenců... Nicolas Philibert byl nalezenec. Vyrostl v rodině obchodníka s vínem v Nantes Gosselina. Když dospěl, oženil se s jeho dcerou Charlottou. To vše se stalo 16. února 1786. Ctižádostivé a domýšlivé dívce však prostý Nicolas nestačil a zakoukala se do bohatého barona. Žárlivý Nicolas barona zabil a nezbylo mu, než si zachránit život útěkem do Ameriky. Přeplul oceán jako černý pasažér s prázdnou kapsou, ale za chvíli si vedl k oltáři dceru největšího boháče v kraji. Jenže těsně před osudným ano vyšlo najevo, že Nicolas má už jednu ženu ve Francii. V té době tam však zuřila, nebo vítězila, revoluce. A jednou z vymožeností tohoto dějinného kotrmelce byl zákon o rozvodu. A tak Nicolas znovu nasedá na loď, aniž by tušil, že v rodné Francii ho čeká nejedno překvapení. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (138)
Francouzská revoluce v plné parádě! Na jejím pozadí se odehrává příběh Nicolase, který se z Ameriky vrací do Francie, aby se mohl rozvést se svou ženou kterou opustil, když ze žárlivosti zapíchl barona, který jí nadbíhal. Historické události oné doby jsou věrohodně ztvárněny jakožto i první rozvody a Belmondo do nich přináší humorné vsuvky. Je to Belmondův druhý historický film, prvním byl Cartouche, kterému bohužel stejných kvalit nedosahuje ani náhodou. Škoda, chybí mu lepší tempo a pospolitost, celkově vyznívá jaksi zbrkle. A opět nechápu, proč musel vzniknout druhý dabing, kde osmatřicetiletého Belmonda dabuje jednašedesátiletý Krampol, to je fakt hrůza! V původním dabingu z roku 1972 ho namluvil Václav Postránecký a ten mu seděl perfektně. Krampol "Bébelovi" hlasově ladil, když ho daboval v osmdesátých letech a ne jako starej dědek. To samé například u Muže z Ria. Když máme takové klenoty ve starých dabinzích, je škoda a nesmysl je nahrazovat. ()
Francouzskou zálibu v adoraci jejich slavné revoluce z duše nenávidím, stejně jako francouzské zalíbení v socialismu. Francouzská situační komika let sedmdesátých je paskvil připomínající spojení socialistické komedie z bodrého venkova a nejstarší Chaplinovy grotesky; lehkost v ní už nenacházím. Francouzští křupani jsou prostě za každou cenu přátelští, děj se co děj. A to, zda přitom padají na zadek, prdí či střílejí, je vlastně jedno. V tomto případě to naštěstí lze brát jako pouhý kompars k výbornému herectví Jean Paula, jehož výkon není normalizační a spíše se blíží tomu Chaplinovu. Především díky němu dávám **. ()
Je to sice jen román pro služky, ale jak říkal Karel Čapek, „jediné, co člověka bude zajímat až do skonání světa, je boj. A láska. Vše ostatní je pomíjivé. Psychologie, pacifismus, sexuální otázka, sociální problém a všechny ostatní věci pominou, ale láska a boj nepomine,“ a „my s napětím sledujeme boj stran nebo boj zásad.“ A to tím spíš, když vyprávění prostupují důvtipně aktualizované a karikované (jakož i přesvědčivě zahrané) historické stereotypy, jejichž hyperbolické vyjádření svědčí o sebeironii a nadhledu režiséra. ()
Nemám najmenší problém dať tejto údajne dobrodružno-romantickej komédii iba dve hviezdičky. Možno v sedemdesiatych rokoch sa niekto na tom pobavil, odreagoval a potešil z Belmondovských kúskov, ale v súčasnosti je to už iba predčasne zostarnutá, viac trápna ako komediálna ukážka francúzskeho filmu z posledného kvartálu 20. storočia. ()
Povedený film v hlavní roli s J. B. Belmondem, který spíš než komedie vyčnívá jako dobrodružná vložka z francouzské revoluce, kde se teda děla mela největší a on si uprostřed ní řeší vztahy se svojí manželkou. Nepříjemné i když co má dělat. Nedá se k tomu co dodat. Prostě, co si pohnojil to si pohnojil, prakticky jako vždycky. Manželé z roku II jsou klasickým francouzským historickým filmem, který Belmondo vynáší do výšin francouzské revoluce a výš svými bláznivými obštrukcemi s vládou. --- To si ho chcete vzít? Nekažte si život, ještě je čas! ()
Galerie (52)
Photo © MIDO Film / Gaumont International
Zajímavosti (14)
- Režisér Jean-Paul Rappeneau pracoval na scénáři již od roku 1966, celkem jej psal dva roky. Od začátku měl jasno, že chce točit příběh z francouzské revoluce, ale teprve když se mu dostala do ruky kniha se zmínkou o hromadných rozvodech po jejich umožnění zákonem na počátku revoluce, dostal nápad k napsání konkrétní zápletky. (argenson)
- Natáčení probíhalo od března do prosince 1968. Kvůli finančním úsporám a především levnějšímu početnému komparzu byla většina exteriérů pořízena v Rumunsku. (argenson)
- Některé exteriéry byly natočeny také ve Francii: v Moret-sur-Loing a na Château de Vaux-le-Vicomte v Seine-et-Marne a také v Palais de Compiègne v Oise. Lze spatřit také zámek Châteauneuf v Côte-d'Or. (sator)
Reklama