Le Samouraï
Frank Costello, faccia d'angelo
Le Samouraï
Le Samouraï
Režie:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHudba:
François de RoubaixHrají:
Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon, Cathy Rosier, Jacques Leroy, Michel Boisrond, Robert Favart, Jean-Pierre Posier, Catherine Jourdan (více)Obsahy(1)
Jef Costello (Alain Delon) má odstranit bohatého a vlivného obchodníka, který má stejně tak bohaté a vlivné nepřátele. Vše jde přesně podle vypilovaného plánu, takže jej musí policejní superintendent (François Périer) propustit, přestože jeho policajtský nos tuší pravdu. Jenže zákazník, místo aby zaplatil dohodnutou sumu, zpanikaří a pokusí se Jefa zabít. A není nic horšího, než naštvaný nájemný vrah s policejním pitbulem v patách... (monolog)
(více)Recenze (231)
Atmosfera, napatie, hrajuco-nehrajuci drsny Delon a to cele doprevadzane skvelou hudbou, to je to co vas nuti stale napato sledovat pomaly sa odohravajuci dej. Nebyt tych nelogickych scen a totalne nechapaveho zaveru, cize poriadneho scenaru, tak by film bol jedna velikanska ceresna v Delonovej filmografii, ale takto neviem pochopit ani tych 82% co to tu ma!??? - Taky skvely profik akeho tu Delon hraje by predsa nerobil take chyby a nenechal by sa zatknut (tak primitivne) a navyse si pripravoval podu pre zatknutie akoby ho ocakaval (ale na co???). - Preco sa nechal vidiet taky profik tolkymi svedkami pri vrazde a spoliehal sa, ze sa klucovy svedok do neho zalubi? - Preco by priamo pred svojim ukrytom vyhodil dokaz o jeho zraneni (sak nie je slabomyselny!?!) - Preco pani instalujuci u Delona v byte odpocuvanie zadebnili na tych 5 minut dvere? (uplne odveci) - Preco druhou zakazkou na odstranenie bola pianistka? (naco ju chceli odstranit) - Preco Delon v zaverecnej scene pred 50 svedkami k nej pristupi so zbranou a povie jej, ze ju ma zabit a pritom NEMA v zbrani naboje????????? Prosim ludi co vytvorili filmu 82% nech mi aspon vysvetlia ten zaver, ked Delon zomiera s NENABITOU zbranou stojac oproti pianistke? :/ ()
Hodnocení kolegy monolog vystihuje vše. Dovolím si citovat: "Atmosféru to má, pošmournost, špína, bezcitnost, jenže právě ty hlouposti ve scénáři tento příliš vážný film shazují dolů." Zejména ten hromadný výslech svědků byl až vtipný, jak byl blbý. /// Líbily se mi záběry starého pařížského metra, řada stanic tak vypadá dodnes. /// Osobně jsem překvapena, že tento film jsem neviděla dřív. Vždyť je mu skoro 50 let a Delona si málokdy nechám ujít. ()
Mordijé! Jsem velký fanda francouzských filmů 60. let a mám rád Delona i pana režiséra, ale toto je tedy pěkný úlet! Děj by se dal nacpat do jednoho odstavce napsaného Raymondem Chandlerem ve slabší chvilce. Obdiv zasluhuje nesympatická Sureté a její pozoruhodné analogové metody - a scénáristé, kteří udělali z Delona hrdinu pařížské pantomimy. Nějaký intelektuál by z toho udělal velké téma. Pro mě, primitiva, je to celé naprosto pošahané, zejména pak ve srovnání s filmem jako starý dobrý Šakal, který ten delonovský job dělal skutečně na úrovni. Body za precisní vizuální zážitky. ()
Styl a atmosféra to nakonec u mne těsně vytáhly na 4 hvězdy. ()
Stylově natočené, záběry jsou barevně neobvyklé, ale děj je zvláštní a nelogický. ()
"Není větší osamělost než samurajova, až na osamělost tygra v džungli" Tradične bravúrny Melville. Jeho Samuraj je dielom chladným a odtiahnutým, no zároveň veľmi podmanivým. Charakteristický hudobný motív Françoisa de Roubaix a minimalistický herecký výkon Delona dokonale zapadajú do atmosféry, ktorá mi krátko pred koncom vykúzlila zimomriavky na chrbte. K pochmúrnemu večeru a poháriku whisky priam dokonalý film. Mám pocit, že je to jeden zo snímkov, ktorý opakovaným pozretím zanechá ešte lepší dojem, zatiaľ však 4/5. ()
