Poslední adresa

Taková ta kriminálka klasického francouzského střihu s pařížskými ulicemi plnými aut, policistou tvrďákem, jemnou přecitlivělou submisivní policistkou - dítětem a kauzálním kolotočem planých i relevantních stop neodvratně směřujících ke svému cíli - usvědčení pachatele i mírné prohnilosti společnosti a systému. Klasická francouzská detektivka. Nenadchne. Neublíží. Neurazí... (26.07.2007)

Rádobyakční, odbytá a herecky až negramotná pasáž pod úvodními titulky během které Lino tři výlupky zatkne a jednoho rovnou zastřelí jako by sem spadla z úplně jiného filmu. Zbytek se naštěstí nese v úplně jiném duchu – neběhá se, nestřílí se, výborně sestavená dvojka Ventura, Jobertová nachodí po Paříži kilometry od čerta k ďáblu, pěkně pomalu a důkladně. Film s tou správnou patinou francouzko-italských koprodukcí ze sedmdesátých let, kde se típou cigarety o volant a když dostanete nakládačku, tak to fakt bolí. (22.10.2003)

Tato skvělá detektivka s působivým zvolna plynoucím příběhem a s neskutečně skutečným závěrem, mi nedovolila večer klidně usnout. Co mne tak rozhodilo, je zřejmé. Ráda vstupuji do ideálního a kouzelného světa filmu, kde je zlo vždy potrestáno a dobro zvítězí, na rozdíl od reality všedního dne. V tomto snímku dobro sice zvítězilo, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. To ale nic nemění na kvalitě tohoto snímku. Chválit herecké výkony, hudbu či technickou stránku by bylo jako nosit sovy do Athén. Tento snímek se chválí sám, ale mně po něm zůstal mrazivý smutek v duši. Kdybych se nestyděla, brečela bych. Sotva bych šla po shlédnutí takového filmu jako řádný občan pomáhat policii usvědčit zločince. (19.04.2012)

Kriminální drama staré školy, jíž ani rezavějící panty a opadaná omítka neubírají nic na působivosti. Atypické vyšetřování, kdy ústřední dvojice nehledá pachatele zločinu ale jeho svědka, pozvolna gradované tempo plné motání se v slepých uličkách, důraz na ubíjející stereotyp policejní práce, při níž se vyšetřovatelé k cíli posouvají pouze malými krůčky, všechny stopy musí prověřit osobně, oběhat po svých - jak poctivý a osvěžující prožitek oproti dnešním géniům s laboratořemi a superdatabázemi! "Poslední adresa" také výborně pracuje s kontrastem hlavních hrdinů (skvělí Ventura i Jobert), on životem zkoušený profesionál, který již dávno pochopil, že s prohnilým a neosobním aparátem nejde pohnout, ona nadšená, naivní, angažovaná. S blížícím se závěrem atmosféra snímku podpořená výbornou hudbou potemňuje, očekávaný klimax nechává na moment vydechnout hrdiny i diváky, aby je vzápětí o to silněji udeřil přímo do tváře obludným realismem posledních scén... i po 44 letech silná podívaná. (16.10.2014)

Lino Ventura v roli fízla s nezbytnym cigárem v rypáku jako obvykle opět exceluje. Marlene Jobert je těžce mimo. Celou dobu se akorát nešťastně tváří a poskakuje tam někde za Venturou v krátký sukni. Její postava byla nejen zbytečná, ale skoro bych až řek, že ten film kazila. Jinak jsem z toho celkově moc nadšen nebyl. Hledání poslední adresy začne postupně trochu nudit. Je to jenom takový chození sem a tam pořád dokola. Závěr docela ujde, ale zase ten ubrečenej finální proslov Marlene Jobert tomu nasadil korunu... 60% (23.02.2018)