Tři muži na zabití

Průměrný film, který ale velmi změní tvář ke konci. Alain Delon tu ukazuje svou postavu a nemusel by se za ní stydět ani v porovnání s Bradem Pittem z Klubu Rváčů. Dalila Di Lazzaro hrála dobře a byla dost sexy ( a nemusí mít prsa č. 5 ). Nejlepší postavička byl student UMPRUM :-). Líbilo se mi, že se ke konci BOSS tak zamotal, až to nerozdýchal. A.D. to měl vzít ( koncová scéna s doutníkem velmi originální a vychytralá ). Kdyby v tom byla ještě nějaká zápletka, tak bych přihodil jednu *. (08.01.2009)

Film, ve kterém Alain Delon skoro nenosí pistoli a raději by furt hrál karty. Nebýt konce, v kterém se postava zachová možná hrdinsky, ale rozhodně ne inteligentně, tak bych šel o hvězdičku výše. Jinak jsem rád, že francouzská kriminálka s Delonem má konečně přijatelnějších 93 minut, na rozdíl od některých skoro dvouhodinových, je to hned o trochu kvalitnější podívaná. (26.07.2008)

Pokuď bych se vtom chtěl trochu štourat tak bych řekl, že bych ocenil větší rozvinutost příběhu, delší stopaž a i lepší přehlednost v ději. Ale to bych vážně vařil z vody, protože tady vážně moc není o čem diskutovat. Tři muži jsou francouzskou kriminálkou se všemi svými typickými znaky, co od ni očekávám. Počínaje atraktivní zápletkou končící dobře zvládnutou akcí, která není pro Delonovy filmy obvyklá, ale zde se ta automobilová honička vážně povedla. Příjemným překvapením pro mě bylo, že se Delon podílel sám na scénáři, ale nedělá v něm ze sebe superhdinu .Naopak, se mi líbil ten realistický závěr, který diváka hodně překvapí. Toto je ještě ten nezkažený mnou obdivovaný Delon s naprosto přesnou gestikulací v hereckém projevu a pohledem štramáka, kterému tu roli prostě věřím. gundalin má ale pravdu. Taky mám pocit, že v tomto filmu (13 let po Samurajovi) nastala tomu pravému Delonovi kterého mám v Top 10 labutí píseň. Ale sentimentální vykřík ,,Sbohem Delone´´ si ještě nechám. Třeba se mi bude právě hodit u Bojovníka. Zde napíšu: Byl jsi dobrý Delone. Véééélmi dobrý. (19.12.2017)

Klasika zůstává klasikou, kvalita kvalitou a Delon Delonem. Přidáme-li k tomu nápaditou fabuli, plnou nečekaných zvratů a konec, který bere dech, zjišťujeme, že máme co do činění s filmem, jemuž není mnoho co vytknout. Však byl také natočen v blahých letech sedmdesátých. V letech nadčasové tvorby, jak se někdy zdá. Asi nejen mně. (14.07.2008)

Bezpochyby originální téma (zapletení se do zločinné spleti nasáklé patologickým podezíráním a vztahovačností), které by bylo možné úplněji vytěžit silnějším zdůrazněním jeho absurdity, jakož i volbou méně “klasicistní” formy, u níž nesdělnost obrazu, neřkuli hudebního a výtvarného kontaktu ubíjí od prvního záběru, bylo promarněno vedle zmíněného také (ne)herectvím Alaina Delona, zde zcela prostým psychologie. Je opravdu věrným ztělesněním hráče tato prázdná maska současně se pohybující světem s blazeovaným výrazem sebejistoty a vědoucnosti a hájící svůj život s vražednou neúprosností, aby jej nakonec odhodila jako obnošený kabát? Politováníhodný pokus. (04.02.2011)