Nevím nic, ale řeknu všechno

Nejhorší film s kudrnáčem Pierrem Richardem, jaký jsem kdy viděl. On sám si k němu napsal scénář, zrežíroval si ho, zahrál si hlavní roli a jeho výkon je slaboučký. Zastínil ho zesnulý Bernard Blier v roli jeho otce. Dlouho jsem Richarda neviděl tak trapnit v absolutně nesouvislém ději bez jediného kloudného vtipu. Celý film jsem neviděl o co jde. Jestli to byla komedie nebo satira, to fakt nevím, protože nebylo možné to rozpoznat. Podle mě to nebylo nic, než slabomyslné křepčení v epizodách bez ladu a skladu. V jedné scéně se Richard dokonce pokouší napodobit grimasy Louis de Funése. Když se ve filmu jakože objevil vtip, tak se zdlouhavě do oblbnutí opakoval, ale opět bezvýsledně. Jak už jsem psal, horší film Richard ve své filmografii nemá. Pobaví snad jedině vtipně zvolený název pro tento prachšpatný film. 10% (09.06.2012)

Tohle je velmi pozoruhodná lahůdka, která demonstruje levicový postoj autora a vyřizuje si až osobní nespokojenost s elitářkou buržoazní třídou. Vysmívá se bohatým i církevním představitelům, obouvá se do byrokratického aparátu i policejního poklonkování mocným. Sympatické je, že se nesnaží nabízet nějaké řešení a ukazovat svoji vizi, jen poukazuje na tento stav s hravou a škodolibou ironií a sarkasmem. Je to velmi zábavná satira společnosti, o to víc potěšující, že na ni poukazuje člověk, pocházející ze stejných elitářských kruhů. Příběhem provází sociální pracovník Pierre Gastié-Leroy (skvělý Pierre Richard), který se na jednu stranu snaží bláhově spasit společnost přeměněním jedinců ze sociálního dna. A na druhou stranu je nespokojen se svou rolí poslušného syna velmi mocné a bohaté rodiny, která vyzbrojuje skoro celý svět. Z dalších rolí: zbrojařský magnát a otec Pierra, ctihodný pan Gastié-Leroy (dobrý Bernard Blier), jeden z nejmocnějších mužů země, jeho manželka (Hélène Duc), stejně povrchní osoba, jako celá buržoazní vrstva, zaměstnanec sociálního úřadu (André Gaillard), ukázka byrokratického molochu, Pierrův strýc biskup (Jean Obé), představitel elitářské církve, Pierrovi strýcové Jean (André Thorent) a Paul (Michel Delahaye), představitelé agresivní vojenské elity, policejní komisař (Pierre Tornade), představitel úslužné policie, bezstarostní mladíci Georges (Georges Beller), Didier (Didier Kaminka) a Luis (Luis Rego), trápící Pierra svojí neochotou přizpůsobit se normálnosti společnosti, a ošetřovatelka Danou (půvabná Danielle Minazzoli), ke které Pierre zahoří láskou. Pozoruhodný levicový výtvor, s nejednoduchým životem prostých lidí a jejich obtížnou spořádanou obživou. Se zlomyslným výsměchem elitářským kruhům s jejich duševní pokleslostí a přezíravostí, se kterou ždímou zbytek obyčejné a prosté společnosti. Je to nevšední a škodolibě předpovídá sebezničení vrstvy těch nejrovnějších mezi rovnými. A to všechno v příjemně zábavné formě, hravé a svěží. (23.09.2012)

"Salám alajkum, salám pro všechny" --- Trochu jinej PR taky dobrej PR. Tentokrát ani ne tak jedna nekončící eskapáda, jako spíš naprosto konkrétní satira. Richarda zkrátka nasraly úřady, odbory a frantíkovský vyzbrojování kdekoho na týhle planetě, a tak na koleni sepsal poněkud zmatenej, nesourodej, ale pořád místy perfektně fungující scénář s několika prvotřídníma gagama (policejní stanice, "kolik je hodin?", teploměr). No, já jsem teda furt spokojenej. --- A možná přijdou i Bažanti, hihihi ... (20.04.2013)

Na začátek zdůrazněme jednu věc: Pro fyzicky slabého jedince je povzbudivé, když ho obdivují pro fyzickou slabost.... Vytesat do kamenne!! Které dívce, tohle asi řeknu já? Tak a teď k filmu: Pierre Richard vyměnil produkční tým a spoluscénáristy, dokonce se tenokrát vykašlal i na Cosmu, který má značný podíl na jeho kouzlu (takže to dělat nemusel, ale i tak má film skvělou hudbu)...Ale nádale si jel ve svém autorském  satirickém módu, ba tentokrát přitvrdil. Přibylo satiry a zesměšňovaných témat, ubylo lyriky a romantiky, ale minimálně ve vycházkové a taneční scéně s jeho první manželkou  Danielle Minazzoli  se i ta lyrika  a romantika dá najít. Také vlastně ubylo spojujícího děje, tohle už hodně připomíná pásmo skečů. OVŠEM: Střety s polícíí, karambol na úřadě, trampoty v nemocnici, originální přepadení banky, první den v práci, bazuka postřikovač, černoušek, potyčka v hospodě, přestrojení a již zmíněná vycházka...To jsou náhodou vynikajcí skeče, na které se i s opakovanými zhlédnutími pravidelně těším včetně různých hlášek, protože tady je i hodně slovního humoru.   Další zajímavá scénka je zastavení a následný flashback s  medvídkem. Při tom mě skoro až zarazí. Obzlášť, když si uvědomím, že samotnému se mi často najednou vybaví nějaké obrazy z minulosti a nemusí být nutně tak mrazivé. Zrovna u Nevím a řeknu všechno si vybavuji opáčko na začátek skvělého školního roku 2019/2020. Jasně, druhá půlka občas působí agitačně a Pierre si tentokrát vybral možná moc velké tématické zaměření. Ale hlavně je to velká legrácka a vlastně i to čouhání Pierrových levičáčkých názorů v mnoha scénách mě dost baví jako takový bonus navrch, a s (anti)válečným vyzněním naopak již  plně souzním.  Myslel jsem si, že budu drsný a pátou hvězdu tentokrát ponechám. Jen proto, že  mě štvou v jedné chvíli prostřihy na soulož svěřence s nějákou tlustou starou ošklivkou...A proč jsme neviděli práci pro kosmonauta?:o. Ale nemůžu... Tohle je pro mě opět klasika. Opět je důležitou složkou skvělý dabing Petra Olivy (byť v tomto případě už jeden z porevolučnch) a i kvůli němu mám Nevím nic..radši než Život s nesedícím (byť jindy vždycky skvělým) Cupákem. Ale Pierrův závěrečněj řehot je největší nářez teprve v originale!!! Dneska to  ale skvěle klouže. (07.03.2022)

Film sice trpí chabým dějem, ale má spoustu vtipných situací a povedené gagy, čili podobná situace jako u filmu Život plný malérů. Tentokrát však tvůrci sáhli více po satirické lince. Jeden z mála Richardových filmů, kde hudbu nesložil Vladimir Cosma. Zato tu je parta mladíků jednoznačně odkazující na Les Charlots (ti se objevili v závěrečném cameu) a jejím členem je i právě bývalý "bažant" Luis Rego. (22.03.2006)