Silná tvůrčí vize, zachovávající prostost sdělení a poetiku. Melville si pohrává s estetikou celého světa i jeho vyznění a snaží se být střihově neviditelný, v agresivitě nezúčastněně prostý a příběhově prázdný tak, jak jen být chce. Film díky tomu plyne i navzdory delším pasážím a díky obecné jednoduchosti děje drží diváka stále v obraze. Dialogy proto plní funkci prostého předání informací a jsou vykonstruované do nejkratší nejjednodušší verze. Přesto je celek ve výsledku prázdnější, než by měl být. Možná za to může ta odtažitost celého filmu, který spíš postavy prezentuje, než aby se do nich vcítil a drží si od nich odstup, stejně jako divák. I tak se jedná od jeden z nejfilmovějších filmů, který svým řemeslem a pojetím dokáže věci, které se jiným filmům může jen zdát. ()
Po Šakalovi (1971) to už pôsobí len ako noirová reklama na pánske klobúky a trenčkoty s vyhrnutým golierom. ()
Jean-Pierre Melville spolupracoval s těmi nejlepšími. Od Belmonda přes L. Venturu až k Delonovi. A kdyby A. Delon ve filmu neřekl ani jediné slovo, stále by snímek měl svou kvalitu. Asi žádný jiný film nemůže Samuraji konkurovat v počtu slov vyřčených hlavní postavou. Snad jen Tenkrát na západě a právě tento slavný western mi Melvillův počin připomínal. I zde máme hlavního hrdinu, tady se ale jedná o záporného, který toho sice moc nenamluví, za to umí jednat. Dílo minimalistické co do dialogů, ale maximalistické co do herectví. Delonova kamenná tvář mi ještě dlouho zůstane v paměti. ()
Bomba. S velkou pravděpodobností to nejlepší, co jsem dosud s Delonem viděl. Jednoduché, mrazivé, realistické, syrové, chladné a typicky delonovské. Panu Melvillovi smekám. ()
Temný, atmosféricky zahalený a tajemný. Zároveň neuvěřitelně odtažitý a nudný film, který pojednává o nájemném vrahovi, který žije osamělý život a jeho životní postoj se značně podobá samurajskému bojovníkovi. Samota je pro něj naprosto přirozená, touží po ní a v žádném případě se ji nechce zbavit. Alain Delon ztvárnil svoji postavu takovým způsobem, že nevyjadřuje žádné emoce, má neustále ten a jistý výraz v obličeji, jednoduše je to čistý a chladnokrevný vrah, který plní svoje úkoly a jde si za pomstou. Minimům dialogů mi nikdy osobně nevadilo, pokud je dokázaly v plné míře nahradit kamera, která dokázala pomocí obrazů vyprávět příběh. Zde nic takového není a občas mi ta absence dialogů přišla až směšná. Nelogičnost některých částí a chování postav mi přišlo mnohokrát absurdní a směšné, viz například odhozený papírový sáček s obvazy. Neskutečný profesionál, to se musí nechat. Co se týče pronásledování po Paříži, tak hodně slabé a bez napětí. Samotný závěr bez jakéhokoliv náznaku napětí, ke všemu je značně nelogický a nejasný, i když spojitost s harakiri, jakožto zabránění zajetí nepřítelem a získání cti, dává v jistém směru smysl. Jinak hýl v kleci byl naprosto nádherný a ten kontrast mezi ním a nájemným vrahem, je krásně symbolický. Za mě je Le Samouraï jednoznačně nudnou záležitostí, jejíž postava osamoceného vraha mě absolutně neohromila a nezískala. ()
#306 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/184-le-samourai ()
Úsporné, přesto podmanivě vtahující. Skvělá hudba, mlčenlivý hlavní hrdina a pro mě příjemně překvapující konec. ()
Príliš melancholický a nie veľmi pútavý snímok. Podľa filmových kritikov vrcholné dielo pána režiséra. ()
Trochu nuda. ()
"monolog" to tady vypsal za mně. Nemám co dodat. :) ()
Super, jen jim trošku nevyšla ta deštivá neděle (suché chodníky, občas sluníčko) ()
Perfektní syrová, francouzsko-italská noir -avšak i psychologická- kriminálka starý filmový školy s Delonem, k jehož hraní není co dodat. Špička. ()
Proč se nepřevlík? Proč nešel prostě domů? Od kdy fízlové mají takovou kapacitu a soustředěnost na jeden případ - působí to až fašisticky a celý příběh je paradoxně navzdory metodickému stylu logicky neohrabaný. ()